:: Jen tak zlehka ::

aneb co všechno víme o praní/přání ponožek - bulvární rodinný párek (deníček pro každý okamih)
:: FUCKING WEATHER :: MAIL: Redakce :: MAIL: Karl :: MAIL: HK :: TESILÍ DOMOV ::
ICQ
[::.rss a jiné kydy.::]
:: RSS 2.0
:: Atom site feed
:: GUESTBOOK
[::..zlinky..::]
:: VYFOCENÝ TESIL
:: DEBIL TESIL
:: TESILÍ RÁDIJO
:: NEKONEČNÝ TESIL
:: CHUTNÝ TESIL
[::..súdruhovia..::]
:: Čmelda [Pato(b)log]
:: Lobo
:: A EÁÁ
:: Tam je...
:: AIF
:: Pivní varník
:: PlayForever
:: Brünn Lindwurm
:: Stanice ZOO
:: VfB
:: Chachar
:: PŠT?
:: TSOG-360
:: MP za vodou
:: OV blokuje
:: Kotchka
[::.nějaké obrázky.::]
Tak trochu lepší rádio
Tak trochu jiné rádio
Opera
[::..ARCHIV..::]
[::PROSTE ARCHIV::]
[FAKT JE TU ARCHIV]

:: 3.12.03 ::

Vánoční besídka aneb Ó hory, ó hory…

Před nedávnem jsem se v komentářích u Máji kasala tím, že se také někdy, možná, snad pochlubím svým nevšedním sportovním zážitkem. Mája popisovala svůj úžasný noční výstup na Fuji (to je ten srandovní kopeček u Tokia), jehož vyvrcholením měl být pohled na Japonsko ozářené paprsky vycházejícího Slunce. Její zážitek byl tak sugestivní, že se mi vybavil můj první a poslední heroický kousek. Má noční poutˇ na kopec sice ne tak exotický, avšak výsledkem mělo být totéž – popatřit na naši krásnou Moravu zalitou paprsky ranního Slunéčka.

To bylo tak. Náš pan řídící má zálibu ve firemních vánočních besídkách. Na besídkách je zvláštní to, že nejsou ani veselé, ani radostné, jsou akorát tak trapné a hlavně jsou povinné. Takže se vždy sejde parta pěkně otrávených lidí, kteří si vyposlechnou dlouhosáhlý vůdcův canc na téma – pětiletka splněna, všichni jsme úžasní, tak malá firma a tolik skvělých lidiček, naše plány do budoucna a tak dál a tak podobně. Loni to šéf pojal ve velkém stylu. Někdy kolem 19.12. nalodil sedmdesát notně nasraných zaměstnanců do autobusu, vypustil je v Beskydech, konkrétně na Ostravici (cca 10 km pod Lysou horou) a rozdal jednomu každému harmonogram večírku. Pár slabších kousků šlo k zemi, neb zjistilo, že odjezd je plánován na druhý den po obědě. My stateční jsme prohlásili, že střízlivé nás nedostane, šli se ubytovat a poté, co jsme zjistili, že vše včetně chlastu jde na účet firmy, radostně jsme zalomili v baru.

Nemusím snad ani dodávat, že projev pan ředitel tentokrát velice velice očesal. Ono dvacet lehce přiožralých jedinců a jejich vtipné glosy odradí i onačejšího řečníka. Po projevech a plácání se po ramenech následovala opulentní večeře, kteroužto jsem nesmírně uvítala. Po večeři následovala hudba (cimbálovka), zpěv a chlast. Asi ve 22:00 mi už v žilách kolovaly poslední zbytky krve značně naředěné slivovicí. Naprosto mi učaroval tanec a zpěv lidových písní. Obzvláště valašská lidová „A ja su cérka z Lidečka“ mě zaujala natolik, že jsem donutila nebohého cimbálistu, aby mě ji naučil zadrnkat (nebo jak se tomu říká) na cimbál. A kdo mi dal do paciček ty rumbakoule? Asi v jednu ráno dostal kolega přezdívaný „horský vůdce“ výborný nápad, že když už jsme pod Lysou, byl by hřích tam nevystoupat a nespatřit východ Slunce. Inu, co by ne. Takový východ Slunce v zasněžené krajině, v minus dvaceti? Deset kilometrů do kopce? Hele v klidu, po-ho-da. První dva kilásky jsem běžela, usrkávala z flašky slivovice a ječele, že su cérka z Lidečka. No po-ho-da. Pak to přišlo. Začaly mě bolet nožičky, hlavička se mi motala, blinkat se mi chtělo, spinkat taky. Kolem mě jen kupy sněhu, tma a zdáli zněly povely „horského vůdce“. Začala jsem vzdorovat a lehala jsem si do sněhu se slovy: „Já mám ráda zvířátka, alespoň budou mít co ohlodávat, já mám ještě měkké masíčko.“.

Nebudu vás napínat, byla jsem doslova dovlečena na vrchol tak akorát v čas ranního rozbřesku. Sedle jsem si na zem, zapálila cigárko, usrkávala slivovičku a bylo mi blaze. To vám byla taková krása. No tedy, byla to krása, ale že bych to musela vidět dvakrát?

Hore zdar…


:: ohezkla: HK 09:07 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home


...

This page is powered by Blogger. Isn't yours? [Co tady chces s tim kurzorem?!]

PicoSearch