:: Jen tak zlehka ::

:: 6.8.03 ::

Zřejmě jsem infantilní aneb Hubeňour Travolta…

Včera večer mi došlo, že to není horko, co způsobuje mou pomatenost. Naopak. Je to buď tím, že jsem jaksi pomatená „od přirození“. Anebo tím, že stárnu a blbnu a tak trochu mě děsí, že za několik desítek let by se k mé současné zmatenosti a infantilitě mohla přidat i stařecká demence.

Možná vás, moji milí, bude zajímat jak jsem došla k tomuto hrůznému poznatku. Inu, je to prosté. Včera jsem zjistila, že na ČT1 běží film, který z nějakého nepochopitelného důvodu prostě miluji. Jestli si teď představujete nějakou ryzí intelektuálštinu musím vás zklamat. Je to „Pomáda“! Zavalena vlnou nostalgie jsem se pohodlně uvelebila u bedny, manžela (k jeho obrovskému překvapení) poslala na pivko, nalila si dvojku Frankovky a čekala, až se na obrazovce objeví božský (a tenkrát taky neuvěřitelně hubený) Travolta.

Poprvé jsem „Pomádu“ viděla asi tak v šesté nebo sedmé třídě Základní školy. Byl to můj první nepřístupný film a já, coby třináctileté pubo, si připadala jako ohromný hrdina. Myslela jsem si, že k vizáži dospělce mi dopomůže tlustá vrstva makeupu (nezapomenutelná značka Dermacol), umělé řasy a rety natřené krvavě rudou rtěnkou. Nemohla chybět ani matčina podprsenka vycpaná ponožkama. Pár potřebných centimetrů výšky mi spolehlivě dodaly máminy lodičky na asi osmicentimetrových podpatcích. Nemusím snad ani dodávat, že jsem vypadala jako Lolitka, která se vydala šlapat chodník. Ale neš?, do kina jsem nakonec byla vpuštěna a „Pomádu“ viděla.

Od té doby si nenechám ujít jedinou příležitost ke shlédnutí tohoto slaďounkého příběhu. Viděla jsem ho s titulky, bez titulků, s českým dabingem, polským dabingem a v klidu bych si ho dala i s finským dabingem. „Pomáda“ je prostě fenomén, který ovlivňuje můj život.

Pá, pá…

:: ohezkla: HK 12:37 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...