:: Jen tak zlehka ::

:: 7.10.03 ::

Řemeslníci všech zemí spojte se aneb Co s tym budu robit...

Minulý pátek jsem měla tu skvělou příležitost pochopit, že dobrý řemeslník je něco jako dinosaurus. Vyhynulý živočišný druh. A sobotní operace „nová kamna“ mě v tomto poznání jen utvrdila. Nebo že bych měla příliš vysoké nároky na kvalitu odvedené práce?

V pátek jsem od rána čekala na borce, který se měl dostavit za účelem namontování a zprovoznění vodoměru. Tak jsem si , já naiva, představovala, že to bude jednoduchá a rychlá záležitost. Týpek prostě a jednoduše koukne na stupačky, něco rozpojí něco připojí, mezi to vrazí vodoměr, zmačkne čudlík a vodoměr bude vodoměřit. Omyl, stokrát omyl. Pan instalatér se dostavil jen tak zlehka ve 12:30 (já myslela, že pracují od 7:00). Koukl na dvířka vedoucí ke stupačkám hluboce se zamyslel a pravil: „Pani, ta ďura je mala.“ Načež popadl majzlík a kladivo, třikrát práskl do zdi a co myslíte? Ďura už nebyla malá, byla tak obrovská, že by se k těm stupačkám pohodlně dostalo i malé slůně. Pan instalatér se znovu zamyslel, koukal na trubky jako by je viděl poprvé a jeho věta:“Co s tym budu robit.“, mě poněkud překvapila. Kdybych já nevěděla co s ty budu robit bylo by to v pořádku, ale u odborníka je to zarážející. Nicméně asi po hodině urputného boje s trubkami, písty a ventily byl vodoměr na svém místě (alespoň doufám), mistr byl zjevně spokojen svým dílem a já nevěřícně koukala na tu díru a přemýšlela, kde seženu cihly, maltu a příručku „Zedníkem snadno a rychle“. Hloupě jsem se totiž instalatéra optala, co teda jako bude dělat s tou dírou. „Ja pani nic. To se musitě zazdit sama. Ja su instalater.“. Hmm, zajímavé a ještě zajímavější je shánět v pátek odpoledne zedníka. Tímto však posezení na našem hajzlíku (tam jsou totiž ty stupačky) získalo novou dimenzi.

A sobotní operace „nová kamna“ mě jen utvrdila v tom, že řemeslo má opravdu zlaté dno. Nebudu dopodrobna popisovat celou anabázi od zakoupení kamen, přes převoz kamen na chalupu do Beskyd, likvidaci kamen starých, ale snad se jen zastavím u takové „nepodstatné“ záležitosti, jako je vyzděný sokl na nová kamna. Koukala jsem na tu krásnou práci jako tele na nový vrata. Sokl totiž zabíral půlku místnosti, ve které měla kamna stát. A ráda bych podotkla, že kamna mají tak metr krát metr krát metr. Na ten sokl by se vlezla asi pětkrát. Ale co, člověk si zvykne i na šibenici, tak proč bychom si nezvykli na ten mega sokl, že? Ale podstatné pro ustavení kamen se nám zdála být hladkost povrchu mega soklu. Atˇ jsme natáčeli kamna jak jsme chtěli, vždy lítala jedna nožka v luftě. Nu což. Vypodložili jsme je kusem dřeva, nebudeme přeci malicherní. Co to ovšem udělá až se kamínka uvedou do provozu?

Celou neděli jsem přemýšlela o tom, jestli je opravdu tak těžké udělat svoji práci pořádně a kvalitně, nota bene, když za ni dostanu zaplaceno. Jestli já, jako zákazník opravdu musím na průběh celé řemeslnické akce dohlížet a dožadovat se jejího kvalitního provedení. Nevím jak vy, ale já kdybych svoji práci odflákla, jsem bez prémií a odfláknout ji podruhé, jsem bez práce. A pak , že prý „zlaté české ručičky“. Jak na co, přátelé, jak na co.

Práci čest

:: ohezkla: HK 14:16 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...