:: Jen tak zlehka ::

:: 5.12.03 ::

Já bych ráda k Betlému aneb Vánoční rozjímání…

Počasí sice příliš zimní není, leč atmosféra Vánoc je všude kolem. Z výloh obchodů na nás jukají Vánoční Dědci se soby, kolem nich blikají světýlka a z reproduktorů se linou koledy. Uprostřed největšího opavského náměstí máme už nějaký ten týden zapíchnutý mega smrk, ověšený svítícíma pičičmandama. A příští týden začínají opavské vánoční trhy. Joj, to bude veselo. Grilované klobásky, svařáček, horká medovina, ale taky kapříci, stromečky, dětičky zpívající koledy, Zvonička štěstí a Vánoční pošta. A mezi tím vším radostně hopkající Válečná reportérka s infantilním výrazem na ksichtě. Přesně tohle mám totiž ráda. Slupnu klobásku, vymlasknu pár kalíšků medoviny, napíšu Ježíškovi a rozhodně si zazvoním pro štěstí a budu doufat, že tentokrát se mi mé tajné přání splní.

Ale jinak, přátelé, mě Vánoce nijak zvláš? neberou. Ta hysterie nakupování, pečení, uklízení a na Štědrý den nervy v kýblu, protože není umyté okno na hajzlíku a ty fleky na z koberce fakt nešly vyčistit. S tím na mě opravdu nechoďte. Já chci klid a pohodu, bez umytého okna, s flekama na tepichu, klidně i bez cukroví a dárků, ale hlavně v klidu. Naštěstí stejného názoru je i můj muž, který se ještě dnes orosí hrůzou při vzpomínce na Vánoce svého dětství. Ne že by nebyly krásné, ale ta hysterie kolem. Tchán je bezvadný chlap, ovšem občas má neuvěřitelné nápady a zpravidla v ten nejméně vhodný moment. V rodině mého muže patřilo k neodmyslitelnému koloritu Štědrého dne malování kvartýru. Tchán se prostě ráno probudil, vytáhl barvu, kýble, štětky a štafle, no a situace na vraždu byla tu a jako vyšitá. Tchýně prosila, nadávala, plakala, podávala žádost o rozvod, vše málo platné. Tchán se hodil do montérek a začal se nekompromisně ohánět štětkou. Nálada na bodu mrazu a atmosféra hustá tak, že by se dala rozseknout sekerou. Jenom dvojčata (ano, správně tušíte, že můj muž má jednovaječného bratra) z toho měla děsnou prdel. Jejich Štědrovečerní večeře se odehrávala u stolu přikrytého igelitem a hrobového ticha. I rozdávání dárku se odbylo velice rychle a v tichosti. To už se pochopitelně dvojčatům tak nelíbilo a manžel má dodnes trauma ze Štědrého dne.

Oba poučeni krizovým vývojem dnes nešílíme, nemalujeme, uklízíme průběžně, pečeme minimálně a užíváme si volna, pohádek a hlavně toho, že můžeme být spolu a v klidu. A já, možná předčasně, ale od srdéčka, přeji vám všem klid a pohodu, a to nejen o Vánocích.

Bacha na Čerty...

:: ohezkla: HK 15:02 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...