:: Jen tak zlehka ::

aneb co všechno víme o praní/přání ponožek - bulvární rodinný párek (deníček pro každý okamih)
:: FUCKING WEATHER :: MAIL: Redakce :: MAIL: Karl :: MAIL: HK :: TESILÍ DOMOV ::
ICQ
[::.rss a jiné kydy.::]
:: RSS 2.0
:: Atom site feed
:: GUESTBOOK
[::..zlinky..::]
:: VYFOCENÝ TESIL
:: DEBIL TESIL
:: TESILÍ RÁDIJO
:: NEKONEČNÝ TESIL
:: CHUTNÝ TESIL
[::..súdruhovia..::]
:: Čmelda [Pato(b)log]
:: Lobo
:: A EÁÁ
:: Tam je...
:: AIF
:: Pivní varník
:: PlayForever
:: Brünn Lindwurm
:: Stanice ZOO
:: VfB
:: Chachar
:: PŠT?
:: TSOG-360
:: MP za vodou
:: OV blokuje
:: Kotchka
[::.nějaké obrázky.::]
Tak trochu lepší rádio
Tak trochu jiné rádio
Opera
[::..ARCHIV..::]
[::PROSTE ARCHIV::]
[FAKT JE TU ARCHIV]

:: 23.7.03 ::

Slepičí úlet aneb Trauma z dětství…

Dovolte mi, bych touto cestou nejprve pozdravila Arsinoe, kterážto mi svým povídáním o radostech života venkovského způsobila vzpomínky. Vzpomínky, dnes naštěstí zahalené milosrdnou rouškou nostalgie. Ano i já kdysi žila na venkově a pojímala to jako křivdu, kterou na mě spáchali moji bezcitní rodičové. V době mé nejšílenější puberty naše rodina přesídlila na vesnici. Jistě si dovedete představit, co to udělá s hormony zmítaným mozkem. Bože, jak já to nenáviděla. Jak jsem se styděla, když se někdo pozeptal: „A kde jako bydlíš?“ a já šeptla: „V Řepištích.“. Následovala zákonitá reakce: „Ty vole, to musí být pěkná prdel Světa!“. „A to taky chováte prasata a krávy (cha, cha, cha…)?“. Nejen je, přátelé, nejen je.

Mluvím o době lítého socialismu, kdy byl problém sehnat kus slušné flákoty i zeleniny. Proto naše zahrada přetékala mrkví, petrželí, zelím, cibulí, brambory nevyjímaje. Když jste vstoupili na dvůr (aniž jste uklouzli na kusu trusu), připadali jste si jako v písničce…Když jsem já sloužil to první léto, vysloužil jsem si…slepičku, kachničku, králíčka, ovečku… učiněná vesnická idyla. Ke vší té hrůze mě rodičové zapojili do péče o dvůr i zahradu. Okopávání záhonů, sekání trávy a sběr ovoce jsem nesla jako nutné zlo a stavěla se mu poměrně čelem. Ovšem kdákající, kvičící, bečící a mručící zvířena mě doháněla k šílenství. Vstávání v pět ráno a příprava pochoutek pro tu havětˇ. Čištění, promiňte mi ten výraz, prosraných kotců, kurníků a chlívků, brrr, ještě dnes mě lehce mrazí v zádech. A víte co? Nejhorší nejsou trpaslíci, ale slepice!

Kde asi Matka Příroda udělala chybu, když je tak nějak „dávala dohromady“? Pitomý opeřený tvor, který akorát žere, kálí a semo tamo se vzepne k vrcholnému výkonu a vyprdne vajíčko plné cholesterolu. A když jim hromadně střelí v té jejich prodloužené míše (mozek mít nemůžou), tak si radostně vyklovávají očička. Připouštím, že původcem mého slepičího úletu může být má drobná fobie z opeřenců. Nezvěte mě, prosím, na návštěvu, pokud vlastníte andulku, volně poletující kvartýrem. Ale, jak říkám, slepice jsou nejhorší. Jediné uspokojení mi v dobách puberty a vesnického utrpení působily pravidelné slepičí vraždy. Joj, dejte mi do levé ruky slepici a do pravé ruky sekyrku!!! Z něžné a křehké ženy se rázem stane vraždící stroj, bez milosti stínající ukdákané hlavy.

Možná si teď myslíte, že jsem něco jako Mengele, specializovaný na slepice. Nejsem. Puberta přešla. Já žiji ve městě, bez slepic a jiné havěti. Uklidněná. Dokonce zjištˇuji, že mi ta zahrádka občas chybí. Pěstuji proto bylinky za oknem. Rodičům jsem již dávno odpustila a dokonce si myslím, že ta výchova v rámci mé strašné puberty byla velmi přínosná. Faktem ovšem zůstává, že i dnes pozřu drůbeží maso s jistými obtížemi.

Kvoky, kvok…


:: ohezkla: HK 09:59 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home


...

This page is powered by Blogger. Isn't yours? [Co tady chces s tim kurzorem?!]

PicoSearch