:: Jen tak zlehka ::

:: 14.7.03 ::

Návrat Válečné reportérky aneb Dovolená nebo trest?

Tak a je po dovolené. Hupky šupky zpět do pracovního procesu. Nějak vám, milí zlatí, nevím. Nevím, zda jsem si odpočinula a odreagovala se. Nevím, byla-li to dovolená, či trest.

Mé černé předtuchy a skryté obavy dosáhly naplnění v podobě deště, zkrápějícího Beskydy. Pravda, nepršelo plných sedm dnů mé dovolené, nicméně i těch pět dnů opravdu stačilo. Prosím pěkně, tato situace se opakuje již po tři roky a já stále bláhově věřím a doufám, že tentokrát pršet nebude a jak mi Slezané trefně říkáme, že „kula bude prat“ po celou dovču.

Na hory jsme s mužem a naší čubou odjížděli za krásného letního počasí. Tak zhruba tři kilometry za Frýdkem se zatáhlo a údolí pod Lysou horou nás přivítalo provazy deště. Naštěstí na chalupě nás očekávala moje mamička, která aktivně uvařila naše oblíbené papání (pro zvědavé – jsou to fazolky na smetaně). Já se najedla a přestala jsem být hysterická z toho deště.

Druhý den ráno jsem rozlepila oči a zjistila, že…lije jako z konve. Uvařila jsem si kafe, zapálila cigárko a přemýšlela, co teda jako budu dělat. Bylo mi zcela jasno, že své staré tělo opravdu nebudu vystavovat slunečním paprskům, nebudu se procházet lesy za účelem sběru lesních plodů, nebudu se kochat pohledem na beskydské kopce ozářené zapadajícím sluncem. Co ale, sakra, budu? Máma je naprosto pohotová a každý problém šmahem vyřeší. Podala mi montérky, pikslu s barvou, štětku a ukázala na dřevěné zahradní židle a stolek. V průběhu dovolené jsem natřela, židle, stolek, skříně, futra, police…a můj manžel, zmatený z toho, že celý den vidí svou ženušku, jak pobíhá v montérkách, se štětkou a celá od hnědé barvy…popadl barvu šedou, vylezl na střechu a jal se ji natírat.

Ale kromě natírání jsem si našla další radostnou činnost…vařila jsem a jedla jsem, co jedla , žerkala. Moje maminka tuto aktivitu sledovala s velkým nadšením, protože má neustále pocit, že jsem chudáček malý, podvyživený. Takže teď jsem taková celá pěkně vypasená, leč spokojená, klidná a vyrovnaná. Klidu je vskutku zapotřebí. Hned po našem návratu do náruče města, začalo svítit slunko a venku se udělalo standardní letní počasí. Proč ne. Pracovní týden začíná. A já se budu opět naivně utápět v představách o dovolené, zalité slunečním světlem.

Tak ahoj

:: ohezkla: HK 15:48 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...