:: Jen tak zlehka ::

aneb co všechno víme o praní/přání ponožek - bulvární rodinný párek (deníček pro každý okamih)
:: FUCKING WEATHER :: MAIL: Redakce :: MAIL: Karl :: MAIL: HK :: TESILÍ DOMOV ::
ICQ
[::.rss a jiné kydy.::]
:: RSS 2.0
:: Atom site feed
:: GUESTBOOK
[::..zlinky..::]
:: VYFOCENÝ TESIL
:: DEBIL TESIL
:: TESILÍ RÁDIJO
:: NEKONEČNÝ TESIL
:: CHUTNÝ TESIL
[::..súdruhovia..::]
:: Čmelda [Pato(b)log]
:: Lobo
:: A EÁÁ
:: Tam je...
:: AIF
:: Pivní varník
:: PlayForever
:: Brünn Lindwurm
:: Stanice ZOO
:: VfB
:: Chachar
:: PŠT?
:: TSOG-360
:: MP za vodou
:: OV blokuje
:: Kotchka
[::.nějaké obrázky.::]
Tak trochu lepší rádio
Tak trochu jiné rádio
Opera
[::..ARCHIV..::]
[::PROSTE ARCHIV::]
[FAKT JE TU ARCHIV]

:: 23.9.03 ::

Ahoj, ahoj, ahoj aneb Válečná reportérka se vrací...

Zdravím vás všechny, moji milí. Po několika nekonečných týdnech mého absolutního pracovního nasazení jsem zpět na „Jen tak zlehka“. Člověk se zkrátka a dobře nedá rozkrájet a v uplynulých dnech zemědělci trvali na tom, že musím být především 150% GIS-ařkou (Ježíši, to zní jako MAS-ařkou) a můj muž se dožadoval manželky na 100% úvazek. Jistě uznáte sami, že býti ještě blogerkou nelze. Leč to vše je minulostí a já se vracím na „ekrany“ vašich počítačů.

Jaké jsou tedy nejčerstvější zprávy ze Slezské fronty? Již měsíc se pyšním čestným titulem Modrá punčocha a Kverulantka měsíce. Odmítla jsem totiž pracovat v jednom kuse, bez jediného dne volna a to po dobu pěti týdnů. Ne, že by má loajalita vůči firmě nebyla ze všech ta nejloajálnější, ovšem má stará a unavená tělesná schránka potřebuje alespoň jeden volný den v týdnu. Dokonce i Zákoník práce stojí na straně mého těla. Takže jsem se statečně vydala, mávajíc chytrou knihou pracovních zákonů, na kobereček k panu řídícímu. Vůdce sice uznal, že dle litery zákona mám nárok na jakési volno, nicméně z něj vzápětí vypadla věta, kterou se zařadil do dlouhé fronty šovinistických hovádek: „Paní kolegyně, můžete být ráda, že jako žena máte vůbec práci. Pro ženu by měla být práce společenskou událostí.“. Asi na minutu jsem naprosto vypadla z role bojovnice za práva zaměstnanců. Po restartu mého mozku se mi draly na rty věty o zas*aných misogynech, usurpátorech, sociálních blbech apod. Avšak zachovávajíc dekorum jsem odvětila: „Vážený pane řediteli, na večírky a oslavy chodím moc ráda. Ale uznejte, že večírkovat 35 dní v jednom kuse se nedá. To jste unavený, nepodáváte patřičný výkon a celé vaše snažení jde vniveč. Hlasuji tedy pro společenskou událost, která bude jednou do týdne přerušena odpočinkem.“. Generál zahlásil, že netušil, že má ve firmě Modrou punčochu a já odhopkala vítězně ke svému compu a radostně si užívám volných nedělí. Pravda, mé prémiové ohodnocení zřejmě nebude nikterak závratné, leč ten pocit morálního vítězství je hřejivý.

A tuto sobotu tomu všemu, dost možná, nasadím korunu. Hodlám zavítat do Matičky stověžaté na Prablog. Pravda, všichni se domnívají, že pracovní víkend nehrozí, ovšem já mám takové podivné mrazení v pravém podlopatčí...Nu což, prožiju pěknou sobotu a neděli v Praze a po návratu do Opavy si začnu hledat jiné místo. Život je přeci změna.

Zatím


:: ohezkla: HK 14:37 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home


...

This page is powered by Blogger. Isn't yours? [Co tady chces s tim kurzorem?!]

PicoSearch