:: Jen tak zlehka ::

:: 30.7.03 ::

Pod vlivem úplňku aneb Když nevíte co by…

To byl včera zase den. Už v pondělí jsem koukala do kalendáře a zjistila, že úterý bude pod vlivem úplňku. Inu, napadlo mě, že bych mohla prubnout dietu. Dietu úplňkovou. Podstatou této legrácky je půst. Absolutní. Pijete pouze velké množství tekutin a (s prominutím) nežerete. Nikdy jsem žádnou dietu nedržela, tudíž jsem si myslela, že se jeden den bez přísunu potravy dá zvládnout. V osm ráno jsem v sobě měla asi tři litry vody a za sebou patnáct návštěv WC.

10:00 – válečná reportérka leze hlady po zdi, lítá na záchod a nadává si do pitomců.
12:00 – mrákoty, halucinace, kručení útrob je slyšitelné do vzdálenost 1km. Za doprovodu zvukových efektů mého žaludku jsem se motala po firmě. Vstupujíc do sousedního kanclu, jsem přirazila dveřmi ke zdi našeho ředitele. A jak jsem byla taková celá tumpachová, vypadlo ze mě:“To jsem se, do prdele, lekla.“. Pan řídící na mě koukal jako na zjevení, to „ do prdele“ přešel ledovým klidem, nicméně boule na čele mu vydrží minimálně dva dny.

Cestou domů jsem se přistihla, jak nepřítomně zírám do výloh obchodů potravinami. A to nejhorší mě teprve čekalo. Náš příbuzný slaví šedesátiny. Neb je z čeledi „kutil domácí“, rozhodli jsme se mu zakoupit něco jako vrtačku, brusku, hoblovačku, rozbrušovačku…zkrátka a dobře, když nevíte co by, najdete to v OBI. Říkala jsem si:“V OBI nemají nic k jídlu, to zvládneš!“. Chyba lávky, přátelé. Když jsme přišli na parkoviště k autu, upadla jsem na sedadlo a asi na chvíli omdlela hlady, protože jsem si najednou uvědomila, že můj muž stále stojí venku. Jeho:“-píp-. Já se na to –píp-. Já toho-píp- asi zabiju. –píp-, -píp-!!!“, mě zcela probralo. Ano, nějaký mamlas nám naboural naši (zaparkovanou) pojízdnou rakev. A to tak, že velmi. Dveře na straně řidiče neotevřete. Ani násilím. Přesto jsme se, za neustálého manželova „pípání“, vydali do OBI. Zakoupili jsme cosi, co se zove oscilační bruska a „propípali“ se k domovu.

Manžel okamžitě odklusal k našemu dvornímu automechanikovi a já, šilhající hlady, dumala, co s načatým večerem. Kolega někde (???) sehnal CD s filmem Terminátor 3. Já vím, nic mnoho, ale pro hladovějící unavenou válečnou reportérku ideální. Člověk od toho nic neočekává, nemusí přemýšlet a hlavně se v tom filmu nejí. Pan „místo mozku biceps“ Arnold se překonává. Stejně tak se překonali tvůrci zvláštních efektů, je opravdu na co koukat. Místy probleskne i pokus o vtip. Pokud se vám líbily předcházející díly „Arnolda – super stroje“, zajděte si do kina. Určitě se pobavíte. A já se jdu konečně najíst.

Hastala vista, baby…

:: ohezkla: HK 09:02 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...