:: Jen tak zlehka ::

:: 23.6.03 ::

Odhazuji stud..

…a napíšu po pravdě, co se mi o víkendu stalo. I s vědomím, že některým čtenářkám se to líbit nebude. Ale co bych pro Vás neudělal. Upozorňuji předem, že osobám ženského pohlaví, se další písmenka můžou zdát, jako by to psalo nějaké šovinistické prase, ale já upozorňuji, že jsem v tom nevině.

Pátek ponechme stranou a vrhněme se rovnou do prožitků sobotních. Vrtnul jsem se společně s Línou Nohou na Pivobraní, které se konalo v Riegráči. Pěkně od půl třetí jsme za poslechu kapel popíjeli pivka, tančili na Visací Zámek a na závěr večera nám zahráli skvělí Nahoru po schodišti dolů band. Už při koncertu se projevila naše lehkovážnost, kdy jsme zaclánějící slečny plácali po zadních bradách a se slovy: „dej pusu nebo pac“ jím nabízeli napití z našich piv. Tehdy jsem se dal do řeči (to už mám matné vzpomienky) s jednou takovou, no Jiří říkal, že byla fakt pěkná (takže mu budu věřit), a docela jsem se zapovídal. Poté mi ona slečna (jméno neznám do teď) zmizla a tak jsme si dali ještě jedno pivko a fotbálek a jelikož hudební produkce skončila, hotovili jsme se k odchodu. Cestou mě však klofla ona inkriminovaná slečna, která mi tvrdila, že bydlí hodně blízko Riegrových sadů a že si skočíme ještě někam a pak se uvidí. To ovšem byl zlomový moment a ono jedno pivo bylo onou pověstnou poslední kapkou. Poté už mám takové matné vzpomínky na to, že mě někam vedla a pak někam jedem a pak už jsme byli u ní doma. Odvedla mne ke svému loži, do kterého jsem spadl jako zabitý. Myslím, že jsem musel strašně chrápat. Taky si myslím, že ze mě ta slečna v tu chvíli musela mít velkou radost – odvede si opilého týpka domů a ten jí doma usne. Taky asi proto mě o půl šesté vzbudila a chtěla po mě takové ty věci. Co ale byla sranda, tak to, že mi v 6:45 řekla, že bych jako měl jít, protože rodiče budou vstávat. Sranda. Tak jsem se jako oblékl, slezl z onoho lože a vrazil do panímámy. Ta se mě zeptala, jestli si dám kafe, na což jsem odvětil, že kafe nepiji a jsem Karel. No, máte pravdu, měla takový tázací pohled. Radši jsem se vypotácel z onoho bytu a vtrhnul na světlo denní. No a jak jsem měl celou dobu zafixované její tvrzení, že jsem někde na Žižkově kousek od Riegráku, tak o to větší bylo moje překvapení, když jsem na ceduli označující jméno ulice zahlédl nápis Praha 10-Vršovice. Ještě jednou sranda.

No a je to, pokračování onoho dne bylo také veskrze zajímavé a náročné, ale o tom snad až jindy.

Zatial

:: zprznil: Karl 15:38 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...