:: Jen tak zlehka ::

:: 31.10.03 ::

Zapalte svíčky a prosím o minutu ticha

Dnes, v tichosti tohoto pietního aktu, si připomínáme neblahé výročí jednoho roku trvání, nechvalně známého, zpátečnického a ultraradikálního párku Jen tak zlehka.

Smrt jeho památce

:: zprznil: Karl 12:03 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Chcete být miliardářem aneb Hen ten oný bazmek…

Maďarsko je určitě nádherná země. Považte, mají tam Balaton i Budapeštˇ, papriky i debrecínky, Tokajské i Baracz pálenku. Alžběta Báthoryová alias Čachtická paní byla Maďarka jako poleno. Mají taky úžasný jazyk, jak taky jinak, když místo miluji tě říkají széretlek a žralok je u nich cápo. A mají taky Forinty a hen ten oný bazmek, kterému u nás říkáme Sportka. A v současné době je v tom jejich maďarském bazmeku, přátelé, v přepočtu asi 4,5 miliardy Kč. Tuším, že od března jim tam nepadl Jackův pot. Vyhrát v maďarském bazmeku však není až tak jednoduché. Musíte uhodnout 5 čísel z 90. Což je asi bambilión kombinací. Ale přesto, nebo právě proto tam Ukrajinci, Rakušáci a jiní přilehlí národové pořádají zájezdy a hromadně sázejí a doufají a Jackpot stále roste a roste.

Proto včera svolal pan V. válečnou poradu nás hochů, co spolu chodíme. A výsledek našeho radění se je zcela jasný. Jdeme do toho! Každý jsme mu dali stovku a našich pět š?astných čísel. A pan V. se uvolil, že dnes v noci vyráží směr Hungaria. Cíl je tedy jasný, takže bezprostředně následovala debata, co budeme s tolika penězi dělat. Jen tak pro informaci na jedno jedince je to asi 180 miliónů Kč (4,5 miliard děleno cca 20 sázejícími). Opojeni vidinou mnoha miliónů jsem nejdřív chtěli koupit Kubu, leč trošku nám tam vadil Fidel. Já chtěla Irsko, ale byla jsem přehlasována, prý je tam zima. Nakonec jsme dospěli ke konsensu a vyhrál Nový Zéland. Kupovat ho sice nebudeme, ale ihned se tam přestěhujeme. Mají tam od všeho něco, moře, hory, teplo i zimu, slunce i sníh.

A mé plány do budoucna? Nechám si postavit ateliér a budu malovat. Pak si ovšem budu muset pořídit i galerii, bych mohla své dílo i prodávat. Pak samozřejmě nějaká ta jachta a kasino. Šampaňské, maorští služební, Rolls Roys. Takový prostý a jednoduchý život zbohatlíka. A protože správný milionář musí mít i nějakou tu svoji slabůstku, budu chovat ovce, příst vlnu, ručně plést svetry a pak je budu dávat Charitě. Zadarmo. Takže, drazí přátelé. V pondělí bude vše jasno. Do středy mám peníze na svém devizovém kontě (výborně vypadá kurz forint – libra, je to asi 3,5 miliónu liber), no a v sobotu se vám ozvu z Nového Zélandu.

Málem bych zabudla. Kájo, bude ti stačit tak, řekněme, 50 mega? A co budu dělat, když nevyhraju? To asi fakt budu muset dodělat tu Autoškolu.

Zdraví vás budoucího zbohatlík

:: ohezkla: HK 09:59 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Prší dál - Máte co jste chtěli

Přátelé, neschválili mi dovolenou na příští týden, takže budete nuceni trpět pod knutou zdejší (ne)aktualizace i ten další týden. Je mi jasné, jak většina z Vás v tuto chvíli hořce zaplakala a představila si ten týden výdechu, kdy nebudou nuceni číst zdejší plody moře. Ovšem co zároveň si oddychlo, je má bývalá třída ze střední, protože se nebudu moci zúčastnit třídního srazu. Ne, po pravdě - děvčata pláčou a chlapci buší hlavami o zeď. Všichni mě totiž na střední milovali. No, když ne milovali, tak měli rádi. No dobře, tak jako jsem s nima chodil do třídy. No tak jo, byl jsem černá ovce. Ale já to neřekl.

Vem mě čert

:: zprznil: Karl 16:56 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

To se mi jen zdá aneb Freude, Freude, jednou na tě dojde…

Jako každý normální jedinec mívám i já sny. Dokonce si je po probuzení i pamatuji. Někdy jsou velice živé barevné veselé a jindy nebarevné a depresivní. Mívám sny, které mi leží v hlavě celý den a já se v nich radostně hňahňám. Ovšem mívám i takové sny, kdy se uprostřed noci, orosená hrůzou vzbudím a chci je ihned vypudit z hlavy.

Poměrně často o snech plkám se svým mužem. I jemu se bezesporu sny zdají, bohužel si je nepamatuje, tedy pamatuje, ale jen ty opravdu extra. Jako třeba ten, kdy bojoval v zákopech, oděn toliko v obrovské růžové trencle. Mně se shodou okolností onehdá zdál velkolepý barevný sen, ve kterém jsem na zahradě grilovala masko s pány z kapely U2. Nejúžasnější na tom bylo, že jsem hovořila DOKONALOU angličtinou, což se o mých reálných jazykových dovednostech říci nedá. Celý den jsem „pod vplivom“ tohoto snu měla výbornou náladu. A sny ze kterých je mi nedobře, které chci rychle vymazat z paměti? To jsou třeba ty, ve kterých jsem vražděna. Do této kategorie patří i sny, v nichž vraždím já. Je to hrůza, ale opravdu mám takové sny. A nejhorší na tom je, že ve snu zpravidla nemám z toho zabíjení špatný pocit. Takže se ptám: „Co ty na to, Sigmunde?

Ale proč tady o tom mém snění vlastně plácám? Dneska se mi totiž opět zdál „úžasný sník“. Již jsem se zmiňovala, že tedy, ehmm, budu jako řidičem. I můj dnešní sen se nesl v tomto duchu. Byla jsem u písemných zkoušek, koukala do testu a šíleně se mi chtělo spát. No znáte to, klíží se vám oči, usínáte, nejraději byste si podepřeli víčka sirkama. Nedá se to překonat. Byla jsem úplně vyřízená, protože jsem vnímala jen a jen tu únavu a touhu usnout. Ty dvě stránky testu šly mimo mě. Čiré zoufalství. Vím, že musím napsat test, ale nejsem schopná se soustředit. Chce se mi spát. V tom přichází spása. Na poslední stránce testu stálo napsáno, že ten, kdo napíše krátkou povídku na téma „kufr“, automaticky dostává řidičák. Tak to jsem za vodou. Kufr, kufr, kufr sakra…Nic, prázdno, hlava prostá myšlenek. Chce se mi tak strašně spát. Chce se mi…zvedá se mi kufr…no jasně! Napíšu o tom, jak jsem viděla na náměstí blít koně. Napsala jsem první větu. Zazvonilo. Test končí. Posadila jsem se na posteli, budidlo ječelo na plný pecky a já jsem si řekla, že mi už opravdu z toho řidičáku hrabe. A co na to vy, pane Freude?

Sladké sny

:: ohezkla: HK 15:02 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Jó řidič, ten tvrdej chleba má aneb Kryštofům pro radost…

Možná by se to taky mohlo jmenovat „O mně, beze mě“, nebo tak nějak. Můj muž se totiž zachoval zcela zákeřně, využil mé bezmoci v nemoci a přihlásil mě do Autoškoly. Křičela jsem, že ten papír nepodepíšu. Plakala jsem, prosila jsem. Všechno málo platné. Tudíž jsem se i já uchýlila ke lsti. „Miláčku, víš jak jsem krátkozraká, to chceš, abych se někde v noci, po tmě, sama v autě zabila?“. „Tak si pořídíš silnější brýle.“. Mozek mi jel na „plnou knedlu“ a vymýšlel a šrotoval… „Slunce života mého, vždy? víš, že si pletu levou a pravou stranu. A obvoďačka to ví taky, to mi nepřiklepne to zdravotní potvrzení.“. Manžel byl pevně rozhodnut, že řidičem budu a proto nic nenechal náhodě: „Tak s doktorkou už jsem mluvil, nevidí v tom problém. Jenom si na levou ruku musíš uvázat červenou stužku a hned budeš vědět, která je která.“.

Tak a jsem s prominutím v prdeli. Já, která se už deset let úspěšně vyhýbám všemu, co souvisí s autem a jeho řízením. Musím to zvládnout i tentokrát!!! Krátkozrakost nezabrala, zkusila jsem barvoslepost, šeroslepost, dokonce i tupozrakost, špatnou koordinaci pohybu, zánět středouší, zánět mozkových blan, senilitu, debilitu… A ve finále jsem jen vzteky a zoufalstvím bez sebe ječela něco o tom, že se v tom zasraném autě jednou zabiju a on (jako můj muž) bude sakra litovat, že mě donutil udělat si ten stupidní řidičák. A víte co? Tento čtvrtek mám první jízdy a taky mám střevní potíže a na levé ručce červenou stužku a připadám si jako totální kretén a vůbec…

Až vyjedu do ulic, podaří-li se mi nastoupit do auta, bude to opravdový mazec. Ve středu pro jistotu obvolám Kryštofy, hasiče i požárníky, Záchrannou službu a snad i Pohřební službu, zkrátka celý Integrovaný záchranný systém. Musí být v pohotovosti, musí zachránit (či pohřbít) ty nebohé, které sejmu. Musí zachránit (či pohřbít) i mě, až si spletu levou s pravou a vpálím do zdi. Jsem posera a nestydím se za to. Každý máme prostě buňky na něco jiného. Já nemám buňky řidičské, zato se dobře vyznám v mapách a mám výborný smysl pro orientaci. Proč bych tedy nemohla zůstat kvalitním spolujezdcem? Navigátorem?

Od příštího týdne čtěte Černou kroniku…

:: ohezkla: HK 13:27 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Vypi si Jožko

Tak a už toho mám tak akorát. Teď odejdu, zamířím po strašně dlouhé době ke Kozlovi, sednu si a neodejdu dřív než po pěti (pivech samozřejmě). Rozhodl jsem se pevně, dnes se opiji, potřebuji si vypláchnout hlavu a celý víkend nebudu vůbec nic dělat. Absolutně nic. Žádné přemýšlení. Žádné napínání a přepínání mozku. Prostě budu o víkendu naprosto blbý. Snížím své IQ na nejnižší přijatelnou hodnotu. Já se tak těším. Budu říkat akorát ano a ne, pokud tedy budu vůbec mluvit. Jéé to bude fajn. Tak a už najíždím na režim sníženého IQ...už to nabíhá...už dementním...už jsem blbý...sakra, podle mě se nic nezměnilo!

Uhaha

:: zprznil: Karl 18:29 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Iba Boh vie všetko

Mám dobrý pocit. Ale o tom už píšu dva dny, takže nyní úplně o něčem jiném. Dneska se mi zdálo, že jsem uškrtil člověka. Považoval jsem to za dobré znamení, že se dnešní den vydaří. Avšak opak byl pravdou, nejprve jsem zjistil, že má koblížkárna, kde pravidelně nakupuji snídani do práce, má zavřeno, poté nepřijelo přibližovadlo, takže jsem musel jít asi 200 metrů pěšky na finální spoj. To, že je v práci masakr, na to už jsem si zvykl, tedy o tom už řeč nebude, ale že v kantýně, kterou jsem si vybral jako druhý zdroj snídaňového menu nebudou mít zhola nic, bylo pro mne novinkou. Na můj udivený pohled mi vedoucí Oddělení výdeje pochutin nechutných odvětila, že se jim vyboural řidič vezoucí všelijaké druhy laskomin způsobující mohutné stahy střev, vedoucích až požívání anacidu a těžkému průjmu. Chňapl jsem tedy po tři týdny starém Obloženém vejci, což byla jediná dostupná varianta, na které již obložení ovadlo a značně oschlo, popadl k tomu dva rohlíky a vypravil se to pozřít. Přátelé, jen díky tomu, že mám plechové stěny žaludku, na kterých trůní malilinkaté vředíky jsem přežil. Samozřejmě, že jsem to musel zapít silně sodíkatou vodou, máte pravdu.

Citoslovce, třeba...áááááá

:: zprznil: Karl 18:52 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Vítajtě v našom nápravnom ústave

Přátelé to logo co jsme společně s ah stvořili na Evelíně je podle mě k sežrání. No jen se podívejte sami. Vůbec nechápu, kde se ve mně ten poeta bere. Ne, bude to tím, že v poslední době sedím v práci od rána do večera a tak se musím v průběhu psychického vypětí vyblbnout takovými milými věci. Nic se ale nebojte, až mi potvrdí doménu tesil.sk, tak jedna ze subdomén bude debil.tesil.sk a pro ni už mám v hlavě také vymyšlené logo. To milé v žádném případě nebude.

Muhahaha

:: zprznil: Karl 18:14 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Dnes jsem měl hravou

Byl jsem požádán děvčaty z Evelíny, zda bych jim trochu nepomohl s jejich novou šablonou. Tak jsem jim zvětšil písmo, navrátil kód Toplitu do šablony, upravil odkazy a v rámci toho jsem podniknul takovou malou diverzní akci. Asi tak zhruba na pět minut se místo těch pistolníků vyjímalo obrovské prasečí logo Jen tak zlehka. Hahahahahahaha...já su tak vtipné. No nic. Také jsem si dnes zaregistroval doménu www.tesil.sk. Hahahahahaha...já su tak štˇastné.

Lalala

:: zprznil: Karl 15:04 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Taky tak nenávidíte pondělí?

Docela blbá a zbytečná otázka, co? Venku je nechutně tma, víkend skončil, mi se chce ukrutně spát a ke všemu už ani ta firemní komunikace přes icq není co bývala. Chtěl jsem se pustit do dalšího dílu Nekonečné ságy, přečetl ono veledílo celé ještě jednou a zjistil jsem, že dnes je to pro mne úkol nad mé současné síly. Ale nevzdávám se a za čas určitě otrávím svět ještě dalšími díly. Teď mě ovšem omluvte, jdu se propadnout do šedi dnešního dne.

Zatím

:: zprznil: Karl 15:21 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Zlogan na dnešní den

" É ... !" ... M. Lewinská

:: publygoval: Wal de Mar 09:12 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Cože je to dnes za den?

Všichni se na mě dnes divně smějí. Válečná reportérka je nemocná. Vsuvka: Pan D. dnes uvolnil mé ruce k tomu, abych zveřejnil jeho výtvor, který je věnován jeho dítěti. Je zde. Musím se veřejně kát, nebotˇ jsem mu slíbil svou pomoc, pak jsem neměl kvůli pracovnímu zaneprázdnění čas, až se pan D. zdravě naštval a vyřešil svůj požadavek sám. Taky si dnes pan D. dokoupil komponenty a nechává si skládat comp. Ach jo, dejte mi prachy, já chci pořádný monitor! Konec vsuvky. Celý den poslouchám písničky ze Včelích medvídků. Přišel jsem o pravidelnou čtenářku nsns*, která již přes měsíc nepoctila návštěvou zdejší URL. Z Baldachýnu jsem se dozvěděl, že Den94ek opět aktualizoval. Štˇastný to dnes den. A teď jdu číst, nerušit.

Pěkný víkend

:: zprznil: Karl 15:03 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Zlogan na dnešní den

"Što eto ... GLAVA MAPA ?" ... M.Gorbačov

:: publygoval: Wal de Mar 16:33 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Romantique Deja Vu na dnešní den 2

Tanec

Vystrč na mě zadek, vystrč prdelku.
Nenech mě tu tlít a koukat na telku.
Vzpomeň si jak ráda se mnou tancuješ.
Jak se propocená tancem ráda miluješ!

Ukaž mi svý nohy, ukaž stehýnka.
Budu se jich dotýkat jen zlehýnka.
Jako vánek s deštěm malých pusinek,
fouknu Ti do roztočených sukýnek!

Blýskáš na mě zuby, blýskáš očky.
Ve vlasech Ti taju jako vločky.
Stékám Ti pak spolu s potem po těle
až do naší roztančené postele!

:: publygoval: Wal de Mar 15:23 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Romantique Deja Vu na dnešní den

V lese
Chtěl bych s Tebou do lesa!
Ruku v ruce mezi smrčí.
Budou znát jen nebesa
kdo komu dál jazyk strčí…!

:: publygoval: Wal de Mar 12:27 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Nemůžu jinak…

…než že musím upozornit na výtečný Kanál68, který mám sice už delší dobu v odkazech pod „sudruhovia“, ale nedá mi to a musím se o něm zmínit i takto. Taková každodenní skvělá porce humoru – tomu se nevyrovná ani černá kronika Blesku.

:: zprznil: Karl 14:27 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Ach mé nohy nebohé

Z výsledků včerejší ankety jednoznačně vyplynulo, že se té nebohé paní udělalo špatně ze mě. Mezi námi, čekal jsem to a bylo mi to jasné. V rámci opatření, které jsem zavedl, aby nebyli nebozí cestující nuceni zvracet v prostředcích hromadné dopravy, když se ve stejném spoji budu vyskytovat i já, rozhodl jsem se chodit pěšky. Nechcete mi někdo koupit auto? Já si totiž nedokážu představit tu túru Praha – Ostrava a zpět.

Nazdar

:: zprznil: Karl 14:04 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Příjemné cestování do práce přeje Svaz blijících žen

Včera jsem si klidně nastoupil do autobusu číslo 136 a vydal se starou známou cestou na své pracoviště. V poklidu jsem se usadil, otevřel jsem čerstvý Sport a hltal aktuální novinky. Seděl jsem na kraji a přes uličku seděla vedle mne postarší paní, která zuřivě mačkala čudlíky na svém skvělém mobilním telefonu. Já jsem si jí nevšímal a z příjemného čtení mě vyrušily až dávivé zvuky. Ohlédl jsem se tedy po zdroji a uzřel onu dámu hutně zvracející do igelitového pytlíku. Takové scénky mě nenechávají klidným a proto jsem odvrátil zrak od Šikovných staříků, Vypadl z okna a Tenistku bolí noha a uvedl se do pozice náruživého pozorovatele onoho výkonu. Paní po chvíli skončila, přehodila si pytlík do levé ruky a dál v klidu pokračovala v psaní SMS. Měl jsem tedy ono divadlo za ukončené a dál se vrátil ke Řeži rivalek, Snadnému úvodu a Házené v číslech. Přeci jen mi to však nedalo a po očku jsem si hlídal onu paní. Mé úsilí nepřišlo vniveč, za dvě zastávky a Klisna málem přišla o výhru, putoval pytlík z levé ruky zpět do pravé a ústa se obtočila kolem jeho okrajů. No co Vám budu povídat, Jágr: Mámu tady nechci a Boleslav doma podruhé selhala byly ještě dvakrát přerušeny oným mohutným dávivým reflexem vedle sedící dámy, která v přestávkách stále esemeskovala. Co čert nechtěl, vystupovala na stejné zastávce, namířila si to ke stejným dveřím a za zády mi šermovala svým pytlíkem s prapodivným obsahem. Dělal jsem, že spěchám a ze dveří vystřelil jak Enge vyhrál sprint, takže jsem usoudil, že mám strach z onoho pytlíku, který byl tak blízko mých zad. Jsem strašpytel.

Zdar
PS: v sobotu v noci jsem doběhl v MOHAA Final run na Hard se třemi procenty života. To byl masakr!

:: zprznil: Karl 10:43 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Ja chožu v ljes za gribami aneb Houby najdu...

V neděli jsme se rozhodli podniknout výpravu na houby. Podmínkou zdárného průběhu naší mise bylo rozšířit naši základní jednotku (můj muž, naše fena a já) o někoho, kdo ví kde rostou. Po krátkých úvahách jsme dospěli k názoru, že naším mužem je pan J. Zná okolní lesy, vždy nějaké houby najde a navíc, po vznesení dotazu zda rostou, jednoznačně odpověděl, že ano.

V neděli v 10:00 jsme odtroubili odjezd do slezských hvozdů. Naše úderná jednotka byla rozšířena ještě o pětiletou dcerku pana J., Toňu. Počasí nám rozhodně přálo. Sluníčko svítilo, foukal mírný větřík východních směrů, dokonce i teplota, tlak a rosný bod se zdáli být v normě. Zastavili jsme na okraji krásného bukovo-smrkového lesa. Utvořili jsme rojnici, ženy uprostřed a na pravoboku a levoboku to jistili muži. Radostně jsme se vydali do lůna přírody. Toňa vesele štěbetala, čubina aportovala klacky a mě dělala chůze drobné problémy. Po pár krocích jsme musela uznat, že můj muž měl opět pravdu. Když viděl, že si obouvám tenisky pravil, že snad ještě méně vhodná obuv pro pohyb lesem by byly brusle. Ano, klouzalo to jako sviňa a já se tudíž dosti často a nedobrovolně válela v jehličí. Tato skutečnost ovšem nemohla zkalit mou touhu najít houby. S nadšením pravěkého sběrače bobulí jsem se vrhala do mlází, holýma rukama jsem rozhrnovala ostružiní a plazila se mezi smrčky.

Najednou se ozvalo radostné: "Tééétóóó, já jsem našla jééédluuu!". Chvilku mi sice vrtalo hlavou, proč mi to dítě oznamuje nález jehličnatého stromu, ale pak mi docvaklo, že jedla není jedle, ale Bedla. No, Bedla to asi nebyla, ale byla to houba. Každopádně to zvedlo naši sběračskou morálku. Řítily jsme se s Tončkou "hore kopcom" a naše výkřiky: "Já mám houbuuu", přehlušily i hučení hvozdu. Muži na nás čekali na kopci. My dorazily š?astné jako blechy s košíky plnými až po okraj. Já tedy byla poněkud zklamaná, když můj pán a vůdce, při pohledu na mé úlovky, proneslo cosi o vražedkyních a travičkách. Já totiž poznám spolehlivě jen takovou tu červenou houbu s bílýma puntíkama. Naše plné košíky byly zodpovědně probrány. Já se bránila slovy, že všechny houby jsou jedlé, jen některé jen jednou. Toňa brečela, že chce zpátky svoje jedly, ovšem muži byli nekompromisní. A tak na dně mého košíku zůstal jeden Pravák a asi pět Václavek. Nic moc, ale pěkně jsme si to nedělní dopoledne užili.

Pá, pá

:: ohezkla: HK 13:24 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Luďa je básník!

Přátelé, no tak tohle jsem si nemohl nechat pro sebe. Nalezl jsem poezii jakéhosi Luďka_R, kterážto stojí (dle mého) i za Vaši pozornost. Hezké čtení.

Jo víkend taky hezký

:: zprznil: Karl 16:56 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Obhajoba obžalovaného

Byl jsem obviněn v Guestbooku mým dlouhoměsíčním čtenářem panem L., že produkuji málo svých článků. Pane L., to víte, není to lehké, ale proč o tom píšu, jak zjištˇuji, mám stále méně a méně času, který už nemůžu věnovat tomu, abych přemýšlel nad tím, co dnes zplodím a prolézal internet a četl všechny ty různé veselé nesmysly a jiné blogy. Myslíte, že čtu nějaké blogy? Ne, nemám na to čas. Bohužel. A tak jsem se zamyslel nad tím, jak dát dohromady nedostatek času s těmito stránkami. Vyšlo mi, že se vrátím k tomu, s čím jsem začínal. Tedy budu psát blbosti, které mě během dne napadnou a co se mi přihodilo. Přesně tak, jak to je v popisu na dmoz.org - komentáře ke každodennímu dění. Sice to není zrovna přesné, spíše by se hodilo – každodenní zápisky blbostí. No a je to a jestli s tím vydržím i po 31.10.2003, kdy bude výročí jednoho roku trvání těchto stránek, tak s tím možná nepraštím úplně, jak mám asi v úmyslu.

Čest práci

:: zprznil: Karl 12:05 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Romantique Deja Vu na dnešní den

Typicky „Chlapská“
Atˇ se mi to sebeméně líbí,
někdy dělám hloupé chlapské chyby.

Nedělej si s nimi ale vrásky.
Většinou je dělám z chlapské lásky ..!

:: publygoval: Wal de Mar 11:35 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Už je tu zas podzimní čas aneb Je ti teplo, děvče?

Je to tak, podzim udeřil v plné síle a kráse. A já si lebedím, protože toto roční období prostě miluju. Jeho vůni. Jeho barevnost. Jeho nostalgii. I zmatenost podzimního počasí. Chvíli prší a vzápětí, jakoby mávnutím kouzelného proutku, vysvitne sluníčko a mokré barevné listí na stromech září jako drahokamy. Někdy se až divím, jak Matka Příroda dokonale vyvážila tu chmurnou náladu končícího léta oslnivou barevností podzimu. Ráda se procházím s naší čubinou a kochám se tou barevnou krásou. Často vyrážíme do nedalekých Beskyd a tam je ta podzimní nádhera až kýčovitá. Přesně tahle atmosféra mě nutí oprášit své malířské náčiní, nalít si do termosky čaj s rumem, vyrazit do plenéru a malovat.

Právě v takové chvíli narážím na druhou stránku podzimu. Ne tak romantickou, ne tak inspirující, anóbrž velice realistickou. Ono je sice nádherně, slunečno, barevno a kýčovito, ale je taky pěkná kosa. A já jsem neskutečně zimomřivá. A „nízkotlaká“. Jakmile zafouká ze strniš?, klepu se zimou a zuby mi cvakají jako šicí stroj. Nepomáhají horké koupele, málo platný je i čaj s rumem. Lehké letní šatičky šmahem měním za oděv ostříleného polárníka. Vytahuji vlněné ponožky, teplé svetry, asexuální spodní prádlo a Jegrovy drtiče mrazu. Nutím manžela neprodyšně utěsnit všechna okna a topení jede na plný céres. No a mně je pořád zima. Můj statečný a tolerantní muž si už za ty roky zvykl, že s klesající okolní teplotou odhazuji erotické noční košilky. Trpělivě snáší mou pytlovitou flanelovou noční košili, vlněné ponožky a šátek kolem krku. Trpělivě snáší i to, že se naše sexuální kontakty v chladných ročních obdobích omezují na minimum. No schválně, zkuste se tvářit svůdně, když vám mrznou nohy, ruce máte zimou promodralé, cvakají vám zuby a „husí kůži“ máte i na patách. Navíc obnažit mé zkřehlé tělo vyžaduje velkou dávku odhodlání. Než se manžel probojuje mým mnohovrstvým oblečkem, vytratí se i ta nejžhavější touha. Ovšem nemusíte mít obavy o můj sexuální život, protože i tento problém se nám podařilo (časem) rámcově vyřešit.

Pravda, můj muž si zvykl, ale kolegové se mi nepokrytě smějí. Já jim to nemám za zlé. Musím vypadat opravdu komicky, když přiběhnu do práce s promodralým ksichtem a začnu si svlékat ty bundičky, svetříky, šátečky, čepičky, rukavičky... Je to prostě tak a já na tom asi nic nezměním. Se svou zimomřivostí žiju už pár desítek let a snad to i nějak doklepu.

Zmrzlé ahoj

:: ohezkla: HK 09:37 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Řemeslníci všech zemí spojte se aneb Co s tym budu robit...

Minulý pátek jsem měla tu skvělou příležitost pochopit, že dobrý řemeslník je něco jako dinosaurus. Vyhynulý živočišný druh. A sobotní operace „nová kamna“ mě v tomto poznání jen utvrdila. Nebo že bych měla příliš vysoké nároky na kvalitu odvedené práce?

V pátek jsem od rána čekala na borce, který se měl dostavit za účelem namontování a zprovoznění vodoměru. Tak jsem si , já naiva, představovala, že to bude jednoduchá a rychlá záležitost. Týpek prostě a jednoduše koukne na stupačky, něco rozpojí něco připojí, mezi to vrazí vodoměr, zmačkne čudlík a vodoměr bude vodoměřit. Omyl, stokrát omyl. Pan instalatér se dostavil jen tak zlehka ve 12:30 (já myslela, že pracují od 7:00). Koukl na dvířka vedoucí ke stupačkám hluboce se zamyslel a pravil: „Pani, ta ďura je mala.“ Načež popadl majzlík a kladivo, třikrát práskl do zdi a co myslíte? Ďura už nebyla malá, byla tak obrovská, že by se k těm stupačkám pohodlně dostalo i malé slůně. Pan instalatér se znovu zamyslel, koukal na trubky jako by je viděl poprvé a jeho věta:“Co s tym budu robit.“, mě poněkud překvapila. Kdybych já nevěděla co s ty budu robit bylo by to v pořádku, ale u odborníka je to zarážející. Nicméně asi po hodině urputného boje s trubkami, písty a ventily byl vodoměr na svém místě (alespoň doufám), mistr byl zjevně spokojen svým dílem a já nevěřícně koukala na tu díru a přemýšlela, kde seženu cihly, maltu a příručku „Zedníkem snadno a rychle“. Hloupě jsem se totiž instalatéra optala, co teda jako bude dělat s tou dírou. „Ja pani nic. To se musitě zazdit sama. Ja su instalater.“. Hmm, zajímavé a ještě zajímavější je shánět v pátek odpoledne zedníka. Tímto však posezení na našem hajzlíku (tam jsou totiž ty stupačky) získalo novou dimenzi.

A sobotní operace „nová kamna“ mě jen utvrdila v tom, že řemeslo má opravdu zlaté dno. Nebudu dopodrobna popisovat celou anabázi od zakoupení kamen, přes převoz kamen na chalupu do Beskyd, likvidaci kamen starých, ale snad se jen zastavím u takové „nepodstatné“ záležitosti, jako je vyzděný sokl na nová kamna. Koukala jsem na tu krásnou práci jako tele na nový vrata. Sokl totiž zabíral půlku místnosti, ve které měla kamna stát. A ráda bych podotkla, že kamna mají tak metr krát metr krát metr. Na ten sokl by se vlezla asi pětkrát. Ale co, člověk si zvykne i na šibenici, tak proč bychom si nezvykli na ten mega sokl, že? Ale podstatné pro ustavení kamen se nám zdála být hladkost povrchu mega soklu. Atˇ jsme natáčeli kamna jak jsme chtěli, vždy lítala jedna nožka v luftě. Nu což. Vypodložili jsme je kusem dřeva, nebudeme přeci malicherní. Co to ovšem udělá až se kamínka uvedou do provozu?

Celou neděli jsem přemýšlela o tom, jestli je opravdu tak těžké udělat svoji práci pořádně a kvalitně, nota bene, když za ni dostanu zaplaceno. Jestli já, jako zákazník opravdu musím na průběh celé řemeslnické akce dohlížet a dožadovat se jejího kvalitního provedení. Nevím jak vy, ale já kdybych svoji práci odflákla, jsem bez prémií a odfláknout ji podruhé, jsem bez práce. A pak , že prý „zlaté české ručičky“. Jak na co, přátelé, jak na co.

Práci čest

:: ohezkla: HK 14:16 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Razantní řešení bytové politiky

Jak víte, bydlím společně s Línou Nohou. Takhle, spíš popíšu jak se situace má, tedy měla. Bydlím v rodinném baráku, kde majitelé pronajímají první patro s koupelnou a kuchyní. Je tam jeden pokoj, který obýval pan P. a pak dva pokoje, které jsme obývali já s Línou Nohou. Nutno ještě dodat, že před Línou Nohou byl mým spolubydlícím pan A., který teď bydlí někde na Barrandově. Tak to bychom měli zasvěcení do reálií.

Nyní došlo k situaci, kdy jsem se rozhodl, že Líná Noha již nebude mým spolubydlícím a že se nastěhuji do pokoje, který opustil pan P. Líná Noha se odstěhuje úplně. Nabídl jsem ony dva pokoje slečně K., jestli je nechce obývat a ta s tím v podstatě souhlasila. Do toho se vložil Líná Noha, že by tam chtěl také zůstat, pokud mu to dovolí domácí. Já proti tomu nic nemám, ale jak říkám, už jsem zasvětil slečnu K. Do toho vstoupil pan A. s nabídkou Líné Noze, že pokud mu vyjde ta práce, může obývat barrandovský byt společně s panem A. Pokud mu práce nevyjde, odstěhuje se Líná Noha do Liberce za svým strýcem. No a aby toho nebylo málo, ozvala se mi včera D., že by chtěla pracovat v Praze a jestli by mohla bydlet u mě, což by znamenalo, že bych musel odříct ten jeden pokoj, opět vzít k užívání ty dva a zrušit nabídku danou K., přičemž počítám, že u domácích budu za pěkného kreténa :). No, takže místo razantního řešení bytové politiky, je z toho pěkný zmatek. Chápete to?

Co s tím? Rady přijímám zde.

:: zprznil: Karl 12:23 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Romantique Deja Vu na dnešní den

Spíš
Spíš a chrápeš jako malá holka.
Cukáš pusou a krabatíš čelo.
Z občanky Ti čtyřicítka kouká
a já čím dál víc mám rád Tvý tělo!

:: publygoval: Wal de Mar 16:53 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Re: www.eurotel.cz - Odborník odpovídá II.

Vážený pane Baláči,
v případě zájmu o zaslání doporučeného dopisu s identifikačním číslem
doporučuji obrátit se na operátory Oddělení péče o zákazníky, kteří jsou
Vám k dispozici 24 hodin denně na telefonních číslech *11 (pouze z
mobilního telefonu) nebo 800 330011 (z pevné sítě). Tato volání jsou na
území ČR zdarma.
Vzhledem k tomu, že vyřizování dotazů, doručených formou elektronických
zpráv není zahrnuto do oficiálních žádostí uživatelů z důvodu, že
elektronický podpis není prozatím posuzovaný jako dostatečně
identifikovatelný, lhůta zpracování e-mailové zprávy se řídí počtem
doručených zpráv, a může se tudíž značně lišit.
S pozdravem
Hana Stejskalová, Odd. péče o zákazníky

Re: Re: www.eurotel.cz - Tupík reaguje II. (Jsem prostě nechutný prudič)

Ok, díky. Akorát mi je s podivem, že elektronickou formu komunikace považujete za naprosto jalovou. Jestli tomu dobře rozumím, můžu napsat v podstatě cokoli mailem, ale stejně to nevezmete na vědomí. Něco v tom smyslu, klidně si pište, stejně je Vám to houby platné. Teď si dovolím položit jednu otázku: Jaký je rozdíl, když Vám pošlu mail se žádostí o zaslání identifikačního čísla a v tom, že Vám zavolám a budu jej chtít zaslat. Jak si ověříte, že jsem to doopravdy já? Vždytˇ potřebné údaje (kromě identifikačního čísla :) Vám můžu poslat i mailem. Nebo snad máte nahrán můj hlas? Nějak tomu nerozumím..jenom doufám, že když si zavolám a budu chtít zaslat identifikační číslo, že mě nebudete chtít identifikovat podle identifikačního čísla. Prostě mi ještě objasněte jaký je rozdíl v tom, když chci zaslat identifikační číslo a požádám o něj mailem a v tom, když si o něj zavolám na Vaši linku.

Děkuji a přeji hezký den

Karel Baláč

:: zprznil: Karl 09:14 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Jak se státi patriotem aneb Pozdravy z Opavy…

V dobách, kdy jsem bývala mladá a krásná, bývala jsem i bezbřehým kosmopolitou. Bylo mi šumafuk žiju-li tady či onde, v Ostravě, v Řepiště-city, v Praze nebo Čierne pri Čope. Nicméně jsem se od roku 1986 více méně vyskytovala v Opavě. Důvodem byl můj dnes již ex-manžel, láska k němu a má mladická nerozvážnost. A právě v Opavě jsem se poprvé setkala s ryzím patriotizmem a naprosto ho nechápala. Léta plynula a já se do Opavy přestěhovala natrvalo, š?astně se s mým bývalým rozvedla, znovu se š?astně vdala a by? starší (leč stále krásná, jak jinak) jsem se pomalu a jistě stala echtovním patriotem. Jak jsem tomu místnímu patriotizmu kdysiva absolutně nerozuměla, dneska ho absolutně chápu. Pokud mi někdo chcete říct, že Opava je vesnice, či, chraň vás Bůh, prdel světa, tak to teda bacha. Jako lvice brání svá mláďata, Válečná reportérka bude bránit své milované město.

Opava je krásná na jaře, v létě, na podzim i v zimě. Je to slezská architektonická perla, přestože byla za války docela hodně vybombardovaná. A ne nadarmo se jí říká „kulturní metropole Slezska“. Opava má, samozřejmě, dlouhou a významnou historii. Dovolím si takové malé historické okénko:
První zmínky o osadě Opava pocházejí z 12. století. Osada se nacházela na břehu stejnojmenné řeky u brodu na obchodní cestě spojující Moravu se západními částmi tehdejšího Polska. Historické anály praví, že tudy vedla významná „solná stezka“. Někdy kolem roku 1215 získala Opava postavení městské obce. Před rokem 1220 se stala sídlem správy provincie patřící k moravskému markrabství. A koncem 13. století jsme tady měli opavské vévodství, které ovládali postupně Přemyslovci, Poděbradové, Korvíni i Jagellonci a od roku 1613 Karel z Lichtensteinu. V té době patřila Opava ke slezskému knížectví. V roce 1742 se Opava stala hlavním městem tzv. rakouského Slezska. A cink-ding-dong, toto je konec historického okénka.

Touhle dějepisnou vsuvkou jsem se chtěla dostat k tomu, že z každého století tady něco zůstalo. Při procházce Opavou narazíte na zbytek původních městských hradeb, na zbytek „solné stezky“, na kapli z doby Přemyslovců. Typická kamenná rotunda, zvaná „Švédská kaple, je zase památkou na 30.-ti letou válku. A z původního obchodního soukenického domu ze 14. století máme dneska radnici. Nejvíce nám toho ovšem zbylo po pánovi z Lichtensteinu. Ze známých opavských osobností nelze nevzpomenout Vladimíra Vaška alias Petra Bezruče a Joy Adamsovou, známou krotitelku lvice Elsy. Své dětství zde prožila i Iva Bittová (tímto zdravím Brňáky) a jako mladý herec u nás začínal Vladimír Čech (třeba).

Ještě pár střípků ze žhavé současnosti. Je to sice s podivem, ale naši páni radní se moc snaží, aby si Opava udržela své přízvisko „bílá“. Jedním slovem, není tu bordel a neustále se něco opravuje, renovuje a zvelebuje. Centrum města je obkrouženo parky. Jediné co bych snad vytkla našim městským architektům je to, že občas (asi patrně) podlehnou mamonu a podepíšou se pod zbourání starého měštˇanského domu a na jeho místě povolí stavbu jakéhosi čehosi, co vůbec nezapadá do rázu ulice. Naštěstí takových hrůz je tu jen pár. Takže, přátelé, shrnuto a podtrženo jsem patriot. Jsem ráda, že žiji právě tady a jestli mi nevěříte, je to váš problém. Pokud mi věříte, přijeďte si Opavu prohlédnout na vlastní oči. Tímto vás zvu.

Nazdárek

:: ohezkla: HK 08:51 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

10.000

Před malou chvílí jsme přivítali na Jen tak zlehka desetitisícího návštěvníka dle počítadla Toplist. Včasným zásahem našich bezpečnostních složek se nám podařilo pachatele zadržet. Při identifikaci podezřelého se ukázalo, že jím není nikdo jiný, než notoricky známý recidivista pan G., jehož foto je pro výstrahu všem provozovatelům internetových stránek uveřejněno v Kdo je kdo a pro jistotu ho přidáváme i zde.

Blahopřejeme

:: zprznil: Karl 15:52 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Re: www.eurotel.cz - Odborník odpovídá

Vážený pane Baláči,

reaguji na Váš přiložený e-mail. V případě, že máte zájem o
komunikaci s našimi operátory je nutné zadat 1 a poté 9 a nebo nezadávejte
nic a náš hlasový systém Vás vyhodnotí, že voláte z analogové sítě a
přepojí Vás automaticky na naše pracovníky bez uvedení identifikačního
čísla.

S pozdravem
Dana Klímová - odd. péče o zákazníky

Re: Re: www.eurotel.cz - Tupík reaguje

Vážené oddělení péče o zákazníky,

skvělé, díky. Ovšem Vaše odpověď neřeší podstatu mého mailu, kterou je ono zmiňované identifikační číslo, které stejně vždy po mě vyžadujete, atˇ se jedná v podstatě o cokoli.

Zkusím to tedy ještě jednou, mohli byste mi dát návrh, jak to vyřešíme s tím mým identifikačním číslem, které jsem dle mého nikdy neobdržel?

S přátelským pozdravem

Karel Baláč

:: zprznil: Karl 09:26 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Romantique Deja Vu na dnešní den

O věrnosti

Můj jazyk byl všude na Tvém těle,
s klidem ho považuj za přítele.

Ruce si s jazykem nezadají,
také si s Tebou rády hrají.

A těch mých 15 na 4 …….?
… už ani jinam nemíří!

:: publygoval: Wal de Mar 14:05 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...