:: Jen tak zlehka ::

aneb co všechno víme o praní/přání ponožek - bulvární rodinný párek (deníček pro každý okamih)
:: FUCKING WEATHER :: MAIL: Redakce :: MAIL: Karl :: MAIL: HK :: TESILÍ DOMOV ::
ICQ
[::.rss a jiné kydy.::]
:: RSS 2.0
:: Atom site feed
:: GUESTBOOK
[::..zlinky..::]
:: VYFOCENÝ TESIL
:: DEBIL TESIL
:: TESILÍ RÁDIJO
:: NEKONEČNÝ TESIL
:: CHUTNÝ TESIL
[::..súdruhovia..::]
:: Čmelda [Pato(b)log]
:: Lobo
:: A EÁÁ
:: Tam je...
:: AIF
:: Pivní varník
:: PlayForever
:: Brünn Lindwurm
:: Stanice ZOO
:: VfB
:: Chachar
:: PŠT?
:: TSOG-360
:: MP za vodou
:: OV blokuje
:: Kotchka
[::.nějaké obrázky.::]
Tak trochu lepší rádio
Tak trochu jiné rádio
Opera
[::..ARCHIV..::]
[::PROSTE ARCHIV::]
[FAKT JE TU ARCHIV]

:: 27.10.03 ::

Jó řidič, ten tvrdej chleba má aneb Kryštofům pro radost…

Možná by se to taky mohlo jmenovat „O mně, beze mě“, nebo tak nějak. Můj muž se totiž zachoval zcela zákeřně, využil mé bezmoci v nemoci a přihlásil mě do Autoškoly. Křičela jsem, že ten papír nepodepíšu. Plakala jsem, prosila jsem. Všechno málo platné. Tudíž jsem se i já uchýlila ke lsti. „Miláčku, víš jak jsem krátkozraká, to chceš, abych se někde v noci, po tmě, sama v autě zabila?“. „Tak si pořídíš silnější brýle.“. Mozek mi jel na „plnou knedlu“ a vymýšlel a šrotoval… „Slunce života mého, vždy? víš, že si pletu levou a pravou stranu. A obvoďačka to ví taky, to mi nepřiklepne to zdravotní potvrzení.“. Manžel byl pevně rozhodnut, že řidičem budu a proto nic nenechal náhodě: „Tak s doktorkou už jsem mluvil, nevidí v tom problém. Jenom si na levou ruku musíš uvázat červenou stužku a hned budeš vědět, která je která.“.

Tak a jsem s prominutím v prdeli. Já, která se už deset let úspěšně vyhýbám všemu, co souvisí s autem a jeho řízením. Musím to zvládnout i tentokrát!!! Krátkozrakost nezabrala, zkusila jsem barvoslepost, šeroslepost, dokonce i tupozrakost, špatnou koordinaci pohybu, zánět středouší, zánět mozkových blan, senilitu, debilitu… A ve finále jsem jen vzteky a zoufalstvím bez sebe ječela něco o tom, že se v tom zasraném autě jednou zabiju a on (jako můj muž) bude sakra litovat, že mě donutil udělat si ten stupidní řidičák. A víte co? Tento čtvrtek mám první jízdy a taky mám střevní potíže a na levé ručce červenou stužku a připadám si jako totální kretén a vůbec…

Až vyjedu do ulic, podaří-li se mi nastoupit do auta, bude to opravdový mazec. Ve středu pro jistotu obvolám Kryštofy, hasiče i požárníky, Záchrannou službu a snad i Pohřební službu, zkrátka celý Integrovaný záchranný systém. Musí být v pohotovosti, musí zachránit (či pohřbít) ty nebohé, které sejmu. Musí zachránit (či pohřbít) i mě, až si spletu levou s pravou a vpálím do zdi. Jsem posera a nestydím se za to. Každý máme prostě buňky na něco jiného. Já nemám buňky řidičské, zato se dobře vyznám v mapách a mám výborný smysl pro orientaci. Proč bych tedy nemohla zůstat kvalitním spolujezdcem? Navigátorem?

Od příštího týdne čtěte Černou kroniku…


:: ohezkla: HK 13:27 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home


...

This page is powered by Blogger. Isn't yours? [Co tady chces s tim kurzorem?!]

PicoSearch