:: Jen tak zlehka ::

:: 21.8.03 ::

Téměř živé zpravodajství o tom jak právě vyhrávám Sportku! (psáno včera 20.8.2003)

Je to už osud člověka, že nebyl na světě tehdy když se lidé rozhodovali čím vyplní svůj volný čas mezi lovem a rozmnožováním a rozhodli se … jak jinak než blbě … rozhodli se pracovat. To už tak na světě bývá, že rozumné a uvážlivější povahy se dostávají ke slovu až ve chvíli kdy je dávno rozhodnuto potřeštěnými ambiciózními prevíty.

A tak pracujeme a pracujeme. I já zatím ještě pracuji. Pracuji a závidím. Závidím lidem, kteří pracují a snad si to ani neuvědomují. Já když pracuji uvědomuji si to jasně každou vteřinou! Díky štˇastné náhodě se mi však donesla zvěst o velkém ranci peněz, který né a né najít svého nového utrácitele a tak jsem se po krátkém váhání rozhodl, že se o něj přihlásím. Šel jsem a vyplnil Sportku. Mám tam prý k dispozici nějakých 110.100.000,-Kč a když nepohnu prdelí tak to bude tah od tahu víc. Tah se táhne dnes cca večer (nevím přesně). A že nejsem škrt rozhodl jsem se s vámi všemi podělit. Podělit se s vámi o pocity člověka, který je dnes ještě šlechtic pouze duchem, ale zítra jím bude již i statky. Vznikne tak jedinečná psychologická studie procesu akutního zbohatnutí. Dokonce se ani večer nebudu dívat na TV a o výhru se přihlásím až ráno. Do té doby ještě nějak vyjdu s úsporami i když musím přiznat, že už začínám cítit jak mi začínají samy od sebe zhoubně bujet finanční nároky na běžný život.

Ráno před „velkou“ jsem rozmařile vykouřil o jednu R1 více než obvykle (na tu značku budu s nostalgií vzpomínat) a celou cestu do práce jsem nechal svítit světla od auta přesto, že jsem měl zároveň puštěné rádio (musím si ještě užít volantu dokud si auto řídím sám). V práci jsem dnes dlouho protože se nemohu plný dojetí rozloučit s tou partou ubohých lidiček co tu se mnou dělávali. Vidím je jak na mě hledí svýma nevědoucíma očima a nic netuše se pokoušejí se mnou jednat jako se sobě rovným. Vhání mi to slzy do očí. Braši, myslím si, však na vás také nezapomenu. Přijdu se vám dozajista ukázat ve své nové milionářské auře a popřeju jejího hřejivého tepla vašim dlaním zkřehlým nouzí. Ach je mi zatěžko podívat se jim zpříma do očí a říct: „Jsem vyvolený a musím jít převzít svůj Stodesetimiliónový kříž! Nevzpomínejte ve zlém a vězte, v mých stopách půjdou další a další…“ Ó ano, tu iluzi jim musím ponechat to pro ně ještě musím udělat.

Mám sice již nahrubo vypracovanou finanční rozvahu jak chci s výhrou naložit, ale přiznám se, že jsem ji nepoučeně vypracoval na pouhých 100 000 000,-Kč a nevěděl jsem, že koukám do starých novin. Dnes jsem tedy s hrůzou zjistil, že si musím poradit ještě s dalšími 10 000 000,-Kč a tak mám zase do noci co dělat. Jak jsem říkal … bude to řehole. Ještě budu jednou rád vzpomínat jak jsem každý den JENOM … pracoval!

:: publygoval: Wal de Mar 08:47 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...