:: Jen tak zlehka ::

:: 30.4.03 ::

Kooperace? Kolaborace!

Rozhodl jsem se změnit tvář Jen tak zlehka na kolaborační weblog. Všichni se ohánějí slovem kooperace, mi se toto slovo jeví jako spíše nevypovídající o podstatě…no, teď jsem se do toho zamotal. Prostě a jasně, tady nebude žádná kooperace, tady bude kolaborace! Takže se může stát, že zde najdete spot od člověka kterým nebudu já, ale zvláštní individuum, maskující se (prozatím) za přezdívkou „fee“. Samozřejmě, že tento blog? již kolaboračním byl, protože nesmíme zapomenout na žhavou novinku, kterou je naše odvážná válečná reportérka HK a poněkud stagnující pan B. aka Líná Noha se svými hloupými občasníky, akorát to nebylo prezentováno nahlas. Nebo na hlad.

Dnes se chystám využít zítřejšího prodlouženého spaní a vrtnu se na nějakou z akcí, kterou Praga nabízí. Nejreálněji se jeví Parukářka, Stromovka nebo Císařská louka. Bude nás hodně – já, pan D., pan G., slečna M., grizoš a VelkýJ, což by už samo o sobě mohlo být zárukou skvělé zábavky, která se určitě neponese v klidném duchu, i když na čerstvém vzduchu.

V pátek zdar

:: zprznil: Karl 17:06 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Městská legenda: Ti, kteří hloupě položili životy

Jako moderní (městská) legenda (urban legend) se označuje bizarní příběh, který se zpravidla šíří prostřednictvím elektronických médií, vypadá velmi nepravděpodobně, ale jeho šiřitelé tvrdí, že není vymyšlený. Díky internetu se dnes dostává moderním legendám podstatně větší pozornosti než kdykoli dříve. Už jste slyšeli o tom chlapíkovi, který do svého Chevroletu zabudoval dva raketové motory? A poté s ním dosáhl rychlosti 560 kilometrů, načež se stroj vznesl a následně narazil do skály? A co příběh sedmiletého Craiga Shergolda, který v Anglii umíral na rakovinu a prostřednictvím e-mailu prosil o zaslání pohledů, aby se tak díky jejich množství zapsal do Guinessovy knihy rekordů? Znáte ho? A nedostali jste náhodou tento týden e-mail od manželky jednoho ze sesazených nigerijských vůdců, která nutně potřebuje převést na vaše konto 30 milionů dolarů uložených na nelegálním účtu kdesi v zahraničí? Samozřejmě vám tuhle částku nenechá celou, ale nabízí slušnou provizi. Jsou tyhle příběhy pravdivé? Trochu ano a trochu ne. Jak který. Pokud jde o story s Chevroletem, ta je jistě velmi zajímavá. Jediný problém je, že na ní není ani zrnko pravdy. Zato Craigovi Shergoldovi je dnes 23 let, byl opravdu nemocen, ale již se plně uzdravil. Po pravdě řečeno, nikdy o žádné pohlednice nežádal. Celou akci, která postupně nabrala nádech senzace, nastartovala Craigova matka a jeden jeho přítel. Poté se jim však zcela vymkla z rukou. A výzva z Nigérie je prostě a jednoduše podvodem. Jejím cílem je vylákat z vás přístup k vašemu bankovnímu účtu.

Síla e-mailu
Všichni lidé milují dobré příběhy a lze říci, že čím příběh vypadá méně pravděpodobně, tím více si přejeme, aby byl skutečný. Co však dává výše zmíněným příběhům takovou sílu přežít, je vývoj technických prostředků -- to, jak snadno je lze prostřednictvím e-mailu ve velmi krátké době rozšířit mezi neuvěřitelné množství lidí.
První dva příběhy jsou klasickou ukázkou moderní legendy nebo moderního mýtu. A to i přesto, že první z nich je zcela zjevně vymyšlený a druhý v sobě obsahuje zrnka pravdy. Třetí je pak prostým podvodem. Moderní legendy někdy vznikají jako přehnané vyprávění skutečné události nebo jako prosté vymyšlené události, které jsou prezentovány jako pravdivé. Podle běžných výkladových slovníků znamená pojem “legenda” neověřený příběh zachovaný z předchozích dob, zvláště pokud jde o příběh považovaný za popis skutečné historické události. Moderní legendy lze typicky charakterizovat jako příběhy vzbuzující smích nebo naopak strach, přinášejí varování, morální ponaučení nebo rozpaky. A to s takovou příměsí nepravděpodobnosti, aby nebylo zcela zjevné, že jde o výmysl.

Darwinova cena
Blízký vztah k moderním legendám mají série příběhů, které si získaly nesmrtelnost díky tzv. Darwinově ceně, pojmenované podle slavného tvůrce evoluční teorie. Oč tu jde?
Nabízíme vám jednoho typického reprezentanta ze skupiny jejích vítězů: Hawajský pytlák šplhal pod rouškou tmy na strom koa, aby z něj odřízl větev. Dřevo tohoto stromu je totiž velmi tvrdé, a proto značně ceněné. Pointa příběhu ovšem na rozdíl od kreslených seriálů nespočívá v tom, že by hrdina uřízl větev, na které stál. Pytlák se vydal jiným směrem -- nařízl větev, která byla přímo nad ním. Ta upadla a zabila ho. Jeho tělo bylo nalezeno druhý den ráno, a to v zajímavé poloze stále ještě ve výšce 6 metrů na stromě. Darwinova cena je podle jejího zakladatele Wendyho Northcutta určena k tomu, aby připomenula jedince, kteří ochránili naši společnou zásobárnu genů tím, že položili své životy „extrémně idiotským způsobem“. “Jinými slovy,” říká Northcutt, “jsou to poučné příběhy o lidech, kteří se sami zabili, a tím, že to udělali, výrazně vylepšili průměrnou kvalitu genů celého lidstva.” Další výherce Darwinovy ceny můžete nalézt na této webové adrese.

Jestli umíte alespoň trochu anglicky, tak se můžete dobře pobavit. přeju vám hezký den, Fee

:: fee 16:53 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Máš máslo na hlavě?

Dnes jsem při cestě do práce sledoval policistu, který řídil dopravu na křižovatce, kde vysadily semafory. Ale s jakým gustem to prováděl. Nejprve bylo slyšet hlasité písknutí, poté provedl půlobrat, pak vysekl svými pažemi ukázkový soupaž a až poté naznačil směr jízdy. Nejvíc mě pobavil v momentě, když se jedna řidička nemohla se svým vozem rozjet, tak provedl velmi teatrální záklon dozadu a nádherné rozpažení ve stylu, ach jo, co mi to tady předvádíte. Bylo vidět, že se tím velmi baví. Fascinovaně jsem jej pozoroval dobrých deset minut a kdybych nemusel do práce, tak si sednu na lavičku, v klidu si zapálím cigárko a dopoledne věnuji vysedávání na křižovatce.

V práci jsem dnes, společně s kupou dalších odborníků, řešil veliký problém. Po dva dny jsme se nemohli shodnout na čí straně je chyba. Byly kolem toho velké disputace a pár zvýšených hlasů. Poté co jsme dnes provedli důkladný rozbor, jsme odhalili příčinu chybky. Byl to jeden malinkatý zlomený drátek. Výstižně to bylo charakterizováno zvoláním – tak tudy data opravdu téct nemohou.

V šest v práci

:: zprznil: Karl 18:12 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Hurá písničky

Tak je zase víkend v…pryč. Nějak se mi zdá, že ty víkendy jsou kratší a kratší. Minulý týden jsem lehce nestíhal a doporučené datum úhrady faktury od Eurotelu (17.4.2003) mě začíná lehce strašit. No co, využiji po dlouhé době služeb faxu a pošlu jim doklad o zaplacení spolu s omluvou. Jsme jenom lidi, že jo. V úterý se do Prahy chystá zpět Jiří aka Líná Noha, který v Ostravě absolvoval psychotesty na kurz řízení vysokozdvižného vozíku. To by mě zajímalo, jak takový psychotest pro vysokozdvižné řidiče vypadá. Budu se ho muset zeptat na podrobnosti. Stejně podle mě zjistili, že je labilní osoba se sklony k maniakálnímu chování a jen včasný úprk ze školící místnosti jej zachránil od nechtěného pobytu v opavském nápravném zařízení. Budu si s ním také muset vážně promluvit ohledně jeho nepravidelných občasníků, protože pauza, kterou si dal, se zdá mi poněkud delší býti. A to se mi jako správnému šéfredaktorovi nelíbí. Naštěstí situaci zachraňuje naše skvělá válečná reportérka. Btw. jak se Vám líbí? Napište mi.

V neděli jsem byl s panem D. ve Stromovce, kde byl venčit svého grizoše (to je ten pes), no a jen tak mezi řečí jsem se zmínil, jestli by nechtěl absolvovat City běh. Že by to nemuselo být špatné a také bychom udělali něco pro naše stará těla. Ten jeho pohled, poté co jsem prezentoval svůj návrh, bych Vám nepřál zažít. Chvíli se na mě tak nějak divně díval, pak poodstoupil o tři kroky dozadu a ve finiši se mě zeptal, kolik jsem toho vypil. Takže jsem z toho usoudil, že je tímto návrhem absolutně nadšen a už se těším až 18. května vyběhneme. Také jsme se před časem domluvili, že začneme chodit na ryby. Poté, co zařídíme nezbytné propriety (židlička, čepice) a takové maličkosti, jako je prut a rybářský lístek, mne již nebudete potkávat v pohostinských zařízeních nevalné úrovně, ale tiše sedícího na březích řek, jak svým moudrým pohledem prozkoumávám vodní hladinu.

Zdař Bůh

:: zprznil: Karl 12:32 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Včera není dnes a kosa není pták aneb deník válečného zpravodaje II.

Páteční večer je ideální chvíle k návštěvě příhodného restauračního zařízení a odreagování se po celotýdenním pracovním stresu. Proto i já se rozhodla dodržet heslo mého kamaráda: "Sex je pro chudáky, my co na to máme, chlastáme!" a plna očekávání usedla v naší oblíbené hospůdce. Spolu se mnou a mým mužem se "odreagovával" i náš známý - pan B.

V klidu jsme popíjeli, vedli řeči a večer příjemně ubíhal. To však jen do chvíle, než si k nám přisedli pan J. se svou chotí paní L.. Ne, že bychom byli zrovna nadšeni, ale nač hned kalit vodu. Dlužno ještě podotknout, že manželé J. a L. byli již dosti "upraveni" alkoholem, což nevěstilo mnoho dobrého. Pan J. je pověstný tím, že když se ožere, léčí si svůj mindráček: jsem silný chlap, všechny vás pobiju, pojď na paku atd...Pani L. si zas dálkově dodělává "zdravku", takže je z ní taková malá odbornice na všechny nemoci.

Ale zpět k věci. Popíjíme, mě a mému choti líčí paní L. vše, co jsem vůbec nechtěla vědět o operaci močového měchýře. A to tak, že velmi podrobně. U jednoho obzvláště nechutného detailu jsem ji přestala vnímat (pivo bylo dobré a drahé, není nutno se poblinkat) a zaposlouchala jsem se do hovoru panu B. a J.. Ne, že by to bylo víc intelektuální než močový měchýř, ale nebylo to alespoň tak nechutné. Řešili zrovna, zda malý drobný muž (t.j. pan B.) dokáže zpacifikovat, fyzicky, velkého a zdatného bijce (pan J.). Názory se velmi různily, až do chvíle, kdy pan B., který se zabývá asijským bojovým uměním, provedl jakýsi chvat a jeho natažené prsty pravé ruky se zastavily asi tak 5 cm od široce otevřených očí pana J.. Musím říct, že jsem se docela lekla, ale ne víc než pan J.. Ten s výkřikem:"Ty zákeřné prase!", zvedl pěst a udeřil pana B. do obličeje. Když pan B. padl na zem,zpozorněla i pani L.. Řekla bych, že pravě dokončila operaci "močáku" a vzápětí jí docvaklo, že na zemi sice leží pan B., kterého udeřil její muž (pan J.), ale že to patrně bude proto,že pan B. zaútočil jako první. (Rozumíte tomu?) Její výkřik:"Hajzle, ty jsi mi chtěl zabít muže!", mě překvapil. Já na jejím místě bych měla radost, kdyby se tak stalo. Ona však ne a radost neměl ani vrchní, který vzniklou situaci vyřešil promptním vyhazovem nás všech. Jaká nespravedlnost!!! Nejhůře však dopadl pan B.,kterému ještě ke všemu někdo ukradl mobil.

A jaké z toho plyne ponaučení?Asijské bojové umění a močový měchýř se prostě do hospody netahají. A mobily taky ne..

:: zprznil: Karl 19:06 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Válka je fuč, válečné zpravodajství ne

Tak nám, dle vyjádření amerických frontových jenerálů, skončila válka v Iráku. Co mě však zaujalo, byli váleční reportéři. A napadlo mne, že tyto stránky, by si také nějakého válečného reportéra zasloužily. A je to zde! Má sestra, dle jejichž slov, se život v O. opravdu dost často podobá životu na frontě, mé přání vyslyšela a bude nepravidelně zasílat své zprávy z fronty. První reportáž se týká nedávno proběhlých pohanských svátků, které slaví všechny křesťanské země, ano, jsou to velikonoce:

Tak jsem ty pitomé Velikonoce prožila bez větší úhony. Drobnou chybkou na kráse velikonočního pondělí ovšem byli naši milovaní sousedé - rodina pana V. Chlast dělá své. Nejdřív se rvali v bytě, pak svou akci přesunuli na chodbu. Já se krčila, lehce připosraná za dveřmi a čekala, kdy dojde k jejich prokopnutí, či zabití jednoho (nejlépe tedy všech) aktérů souboje. Asi půl hoďky se řezali jako koně. Nevím, zda a jak to zvládli, ovšem soudě podle krvavých stop na chodbě se to zřejmě neobešlo bez fyzické úhony některého z borců. Nicméně mě tato pondělní aférka navedla na jednu zajímavou skutečnost. Kdyby autoři seriálu o rodince Simpsonových viděli rodinku pana V., hořce by zaplakali a vrátili vydělané prachy. No jen si to představ (a vzhledem k tomu, že je znáš, ti to půjde snadno):

Pavel V. (Houmr) se vrací ožralý jako vepř domů, kde ho čeká jeho stejně napraná choť. Ta pod "vplivom" Vodky konzumní začne řvát a nadávat, načež vytáhne kudlu a vrazí mu ji do zad. Do této mely se zapojí i nejstarší dcera Andrea V. (Líza), která je asi v pátém měsíci těhotenství a taky začne ječet něco o ožralých prasatech. Prostřední dítě - syn Patrik (Bart) nereaguje, neboť toho času pobývá v nápravném zařízení pro mladistvé. No a ta nejmladší je tak tupá, že se jen usmívá a hraje si s panenkou.

No nekup to. Uvažuji o prodeji práv na film. Ovšem jen si nejsem jistá, zda by to spíš nebyl příběh Adamsovy rodiny. Ale je středa a já jsem se opět radostně zařadila do pracovního procesu, což je zase námět na jiný příběh (třeba Inženýrská 0dyssea).

Takže práci třikrát zdar!

:: zprznil: Karl 15:49 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Ehm….tak tedy, ještě jednou a pořádně!

Nedá mi to a musím se ještě vrátit ke své návštěvě Ostravy. Za zajímavých okolností jsem totiž potkal člověka, kterého jsem kdysi znal od vidění. Byl to známý mých známých. Stojíme si takhle na zastávce Most Miloše Sýkory a čekáme na trolejbus, který by nás dopravil na Bazaly, když tu se ozve volání – chyťte ho, zloděj! – a zříme dva mladíky, přičemž jeden pronásledoval toho druhého. Vypadali již velice vyčerpaně, na základě čehož jsme usoudili, že musí běžet nejmíň z Muglinova. No a co myslíte, kterého jsem já poznal? Samozřejmě, že toho, který byl označen za zloděje. Je to smutné, ale je to tak. I když nám to smutné moc nepřipadalo, docela zákeřně jsme se tomu zasmáli. Jsme parchanti.

Mám novou televizi. Minulý čtvrtek překvapila majitelka bytu, který máme v užívání, otázkou, zda bychom nechtěli lepší televizi. No samozřejmě, že ano. Ten původní model byla totiž předpotopní Tesla, první typ, který měl dálkové ovládání. Tak jsem tedy se rozžehnal se starou televizí, odtáhl jsem tu těžkou krávu do kontejneru a netrpělivě očekával novou TV. Mám co jsem chtěl. Ještě starší Tesla s menší obrazovkou a bez dálkového ovládání. Je pravda, že má lepší obraz, ale bez dálkového ovládání jsem ztracen. Včera jsem takhle zkoušel sledovat bohatou nabídku čtyř základních programů a čekalo mě přepnutí z Marečku podejte mi pero na Odpočívej v pokoji. Poté co jsem tento úkon provedl, dopotácel jsem se naprosto vyčerpán do lůžka a televizi jsem vypnul násadou od smetáku.

V práci jsem provedl naprosto neškodné školení pár zaměstnanců, podle metodiky, kterou jsem vytvořil. Jaké bylo mé překvapení, když jsem byl po zjištění této skutečnosti konfrontován s tím, že ta metodika musí mít určitý tvar, nějaké záhlaví, také ji musí někdo zkontrolovat a schválit, že musím mít vyplněnou prezenční listinu, se všemi podpisy a samozřejmě, na to nesmíme zapomenout, musí všichni účastníci vyplnit dotazník, jak byli s průběhem školení spokojeni a jak naplnilo jejich očekávání. Byrokracii zdar! Bordel nesmí bejt!

S přátelským pozdravem

:: zprznil: Karl 13:30 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Tak co jako?

Tak jsem v pátek odjel do Ostravy. A chcete něco vědět? Už jsem zpátky. No, to se taky dalo čekat, že ano? A co se ve zdejším mrtvočase událo? Mnoho toho nebylo. V pátek cesta vlakem, tentokrát to byl EX HUTNÍK, v sobotu velká pařba s kamarádkou D., v neděli rodinný oběd a poté návštěva fotbalového utkání BANÍK – LIBEREC, které stálo za starou belu. Ještěže bylo pěkně a pivo tam neměli taky nejhorší. Jinak zjišťuji, že mám stále méně času. Teď už jsem v práci tři čtvrtě hodiny přesčas a klepu tady do klávesnice, aby alespoň určité zdání aktualizace bylo. No nic, pádím domů.

Tak snad příště

:: zprznil: Karl 17:39 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Další reportáž z cest

Tentokrát mé sestry, která se vydala na pravou valašskou svatbu:

Vlastne jsem ti nevypravela jak bylo na valasske svatbe, takze:
je to nelehky ukol licit cloveku, zijicimu v Praze, jak se bavi lide z malomesta ci vesnice. Mohlo by to narusit jeho krehkou dusevni rovnovahu, nicmene ja to risknu.

Vse zacalo tim, ze se Markuv bratranec (vek 33 let) rozhodl ozenit za nasi asistence a jako spravny valach to pojal ve velkem stylu. Opet tezko prazakovi vysvetlovat, co pro nas "vesnicany" zamena "velky styl". Je to proste o tom, ze valasi chlastaji sice furt, ale v tomto pripade tece slivovice proudem, vino se pije po kyblech a pivo chastas primo z becky.

Takze k veci. Rano, nalacno jsme snidali asi tak 4 "kalisky" slivovice. Pak se jelo na obrad, kde opet probihalo: toz si dej tu slivovicku, to nemozes tomu zenichovi udelat, svatba se mosi poradne zapit atd...v poledne jsem ja osobne citila, ze mam "doslivovicovano" t.j. jsem jako delo. Ovsem valasi se teprve zahrivali na strhujici finale. Opici jsem zahnala pivem, postrašila vinem (cervenym i bilym: to mosis okostovat..) a definitivne zapudila tancem a zpevem. Hojne mi v tom pomahal oddil silenych volejbalistek (nevesta hraje volejbal), obzvlaste kapitanka Mirus byla zdarila. Asi ve 20 hod se me zeptala: "boli ta hlava,cerko? Toz si se mnu daj brufen." Po slivovici,vinu a pivu jsem tentokrat odolala a cekala, co to udela s bodrou valaskou. Nic, nebo lepe receno ji to odpalilo k jeste vetsi konzumaci, zpevu sprostych songu a jinym divocinam. Ale jak rikam, nemusim mit vsechno.

Parilo se az do kuropeni. Muj obdiv patri zejmena muzikantum, kteri, byt ozrali jako zvirata, dokazali jeste v 5 hodin rano ze svych nastroju vyloudit smysluplne zvuky, a co hlavne, naucili me zabubnovat hit Viti Vavry - Holka s citronovou salou. Po osvezujicich dvou hodkach spanku a trech talirich "kyselice" (pro ceske okruhy: to je zelnacka s klobasou a smetanou) jsme se statecne vydali k domovu.

Vzhledem k tomu, ze jsme si s volejbalistkami padly do oka, jedu za par tydnu na nejakou zbesilou akci do vsetina. Doufam jen, ze hvezdy mi budou priznive nakloneny a ja to preziju. Takze jak vidis, nemusis se valachem narodit, ale muzes se jim stat, pokud mas ovsem dobry metabolismus a hodne sneses.

mirus zdar a valachum zvlast.
pa,pa,tva sestra

Nazdar

:: zprznil: Karl 15:30 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

A on ten soudruh neví, soudruh váhá….

Včera jsem byl postižen absolutním nechutenstvím ke všemu. Marně mě kamarádka K. přemlouvala, abych si s ní šel někam sednout. Marně mi bylo vyhrožováno, abych se zúčastnil posezení z práce. Prostě nic jsem nechtěl. Chtěl jsem akorát jet domů a tam se válet. Což se mi povedlo. V podstatě tato nálada stále přetrvává. Snad se to do zítřka zlepší, protože jsem K. slíbil, že si s ní už konečně někam zajdu.

Krátké zprávy:
Jiří aka Líná Noha zůstává na delší dobu v Ostravě, protože vymámil z Pracovního úřadu rekvalifikační kurz řidiče vysokozdvižných vozíků. Už ho vidím. :-)

Absolvoval jsem dnes, v krátké době druhé, školení BOZP a PO. Opět to bylo skvělé, akorát na rozdíl od prvního, tam chyběl osobní kontakt, neboť bylo pojato formou elektronického testování. Ach jo.

Prý se oběsil irácký ministr informací. Škoda, byl to sympaťák a navíc s ním byla sranda.

Nazhle

:: zprznil: Karl 16:59 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Nic se nestalo

Jsem stále naživu, akorát mi pracovní zaneprázdnění nedovolilo provést včerejší zápis. Jak už jsem říkal, akci Jižní Morava jsem přežil, ale jen taktak. V pátek jsme vyrazili něco kolem deváté večer a už(!) v jednu jsme byli v Ratíškovicích. Po nutném zprovoznění chuťových pohárků, které úpěly pod náporem piva Litovel v místní obslužně, jsme se ještě odebrali pokračovat do místního baru, kdy já jsem šel napřed a našel jsem bar jiný, kde mne pro změnu trápili pivem Janáček. Poté už jsem se šťastně dopravil za ostatními a po krátkém posezení jsme šli o půl šesté ráno spát. V deset jsem byl násilně probuzen a odvezen do Hodonína, kde mi poskytli oběd, odvezen opět nazpět a zase usnul. No a pak už byl večer a my se vydali do Milotic na akci zovanou Bloodfest. Hrála tam spousta krásných skupin s nepřečtitelnými jmény a nejvíc mě zaujala skupina, které jsem dal pracovní název Chrochtající prase. Jejich zpěvák měl plešatou hlavu, se kterou stále kroutil sem a tam a místo zpěvu vydával pouze chrochtající zvuky. To už většina z naší osádky nedávala a vydali jsme se do Dubňan na místní diskotéku. Tady jsme zakoupili pár lahví pěnivého vína (myslím, že se tomu říká šampus) a jali se seznamovat s místními děvčaty. Díky svému neodolatelnému šarmu jsem vyhrál samozřejmě já :-) a brzy jsem měl po svém boku tamní krasavici. No ale ani ostatní nezaháleli, čas plynul, šampus se řítil do našich hrdel, až bylo najednou ráno a my se museli vydat nazpět. Neděle probíhala už v klidnějším duchu, ale i přesto jsme dojeli do Prahy dost unavení. No a jak jsem říkal, včera jsem toho měl tolik, že jsem už nic zapsat nestihnul.

Zatím zdar

:: zprznil: Karl 16:49 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Dobojováno

Je rozhodnuto. Dnes odjíždím do Hodonína. Nevím co mě přemluvilo k této na první pohled nepochopitelné cestě. Vyjíždíme v osm večer, jedem Škodou 120 a pojede v ní nás pět. Počítám, že tam dorazíme až po půlnoci. V sobotu se tam odehraje festival chrochtající a jiné veselé hudby, který se zove Bloodfest, či tak nějak. Tak jsem se oholil, hodil na sebe ty nejpěknější věci, ať vypadám jako jediný slušný ostrůvek v metalovém moři. Třeba dostanu přes držku. :-) Pro vysvětlení, metal neposlouchám, ale jsem pro každou srandu, možná tam bude nějaký veselý grind core. :-)

Poté co jsem včera večer uvěřil optimistickým předpovědím počasí, oblékl jsem se dnes ráno do své nově zakoupené jarní bundy, přibalil černé brýle do tašky a vyrazil ze dveří, kde mne málem strhnul poryv sněhové vánice. Nic jsem se nedal zastrašit, nasadil brýle na oči, to abych nemusel pořád odmrkávat sněhové vločky, napotřetí zapálil cigaretu a vyrazil vstříc autobusové zastávce. Do práce jsem dorazil durch promočen, ale když nyní vyhlédnu z oken, zjišťuji, že situace nabírá slibovaného zvýšení teplot a už i slunce proráží mračen vrstvy. Ale nyní dost chabého veršování, vzhůru do příprav na odjezd.

Přežijte víkend!

:: zprznil: Karl 17:21 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Ajvaj

Tákovú krátkú dobú sém v tóm nóvém záměstnání a úž také věcí pó mě chtějí. Škólení bézpečností a prácé búdú múset výplňóvát a hódnocení záměstnáncú mě čéká a dnés sém músél výplňóvát jakúsik ánkétú o směřóvání…no prostě samé záškodnické věci už na mě přichystali. Dokonce jsem musel vyplnit popis svého pracovního místa. Chvíli jsem hloubal a pak mi došlo, že to asi nebude popis rozložení mých věcí na stole a v blízkém okolí. To je totiž pěkný bordel a zmatek. :-)

Datart III. – včera mě překvapil telefonát pracovníka Datartu, který mi radostně oznamoval, že mé sluchátka vymámil ze servisu a mohu si tedy přijít pro svůj discman. Vydal jsem se tedy opět na cestu, při níž jsem si stihnul zakoupit bundu, pan B. si pořídil mobila (btw. s jeho občasníky to začíná být už hodně nahnuté) a vkráčel do slovutného Datartuu. Ano, nebudu Vás dále napínat, vše proběhlo konečně jak má, akorát jsem podotknul, že tam jsem už potřetí a na to mi žoviální zaměstnanec odvětil, že jsem si aspoň mohl něco vybrat a koupit. Já na to, že jsem si zde pořídil věž a na jeho dotaz, zda jsem spokojen, jsem odvětil, že mi na ní přeskakují CDčka a že jsem zde brzy zpět s další reklamací.

Naskle

:: zprznil: Karl 16:32 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Datart – sága pokračuje

Jak už jsem zde jednou psal, v Datartu nakonec nalezli můj discman a zaslali mi sms, že si jej mohu přijít vyzvednout. Vydal jsem se tedy včera se zjevnou nechutí do centra Prahy, abych opět nabyl svého majetku. Po předložení dokladu o reklamaci, nastalo opět známé kolečko pobíhání zaměstnanců, aby po chvíli vyšel jeden s vítězoslavným úsměvem a v ruce třímal můj discman. Vyložil jej na stůl spolu s doklady a chtěl po mě můj autogram, potvrzující mé převzetí. V tu chvíli, jsem jej, ale i sebe musel zklamat. Chyběly zde sluchátka. Zaměstnanci viditelně poklesla čelist, začal se drbat na hlavě, ještě jednou mi připostrčil tužku, či si to snad nerozmyslím, nakonec však rezignoval a se slovy, že to bude řešit se servisem a mi pak zavolá, se rozloučil. V tu chvíli jsem už třímal svůj doklad o reklamaci a bez jediného slova jsem se stisknutými čelistmi odcházel pryč. Mám je všechny rád.

Protlak. Či spíše přetlakem mohu nazývati situaci vzniklou nad plány na víkend. Původně jsem si domluvil, že pojedu pařit do Bratislavy, kde Dalibor sliboval spousty zábavy a pěkných žen, avšak jsem zapomněl, že je ve hře, již dříve mnou potvrzená, akce v Hodoníně. A ptáte se jaká? Death, Grind, Core festival. No, možná, že nakonec zůstanu v Praze. :-)

Čest

:: zprznil: Karl 13:54 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Mozog

Tak jsem se zamyslel, jak ten můj mozek třídí a přiděluje důležitost jednotlivým informacím, které zpracovává. Někdy to nechápu. Tak například data narození považuje za naprosto bezpředmětné. Já jsem rád, že vím, kdy jsem se narodil já. Navíc to mám ještě napsané na občance. Ale ostatní data narození mých příbuzných? Absolutně ne. Naštěstí je s tím má rodina srozuměna, takže, když se nějaké takové datum blíží, vždy mě někdo upozorní. Ale proč si tedy pamatuje telefonní čísla? Vždyť ty mám uloženy v seznamu. Asi jsou pro něj důležité. Občas zaskočím své známé velmi podivnými otázkami. Jako třeba, kde koupím kamínky do zapalovače. Ne, že bych na to po čase bloumání nepřišel, ale prostě mému mozku připadá tato informace naprosto nepodstatná a proto se jí odmítá zaobírat. Zase třeba věci pracovní, tak ty si nemusím ani psát. Prostě je mám v hlavě. Za to mu děkuji, tohle se hodí. Sice je tam spousta informací, zároveň i s takzvaným kulturně-historickým přehledem, takže logicky někde musí slevit. Prostě tam taková kapacita není. Takže, až se Vás někdy zeptám, jak odešlu doporučeně dopis, tak si ze mě nedělejte legraci, ale velmi pomalu se zřetelným vyslovováním mi popište jak na to. :-)))

Díky

:: zprznil: Karl 16:06 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Nemusí hořet, hlavně, když je duben

To jsem měl zase rozmarný víkend. V pátek jsem prohlašoval, že žeru kočky, v sobotu jsem si udělal punkovou diskotéku a v neděli jsem s Baníkem skončil na druhém místě ve fotbalovém managerovi. Ale popořadě.

V pátek jsme měli setkání U Kozla ve složení já, pan B., kamarádka B. a její kamarádka. Děvčata byla poněkud citlivější, proto mi připadlo vtipné, když jsem prohlašoval, že žeru kočky. No já vím, moc vtipné to není. :-) Kamarádka od B. si také myslela, že jsme s Jiřím homosexuální pár a hodně dlouho nám trvalo, než jsme ji přesvědčili, že tomu tak není. Poté jsme se ještě s lahví, či s píše krabicí vína, odebrali na daleký jih (do Krče), kde má B. rezidenci společně se svým milým Baňkem, který však pobýval v jiných končinách republiky, kde jsme zkonzumovali obsah krabice a odebrali se na lože. Já jsem se v sobotu vydal na klidný sever do Vysočan, zatímco pan B. se rozhodl sledovat hokejkistický přenos finále ekstraklasy tam a zůstal na další noc. Marně jsem mu říkal, že kvalita televizního signálu nestojí v Krči za moc mnoho. :-) Doma jsem vylovil zaprášené punkové nahrávky a nostalgicky poslouchal. V neděli jsem se po dlouhé době pustil do hraní fotbalového managera a šlo mi to opravdu výborně. Akorát dnes mi není dvakrát nejlépe. Btw. Dnešní porada – Karel hlásí dvě hvězdičky s vetkanými kolečky zasazené do dvou vyvedených obdélníků.

Nazdar

:: zprznil: Karl 15:43 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Haló, tady Jarní bystřina

Zase mi po dlouhé době někdo zalichotil. Četl jsem to znovu a znovu a má duše se jen tak zlehka pohupovala na vlnách blaha. To víte, když se pořád člověk chválí sám, tak to není ono. :-) A ptáte se co mi tak učarovalo? Mrkněte se do Guestbooku na zápis od Arsinoe, kterážto je dopisovatelkou do jednoho chlívku na Půovi.

Vczera jsem krapet nestíhal. Jak už jsem avizoval, setkal jsem se s PŠ, což bylo velmi příjemné posezení, dohodli jsme se, že je budeme pořádat častěji, ale zapomněl jsem, že jsem také domluven na osmou večerní ve Vysočanech se svým spolubydlícím. Ten se zhruba ve čtvrt ne deset rozhodl, že zaplatí, ale číšnice ho nabádala, ať tak nečiní, že se zase mineme a že určitě brzy dorazím. Zhruba deset vteřin poté co provedl onen úkon a zvedal se k odchodu, jsem se objevil ve dveřích. Servírka pak pouze zkušeně prohodila: jojo, já mám vždycky pravdu.

Užijte si víkendu

:: zprznil: Karl 17:28 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Dnešní skřeky…ehm, tedy střepy

Tak si představte, že ti šťourové z Datartu ten můj discman přeci jen našli. A to už jsem se těšil, že jsem měl rok a půl v používání přístroj, za který teď dostanu stejné peníze jako tehdy stál. Ještě jednou sakra.

Také jsem zjistil, či spíše byl upozorněn, že jsem v předchozím zaměstnání zapomněl při mazání pošty na odeslanou. To si teď někdo čte!! Jen doufám, že mě nebude vydírat s nějakými soukromými maily. :-)

Dnešní porada byla velmi náročná a rekordní. No jen si to představte, co jsem měl v bloku, když jsem odcházel – jeden velký čtvereček a osm(!) koleček protkaných, každé, čtyřmi čarami. Také jsem se dozvěděl, že jsem se ocitnul v soft erotickém snu jedné zúčastněné. Bohužel si nepamatovala podrobnosti, škoda. :-)

Za chvíli mám schůzku s kamarádkou, kterou jsem již velmi dlouho neviděl. Je to démonická osoba PŠ, která dokázala dovést, nejednou, k nepříčetnosti VR.

Takže dovi

:: zprznil: Karl 16:33 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Nějak to zanedbávám, co?

Já vím, akorát teď nějak není mnoho času. Včera jsem navštívil slovutný Datart, na který zde ani nebudu dávat odkaz, neboť si to nezaslouží. Byl jsem tam reklamovat disckmana (zhruba před měsícem a půl) a předpokládaný termín opravy jsem měl 15.3.2003. Řekl jsem si tedy, že 1.4.2003 by již tedy mohli o mém discmanovi něco vědět a zastavil jsem se tam. Po půlhodině čekání a běhání spousty zaměstnanců vyšel někdo s cedulkou „zástupce vedoucího“ a pravil, že se velmi omlouvá, že mají nový systém, nejdou jim počítače a kdovíco ještě a tedy neví, jestli můj discman tam někde je nebo není a tedy mi zavolají jestli ještě žije nebo mi vrátí prachy. Prostě standardní výmluvy o spadlém systému a kecy prdy. Původně jsem si myslel, že je to apríl, přeci jenom jsem si vybral nevhodný termín na reklamaci, ale jeho sveřepý výraz mě přesvědčil o opaku. Tak jsem tedy čekal dnes na kontakt, ale místo toho mi akorát přišla SMS od Eurotelu, že jsem jim nezaplatil fakturu a že mi omezí služby. Fajn, ne? :-)

Čest práci!

:: zprznil: Karl 15:39 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...