:: Jen tak zlehka ::

:: 27.6.03 ::

Jen si tak trochu blognout aneb Je nás už moc?

Tento týden opět rozvířilo internetovou hladinu stále se opakující téma nově vznikajících blogů. Vím, že diskuse o dané problematice se vede již delší dobu, ale až do této středy mi to připadlo jako jenom taková, řekněme, nepodstatná pře. Nikterak jsem necítila potřebu vyjadřovat se k tomu, zda je na českém Internetu přeblogováno, či snad jestli je označení „weblog“ (já jsem pro „párek“ – pozn. Karl) to pravé ořechové, nebo zda s narůstajícím počtem blogů, bude klesat jejich kvalita.

Nicméně jak jsem si tak ve středu „courala“ po Netu, narazila jsem na příspěvek DarkMastera, který se do blogového problému pořádně obul. Tak jsem se nad sebou zamyslela. Víte, nechci mentorovat, či číst někomu levity (tím spíš kolegovi DarkMasterovi). Ovšem podle jeho hodnocení, bych se měla stydět, rozmlátit klávesnici o stůl a šoupat nohama. Co já jsem to vlastně za blogera? Úplný hovno. O historii blogu a blogování vím prd (podle kolegy DarkMastera bych měla vědět). No, nezlobte se na mě, přišla jsem k tomu, jako “slepý k houslím“. A opravdu je mi lhostejno, jestli je blogů pět, nebo pět tisíc. A co se kvality týče, já nevím, ale nech? posoudí laskavý čtenář.

Jestli dovolíte, zkusila bych svůj vlastní názor. Klidně nesouhlaste a napište mi, uvítám VAŠE názory. Tedy: myslím si, že Internet je věc veřejná. Pořídím-li si svůj blog a denně na něj umístím červené kolečko, je to jen a jen moje věc. Najde-li se někdo, kdo se bude denně koukat na červené kolečko, je to opět jeho věc. Jednoduše řečeno, píšu-li blbosti a lidi to jsou ochotni číst...no proč ne? (Máme televizi Nova, že ano?) Pro Bůh, přece se můžeme svobodně vyjadřovat, třeba i blbě, hloupě a o ničem. Že je nás mnoho? Ale, sakra, je to tak nějak módní, že? Ono to přejde a zůstanou ti dobří. Čeho se bát? Pánové, kterých si velmi vážím (Pixi, Arthur Dent, White Dog,... nerada bych někoho opomněla) určitě své místo na blogové scéně mají a mít budou stále. My, kteří si jen tak blábolíme, víme, že naši laskaví čtenáři tu budou jen potud, pokud je budeme bavit (rozlišujme blogy odborné a blogy ostatní). Takže, přátelé, je nás mnoho, ale je to v klidu.

Taky mě štve, že CURAKOWITCH (nebo co) je v rámci Toplistu v první desítce. Ale, kurňa, koukaj lidi na porno? Koukaj! A my se s bratrem se svými cancy můžeme jít bodnout. OK. Ale všeho do času. Nevím, jak bratr, leč já jsem ráda, že čtete. Že je vás takových 40 až 60 denně. Vždy? o co vlastně jde? Internet je přístupný dnes už komukoliv (viz. internetové kavárny), svobodu slova v této republice máme a tudíž....No co, já jsem „houby“ bloger., Ještě před půl rokem jsem neuměla rozchodit Internet a dodnes Karla šokuji hláškami: “ta URL adresa, to jsou nějaké potíže s močovým měchýřem?“. Opět se ptám, jsem bloger? A jaký je vlastně ten pravý význam tohoto slova? Víte to někdo?

Já si myslím ( a berte to, prosím, jako subjektivní názor), že jde o to, že píšeme. Je jedno z jakého důvodu. Jde o to, že nás to baví. A věřím tomu, že pokud nás to bavit přestane, přestaneme psát. Jsme asi trochu exhibicionisté. Některým to jde lépe, jiným hůře. Prostě blogujeme.

A resumé? Je asi jedno, kolik je blogerů. Já osobně se nebojím nárůstu blogů. Věřím čtenářům. Věřím tomu, že blbečci půjdou ke dnu. Věřím tomu, že blogování je módní, ale přejde to.

pište, telefonujte, blogujte... pa,pa

:: ohezkla: HK 09:34 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...