:: Jen tak zlehka ::

:: 3.6.03 ::

Deník válečné zpravodajky: Co jsou to ty Kulesouty aneb Záhada Tunguzského meteoritu...

Vůbec se nemusíte bát, že vás teď zahltím odbornou přednáškou na téma: Pád tunguzského meteoritu. Nevím o tom ani zbla. A samotná díra uprostřed tunguzské tundry mě zajímá jen do té míry, že jsem ráda, že ten kus vesmírného šutru nepadl doprostřed našeho krásného Slezska. Pokusím se jen odhalit další z mých malých tajemství. A to sice to, jaká jsem důvěřivá trumpeta.

Můj muž je doslova dobrák od kosti, ale zároveň taky ohromný žertéř a mystifikátor. No a já jsem, samozřejmě, terčem jeho vtípků a podvůdků. Nejdřív si to prostě „prubne“ na mé maličkosti a když mu ty jeho blbinky slupnu, podrobí zkoušce inteligence naše známé. Už snad tisíckrát jsem si říkala, že mu na ty jeho vtípky neskočím (po těch letech našeho manželství bych už měla být dostatečně vytrénovaná), ale stává se mi to zas a znova. Kupříkladu zrovna minulý týden. Ranní probouzení mi působí nesmírná muka a jak jsem se tak zpitoměle motala po bytě, zavolal mě můj choť k oknu a pravil: “Miláčku, co to tam je mezi tím stromem a tím elektrickým sloupem?“. Koukala jsem a koukala a nic neviděla. Vtipálek zahlásil, že by to třeba bylo lepší, kdybych si vzala brýle. Poslušně jsem odcválala pro dioptrie, pět minut brejlila mezi strom a sloup a opět houby. To už koloušek řval smíchy, když jsem mu pověděla, že tam asi nic není. „Jsem čekal, jak dlouho ti bude trvat, než ti to dojde.“ No, cha, cha, cha...to bylo tedy opravdu vtipné.

Ale tohle je prkotina proti Kulesoutům. Kulesouty byly mystifikací těžkého kalibru. Dokonale propracovanou. S vědeckými rešeršemi. Dal si opravdu záležet a vyrobil i jakýsi písemný materiál. Hned vám vysvětlím, v čem je pointa příběhu. Tuším, že někdy 30.6.1908 (pokud se mýlím, odpusťte, nejsem odborník na meteority) spadl doprostřed neobydlené sibiřské tajgy obrovský meteorit, doposud snad největší, jaký kdy dopadl na Zemi. Zbyl po něm několika kilometrový kráter a ruští borci prý nenašli ani kousek z toho hvězdného šutru. A tak se vedly vědecké disputace o tom, že to ani nemusel být meteorit. A nějaký chytrolín přišel na to, že biologická masa, je-li ve velkém množství nahloučena na malém prostoru, za příhodné teploty, tlaku a rosného bodu, může být kromobyčejně třaskavá. A protože tenkrát bylo mezi řekami Jenisejem a Tunguzkou velké množství komárů, přidaly se k tomu ony patřičné atributy exploze a ... komáři bouchli. I nám laikům to zní poněkud podivně. Leč můj muž se téhle blbosti chytil a přivedl na svět Kulesouty. Měla to být záhadná biologická hmota, seskupená do kulovitých útvarů, vysoce třaskavá a vyskytující se pouze a jedině v tunguzské oblasti. Opravdu vypracoval natolik věrohodný materiál, že kromě mě, vyhlášeného tukánka, se na tuhle mystifikaci chytili i onačejší borci. Byla jsem totiž přítomna vysoce fundovanému rozhovoru mého muže a týpka, který vystudoval Matfyz a byl na to patřičně hrdý. Co vám budu povídat, sežral Kulesouty i s navijákem. Já se asi hoďku kousala do rtů, abych smíchy nevybuchla jako tungužští komáři. Pak mi začalo být hrdého matfyzáka líto a vstoupila jsem do debaty. Pravila jsem že: “Po tom, co jsem slyšela dostávám strach. Vždyť jsme doslova obklopeni vysoce výbušnými věcmi. Jestliže bouchnou komáři, může kliďánko explodovat i, řekněme, pytlík polohrubé mouky. Je to taky biologická hmota a je nahloučená ve velmi malém prostoru, tedy pytlíku!“. Jedním dechem jsem dodala, že očekávám, že budu nominována na Nobelovku. Vědci si lámou hlavy a vymýšlejí atomovky a střely Země-Země. To já bych tedy zkusila raketu Kuchyně-Vzduch. Prostě otevřeš okno v kuchyni, popadneš pytlík polohrubé, zamíříš na sousedovic barák... a jací byli sousedi?

Matfyzák prozřel. Pochopil jakého ze sebe udělal vola a dodnes s námi nekomunikuje. Tak tohle je rozluštění záhady Tunguzského meteoritu. K tomu ještě jedna dobrá rada:

Potkáte-li mého muže, vše, co vám řekne vydělte dvěma až deseti.

:: ohezkla: HK 15:30 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...