:: Jen tak zlehka ::

aneb co všechno víme o praní/přání ponožek - bulvární rodinný párek (deníček pro každý okamih)
:: FUCKING WEATHER :: MAIL: Redakce :: MAIL: Karl :: MAIL: HK :: TESILÍ DOMOV ::
ICQ
[::.rss a jiné kydy.::]
:: RSS 2.0
:: Atom site feed
:: GUESTBOOK
[::..zlinky..::]
:: VYFOCENÝ TESIL
:: DEBIL TESIL
:: TESILÍ RÁDIJO
:: NEKONEČNÝ TESIL
:: CHUTNÝ TESIL
[::..súdruhovia..::]
:: Čmelda [Pato(b)log]
:: Lobo
:: A EÁÁ
:: Tam je...
:: AIF
:: Pivní varník
:: PlayForever
:: Brünn Lindwurm
:: Stanice ZOO
:: VfB
:: Chachar
:: PŠT?
:: TSOG-360
:: MP za vodou
:: OV blokuje
:: Kotchka
[::.nějaké obrázky.::]
Tak trochu lepší rádio
Tak trochu jiné rádio
Opera
[::..ARCHIV..::]
[::PROSTE ARCHIV::]
[FAKT JE TU ARCHIV]

:: 10.6.03 ::

Deník válečné zpravodajky: Zpocenou rukou aneb Dost bylo vedra...

Chce se mi křičet o pomoc, leč vyprahlé hrdlo nevydá ani hlásku. Chce se mi někam utéct, ale malátné končetiny jsou schopny toliko vydávat hektolitry potu. Mozek se scvrkává pod palbou žhavých slunečních paprsků. Je horko, smrduto, lepkavo.

Nic se mi nechce. Jíst, spát, hýbat se, pracovat. Bohužel musím. Musím sedět u compu a vytvářet jakési statistické tabulky. Milióny čísel mi skáčou před očima jako blechy a můj mozek je odmítá řadit do logických souvislostí. S hrůzou zjišťuji, že už hodinu nutím Excel provádět operace, které mu nejsou vlastní. Drobnou útěchou je mi fakt, že v tom nejsem sama. V našem velkokapacitním kanclu se potíme bez rozdílu všichni. Okna jsou otevřena, dveře jsou dokořán, ovšem vzduch je stále horký a stojatý. Snazší by bylo podojit kozla, než vyrobit průvan. Všichni do sebe lijeme litry ledových nápojů. Čím víc však pijeme, tím větší je aktivita našich potních žláz.

Po odchodu z práce se situace nemění. Ulice jsou rozžhavené, asfalt mění skupenství z pevného na tekuté. Marně nutím své tělo k rychlejší chůzi. Můj mozek odmítá přijímat jakýkoliv impuls. Pak přichází moment radosti. Nebe už není jednotvárně modré. Zatahuje se. V dálce hřmí. Do deseti minut přichází úleva v podobě prudkého lijáku. Prší asi tak půl hoďky. Dalo by se to přirovnat k sexu, intenzivní, leč krátké. Po chvíli opojení přichází opět vedro. Je však ještě horší. Dusné vlhko. Z rozpálených chodníků se odpařuje voda. Připadám si jako v prádelně. Téměř se nedá dýchat. Snažím se svůj organizmus podpořit jedním dobře vychlazeným pivem. Nezabírá to. Naštěstí je už podvečer a teplota se blíží přijatelným mezím. Víc mrtvá než živá lezu do postele. Je to jako bych lehla na žhavý plech. Přesto, naprosto vyčerpaná, usínám. Ráno se probouzím s dokonale vygumovaným mozkem do dalšího horkého dne.

Zpocené ahoj…


:: ohezkla: HK 09:24 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home


...

This page is powered by Blogger. Isn't yours? [Co tady chces s tim kurzorem?!]

PicoSearch