:: Jen tak zlehka ::

:: 31.7.03 ::

Proč mě to rozčiluje aneb Milé děti…

…občas mě pořádně nadzvednete ze židle svým chováním. Ano, ty, ty i ty, vy všichni, kterým je 13 až 16 let. Nevadí mi, co si na sebe navlečete (pro mě za mě, choďte si třeba v jutových pytlích), ale nechovejte se jako hovádka.

Čas od času mám nezřízenou chu? takto oslovit výš zmíněnou věkovou skupinu pubošů, kteří se mezi sebou baví tak, že by leckterý dlaždič slepě záviděl. Bydlím v přízemí, tudíž si mohu v létě při otevřených oknech, opravdu vychutnávat jejich duchaplné rozpravy. Protože k nám (severovýchod republiky) ještě nedorazila květnatá mluva pražských fríkulínů (výrazy: hustý, prochytaný, hepy, daun, etc.), mluví zdejší puba jako prasata. Zrovna včera jsem vyslechla rozhovor asi 14-ti letých mlaďochů a věřte, že nejslušnější výraz byl: „Ty šuline.“. A abych nezapomněla, neustále a pořád plivou. Když jedna taková hutná slina přistála na našem okně, vylítla jsem ven a jako správná „stará hujda“ (takto mě oslovili) je seřvala.

Asi jsem už vskutku stará hujda, neb snadno zapomínám, jak jsme se chovali mi, když nám bylo čtrnáct. No , nerada to přiznávám, přibližně stejně. A naši rodičové (tehdejší třicátníci) z toho taky byli ve vředu. Vidíte to, kdysi dávno jsem si přísahala, že nikdy, nikdy, nikdy nezapomenu, jak hrozná byla moje puberta a že jsem se chovala jako pako. A je to tady. Proto tato oprava: …milé děti, chovejte se jak chcete, třeba si mluvte jako čuňátka, ale nečiňte tak přede mnou. Budu po vás řvát jako správná stará baba, které to leze na nervy. Ve snaze přiblížit se pubescentům jsem si přečetla článek v příloze „Lidovek“ (z 18.7.). Místy jsem řvala smíchy, místy nevěřícně kroutila hlavou a ve finále děkovala Bohu, že mám to nelehké období života za sebou.

Pro názornost si dovolím pár ukázek:
Jedinou četbou –náctiletých dívek je BravoGirl!, který jim poradí jak se oblékat, líčit, líbat, sbalit kluka … (pokusila jsem se pročíst tento skvost a teprve teď vím, o čem ten život je). Děvčata se prostě MUSÍ narvat do značkového oblečení, i kdyby na to měl padnout celý rodinný rozpočet : “Nejdřív jsem kupovala trička za dvě stovky…teď miluju značkový věci. Táta někdy říká, že mám spotřebu jak stíhačka. Takový výjevy občas jsou, ale peníze mi na to daj.“. A já dodávám – řezat, řezat a zase řezat. Jedinou oblíbenou zábavou – náctiletých holubiček je „šopování“: „ Dostávám dva tisíce na měsíc…mám platební kartu, ale po čtrnácti dnech je vždycky prázdná…koupila jsem si troje boty.“ . Poznámka válečné reportérky: „Tatííí, já chci takýýý!“. Jediným oblíbeným místem schůzek pubošek je pizzerie. „ Hodně mě teď baví hrát si na snobskou paničku, jít do pizzošky a zapálit si cigárko.“. Co na to válečná reportérka? – „ Hele, puso, ty seš fakt hustá.“.

A co na to BravoGirl? Je vždy po ruce a poradí dívkám i s takovýmito problémy: „Spletla jsem se a místo obočí jsem si vytrhala řasy. Dorostou?“, nebo, „Je možné otěhotnět tak, že mě oplodní spermie, která se nějakým způsobem dostala do bazénu?“, tenhle taky není k zahození, „Je mi špatně při představě, že mi nějaký kluk při polibku strčí do pusy jazyk. Přejde to časem?“. Co dodat závěrem? Děti nebojte se, neznám nikoho, kdo by pubertu nepřežil. Držím vám palce.

Děsně hustý bay

:: ohezkla: HK 10:00 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...