:: Jen tak zlehka ::

:: 14.10.03 ::

Příjemné cestování do práce přeje Svaz blijících žen

Včera jsem si klidně nastoupil do autobusu číslo 136 a vydal se starou známou cestou na své pracoviště. V poklidu jsem se usadil, otevřel jsem čerstvý Sport a hltal aktuální novinky. Seděl jsem na kraji a přes uličku seděla vedle mne postarší paní, která zuřivě mačkala čudlíky na svém skvělém mobilním telefonu. Já jsem si jí nevšímal a z příjemného čtení mě vyrušily až dávivé zvuky. Ohlédl jsem se tedy po zdroji a uzřel onu dámu hutně zvracející do igelitového pytlíku. Takové scénky mě nenechávají klidným a proto jsem odvrátil zrak od Šikovných staříků, Vypadl z okna a Tenistku bolí noha a uvedl se do pozice náruživého pozorovatele onoho výkonu. Paní po chvíli skončila, přehodila si pytlík do levé ruky a dál v klidu pokračovala v psaní SMS. Měl jsem tedy ono divadlo za ukončené a dál se vrátil ke Řeži rivalek, Snadnému úvodu a Házené v číslech. Přeci jen mi to však nedalo a po očku jsem si hlídal onu paní. Mé úsilí nepřišlo vniveč, za dvě zastávky a Klisna málem přišla o výhru, putoval pytlík z levé ruky zpět do pravé a ústa se obtočila kolem jeho okrajů. No co Vám budu povídat, Jágr: Mámu tady nechci a Boleslav doma podruhé selhala byly ještě dvakrát přerušeny oným mohutným dávivým reflexem vedle sedící dámy, která v přestávkách stále esemeskovala. Co čert nechtěl, vystupovala na stejné zastávce, namířila si to ke stejným dveřím a za zády mi šermovala svým pytlíkem s prapodivným obsahem. Dělal jsem, že spěchám a ze dveří vystřelil jak Enge vyhrál sprint, takže jsem usoudil, že mám strach z onoho pytlíku, který byl tak blízko mých zad. Jsem strašpytel.

Zdar
PS: v sobotu v noci jsem doběhl v MOHAA Final run na Hard se třemi procenty života. To byl masakr!

:: zprznil: Karl 10:43 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...