:: Jen tak zlehka ::

aneb co všechno víme o praní/přání ponožek - bulvární rodinný párek (deníček pro každý okamih)
:: FUCKING WEATHER :: MAIL: Redakce :: MAIL: Karl :: MAIL: HK :: TESILÍ DOMOV ::
ICQ
[::.rss a jiné kydy.::]
:: RSS 2.0
:: Atom site feed
:: GUESTBOOK
[::..zlinky..::]
:: VYFOCENÝ TESIL
:: DEBIL TESIL
:: TESILÍ RÁDIJO
:: NEKONEČNÝ TESIL
:: CHUTNÝ TESIL
[::..súdruhovia..::]
:: Čmelda [Pato(b)log]
:: Lobo
:: A EÁÁ
:: Tam je...
:: AIF
:: Pivní varník
:: PlayForever
:: Brünn Lindwurm
:: Stanice ZOO
:: VfB
:: Chachar
:: PŠT?
:: TSOG-360
:: MP za vodou
:: OV blokuje
:: Kotchka
[::.nějaké obrázky.::]
Tak trochu lepší rádio
Tak trochu jiné rádio
Opera
[::..ARCHIV..::]
[::PROSTE ARCHIV::]
[FAKT JE TU ARCHIV]

:: 19.6.03 ::

Deník válečné zpravodajky: Hodný pejsek pořád nekaká aneb Takové malinké zamyšlení

Když jsem psala o „Hodném pejskovi, který nekaká“, neočekávala jsem v podstatě žádnou reakci. I když jsem tak jako nenápadně podsunula adresu našeho blogu svým známým pejskařům, kteří se stejně jako já potkali se PSÍ HLÍDKOU. A teď se, vážení přátelé, nestačím divit. Všichni reagovali veskrze pochvalně (neskromně se dmu pýchou), někteří dokonce chtěli, abych ten svůj článek zaslala jako „otevřený dopis“ na Radnici (což považuji za házení perel sviním). A všichni také požadovali, abych tento problém rozebrala do větší hloubky. Moc se mi do toho nechtělo, ale včera jsem si , shodou okolností, na WEBSKY přečetla post, který byl taky o psech, ale z pohledu „nepejskaře“. A tehdy mě napadlo, že by tohle téma ještě drobné zamyšlení sneslo. Nuže:

Myslím si a doufám, že patřím k těm správným a ohleduplným vlastníkům psa. Proto mi příhoda autora WEBSKY připadá naprosto šílená. Vypráví, kterak do tramvaje plné lidí nastoupili dva jedinci s nezajištěným (žádný náhubek, žádné vodítko) Rotwajlerem. Předně mě zaráží, že řidič MHD vůbec DOPUSTIL, aby takoví lidé se psem mohli do tramvaje nastoupit (přepravní pokyny hovoří zcela jasně o podmínkách přepravy zvířat). Pominu-li tento fakt, pak vězte, že já cestovat touto tramvají, tak udělám takový cirkus, že by na něj ti rádoby pejskaři i řidič tramvaje do smrti nezapomněli. S takovou bezohledností se člověk opravdu hned tak nesetká. Bohužel, i takoví pitomci žijí mezi námi a právě jim bych zakázala chovat cokoliv většího než křečka.

Ještě si dovolím napsat něco málo o lidské tuposti a bezohlednosti. Přes absurditu naší městské vyhlášky se ji snažím dodržovat. Ale náhubek svému grizošovi nasazuji a budu nasazovat toliko v centru města a v MHD. On totiž velký pes (v mém případě Německý ovčák), rozhodne-li se proběhnout za každou cenu, tak vám je vodítko i náhubek na prd. Takový pséko utáhne i 150 kg. A tohle prostě neustojíte. Viděla jsem, jak se Dobrman s náhubkem a vodítkem tryskem běžel přivítat s dítětem – členem jeho smečky a právě tím náhubkem mu způsobil ošklivá poranění. Nicméně i já se při svých toulkách se psem potkávám s pitomci, kteří mají psa zcela na volno. Už z dálky na ně řvu ať si ,k sakru, toho čokla vezmou na vodítko. Když můžu mít já fenu na vodítku, proč ne oni. A kecy typu: “Náš pes je hodný, on nic neudělá.“, nebo, „Vždyť je to jen Jezevčík.“, opravdu nehodlám respektovat. Můj muž to řeší tak, že po takovéto hlášce pouští našeho psa na volno (já s tím teda moc nesouhlasím). Jistě si dovedete představit jak to vypadá, když se Německý ovčák projde Jezevčíkovi po hlavě. Na druhou stranu svého muže chápu, jednou se mu totiž takový malý a hodný Jezevčík, puštěný na volno, zakousl do ruky. No, řeknu vám, tenkrát omdlel bolestí a já měla sto chutí do toho čokla i jeho páníčka nakopnout. Jak vidno, „lidé jsou různé“, ale je to opravdu a pouze o lidech. Ti vychovávají psa, ti se o něj starají, ti jsou následně odpovědni za případné psovi excesy. Pes je pes, tudíž ho nemůžeme trestat za chyby jeho pána.

Ale i mezi „nepejskaři“ jsou opravdu vypečení jedinci. Tuhle jsem potkala dámu s asi dvouletým klučíkem. Vzala jsem si psa ke druhé noze, aby nešel přímo proti dítěti. Maminka radostně kvikla:“Podívej, to velký haf, haf.“, a děťátko napřaženou ručkou mířilo naší feně mezi oči. Zařvala jsem, až mi přeskočili hlasivky. Káča jedna pitomá, co by dělala, kdyby se pes lekl a kousl? Když psa neznám, nemohu tušit jak zareaguje. Vlastně ani když ho znám. Jak budete reagovat vy, když vám někdo půjde prstama proti očím? A docela nemám ráda ani ty, kteří si za každou cenu chtějí mého psa pohladit. I přesto, že se slušně zeptají. Mám psa sice vycvičeného (zkoušky poslušnosti), ale je to pro něj pořád cizí člověk. Můj choť je v tomto poněkud benevolentnější. Tvrdí, že naše fena by za kus salámu prodala Arabům vlastní matku. Ale já mám opravdu drobné obavy a nerada bych pak platila někomu bolestné. Jak říkám, i dobře vychovaný pes, když se lekne, jedná zkratovitě. Co tedy dodat závěrem? Snad jen to, že jedině odpovědnost a ohleduplnost obou stran může tento věčný problém vyřešit, nebo alespoň napomoci k jeho vyřešení.

ahoj a konec mudrování


:: ohezkla: HK 14:35 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home


...

This page is powered by Blogger. Isn't yours? [Co tady chces s tim kurzorem?!]

PicoSearch