:: Jen tak zlehka ::

:: 6.5.03 ::

Držím smutek aneb Fanouškovství jako nemoc šílených Karlů aneb Musím se s tím vyrovnat

Včera jsem měl bohužel tu čest sledovat přímý přenos fotbalového utkání mezi Slávií a Baníkem. Pro toho, kdo neví jak to skončilo, tak zde, sice nerad, připomenu výsledek. Baník prohrál 7:0. Něco naprosto neskutečného. Tak hrozně jsem se cítil…no ani nepamatuji. Něco mi říká, že bych tento nešťastný vztah, mě jako fanouška a Baníku jako klubu, měl osvětlit blíže. Tak tedy:

Před dávnými lety, kdy jsem chodil do zařízení zvaného školka, ve městě zovaném Ostrava, začali jsme spolu s ostatními dětmi ze sídliště zjišťovat, že se hraje jakýsi sport jménem fotbal a v našem městě jej hrají na prvoligové úrovni dva kluby – Baník a Vítkovice. Přišlo nám tedy divné, že ještě nejsme fanoušky ani jednoho klubu a tehdy se já jako nerozumné dítě rozhodl začlenit do skupiny příznivců tohoto sportu. Že jsem si zvolil Baník je nasnadě. Bylo to totiž v období, kdy Baník získal dva mistrovské tituly, Vítkovice na svůj šťastný rok teprve čekaly. A tehdy jsme my (Baníkovci) volali na vítkovičáky: Vítkovice, mají slabé plíce – čímž jsme je samozřejmě uvrhli do naprostého pošramocení mysli a jejich ubohé: kutálel se Baníček, kutálel se z vršku, narazil na Vítkovice a rozbil si držku – nás naprosto nemohlo vytrhnout ze stoického klidu.

Pak přišlo období, kdy jsme se s rodinou odstěhovali do Řepiště City a já Baník sledoval spíše z povzdálí. Vše propuklo nanovo až se střední školou, kterou jsem navštěvoval v Ostravě, už jsem byl poněkud větší a mohl jsem si dovolit navštěvovat fotbalová utkání na Bazalech. Bohužel, rok mého nástupu na střední, byl také posledním rokem Baníku v evropských pohárech. Takže mistrovské tituly jsem jako fanoušek prošvihl neboť jsem ještě neměl o fotbale ani zdání a poháry mi utekly mezi prsty v době, kdy jsem zase nebydlel v Ostravě. Ale já mu stále věřil. Chodili jsme na druhý poločas nebo dírou v plotě zadarmo, protože jsme si jako chudí studenti nemohli dopřát luxusu koupení vstupenky. A to byla doba. Vždy, když jsem přišel na fotbal, tak všechny góly buď už padly (povětšinou do naší sítě) nebo utkání skončilo 0:0. Fotbal, který tehdy předváděl Baník, byl naprosto zoufalý. Ale já vytrvával. Vždy totiž na začátku sezóny přišlo nějaké skvělé vítězství a já si říkal, že už je to tady. Pak se samozřejmě vše vrátilo do starých kolejí a já rezignoval. Přestal jsem chodit na Bazaly a místo toho, jsem, přesvědčen jedním kamarádem fandícím městskému rivalovi, začal chodit na Městský stadion fandit Vítkovicím. Vydržel jsem to dva zápasy, které skončily 0:0. Stejně Vítkovice nebyly můj klub.

No a přišlo období, kdy jsem se vydal za prací do Prahy. Tím bylo vše vyřešené. Bazaly daleko, Baník mě nemohl svádět k návštěvě jeho domovské stánku, akorát jsem si párkrát zašel na fotbal, když hrál v Praze. Kromě výhry 2:1 na Žižkově jsem samozřejmě zažíval akorát potupné porážky od Sparty, kde jsem si uřízl pěknou ostudu před kamarády fandícími Spartě. Až přišla letošní sezóna. Baník útočil na poháry a já opět podlehl mylnému dojmu, že tato sezóna je ONA – TA PRAVÁ. Začal jsem upravovat svůj harmonogram cest do Ostravy podle domácích utkání Baníku a navštěvoval všechny domácí zápasy, které jsem mohl stihnout. Odměnou mi bylo skvělé koncertní představení fotbalu při zápase Baník – Sparta před skvělou kulisou 18.000 diváků. A najednou přišly porážky a vše dokonala domácí prohra s Libercem. V tu chvíli jsem věděl, i když jsem si to ještě nechtěl přiznat, že tato sezóna není TA a že o pohárech si můžu akorát tak nechat zdát. Ale to co předvedli včera na Strahově, tak to byl vrchol. Nechci zde rozebírat situaci v klubu, o té ať si udělá každý svůj obrázek, ale fotbalisti (navíc placení) nemůžou utkání takhle odchodit.

Ale já vím, stejně přijde srpen, nová sezóna, já si v práci vylepím plakát se soupiskou a budu říkat, že tentokrát je to minimálně UEFA! Jsem prostě nemocný. :-)

Nazdar

:: zprznil: Karl 17:02 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...