:: Jen tak zlehka ::

:: 28.11.03 ::

Nebezpečná skupina se aktivizuje...

...nová sociální skupina, tzv. blogeři, která se v posledních měsících jasně definovala na sociální mapě republiky, žádá po ministerstvu práce a sociálních věcí mimořádnou dávku k jejich měsíčním příjmům ve výši 2% z celkové sumy, kterou již vybrali v rámci různých tzv. charitativních akcí. V případě, že vláda na jejich požadavky nepřistoupí, hodlá inkriminovaná skupina vstoupit do stávky a hrozí i násilné činy. Mluvčí vlády informoval novináře, že dva motorizované pluky armády mají vyhlášenou pohotovost a jsou připraveny v případě nepokojů vyjet k jejich místům, přičemž response time by se mohl pohybovat okolo slušných dvou dnů. Na dotaz naší redakce, co se bude dít do doby než dorazí motorizované pluky, odpověděl mluvčí vlády, že na místech samozřejmě bude schopna zasáhnout policie a zároveň oddíly dobrovolných hasičů.

Neoficiální mluvčí oné podvratné skupiny, známý pod pseudonymem Sval, k tomu uvedl, že blogeři chtějí pouze to, co oni udělali pro jiné a dále se obaloval vzletnýmy slovy jako charita, obecné blaho, sociální stát a kryptofašismus. Na náš dotaz, proč se ono zpočátku rozdrobené stádo tzv. blogerů najednou definuje jako skupina, uvedl Sval, že již za dávných dob si blogeři definovali svá jasná pravidla a zásady, které ctí a od těchto stanov byl již jen logický krok k pevnějšímu uskupenství, který učinili. Na další dotaz, zda se tímto neztrácí ve stádu jednotlivec, zabručel pouze něco v tom smyslu, že jsme nikdy zřejmě nepochopili týmovou práci a její prospěšnost.

Inspirováno tímto.

Pěkný víkend :)

:: zprznil: Karl 17:29 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Filipika proti blogerským

Nikdy jsem se netajil s tím, že příliš nesleduji co se kde píše na tzv. osobních (opakuji osobních) blozích. Dnes jsem však měl poněkud čas a zabrouzdal na náhodně vybrané a snažil se trochu si na nich čítat. Nechci zde odsuzovat všechny, ale protože nebudu jmenovat, je mi jasné, že to tak vyzní a v tom duchu atˇ je také vedená případná kritika. Tak a nyní vzhůru do pekel se mnou.

Kromě toho, že se na všech píše o hovně, zdejší párek samozřejmě není výjimkou, je na první pohled patrná strašná zacyklenost a to nejenom v odkazech typu ten napsal tohle a ten napsal tohle, že ten psal o tom. Také čtenářstvo se rekrutuje už snad jen ze samých blogerů. Ono totiž původní čtenáři, když zjistili, že pomocí, teď už i českých služeb, můžou mít svůj blog, tak taky udělali. S tím souvisí i další věc, která se objevuje v komentářích, zvláště v této době rozvířená diverzní akcí proti Radce Pilné alias Černovlásce.cz. Těch debilních žvástů, které se rojí v komentářích typu: my jsme blogeři jedna rodina a když se někdo náhodou opováží zovat se blogerem, avšak nedodržuje striktně daná neexistující pravidla, atˇ zmizí z povrchu internetového světa a kdo mu vůbec dal právo nazývat se blogerem, my jsme přeci jediní správní blogeři a hromada dalších a dalších kravin a pitomostí...

Je jasné, že inernet je svobodné (alespoň zdánlivě :) médium a každý si může publikovat co chce a pokud si najde alespoň jediného čtenáře, tím lépe, ale byl bych rád, pokud by všichni, kteří mě snad někdy spojovali s výrazem bloger, aby toho s okamžitou platností zanechali. Radši mi říkejte Debil, protože tohle blog už není a pokud jím někdy byl (a jakože se za něj v historii prohlašoval, což je pochopilné, nebotˇ v té době nebyla žádná hysterie blogerského stáda), tak od této chvíle se od toho distancuje. Tohle jsou prostě jenom takové moje kydy, ušlechtilé písanky mé sestry a občasné povzbuzující zlogany Wal de Mara. No a zakončíme to optimisticky ne? Milí blogeři a blogerky – jděte do prdele. :)

Hezký den

:: zprznil: Karl 15:50 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Když jde o fotbal, neznám bratra…..a ani sestru

Jak už jste si mohli přečíst, ale spíše počítám, že jste o tom všichni věděli, hrálo se včera slezské derby Baník – Opava. Vystartoval jsem včera z práce tak, abych stihnul celý zápas odkoukat v televizi, a to ve vysočanské obslužně Na Zastávce. Ještě, když jsem byl v buse, volala mi sestra, která již zasedla v opavské hospůdce, zda se dnes budu dívat a že si po zápase zavoláme, kdo z koho. Samozřejmě, že mi bylo jasné, kdo bude tím zklamaným, ale nechtěl jsem nic zakřiknout.

Ihned poté co jsem se usadil, objednal a zaklonil hlavu směrem k vyvýšené televizi, přisedly si ke mně dvě postarší paní a jaly se pro změnu (protože neviděly na tv) pozorovat mě. Já bych si toho ani nevšimnul, protože mne zcela ovládlo dění na obrazovce, pokud by však na mne nemluvily. První otázkou bylo kdo hraje. Říkám, že Baník a Opava a baba říká druhé: „Baník Sokolov“. Musel jsem ji tedy dost důrazně opravit, že Baník ano, ale Ostrava! Tak baba zase říká té druhé: „Tak hraje Ostrava se Sokolovem.“ Opět jsem musel zasáhnout, tentokráte ve prospěch Opavy. Poté co už si tedy baby vyjasnily kdo to tedy hraje, začaly se zuřivě zajímat o stav. V tu chvíli jsem již s nimi odmítl verbální formu komunikace a začal jsem pouze prsty ukazovat kolik to je. Zde musím zastavit a pochválit první paní. Jak byla nedoslýchavá, tak tohle chápala dobře.

Tady se do příběhu vkládá druhá baba, která si chtěla v tomto pohostinství nevalné úrovně objednat preso. Číšník na ní chvíli nechápavě hleděl a pak stroze řekl: „Turka.“ Baba – nescafé, číšník – turka, baba – něco jiného než turka?, číšník – turka s mlikem, baba – no co já si tedy dám?, číšník – udělám vám slabého turka. Ona paní, potěšena vstřícným gestem číšníka, objednala si tedy slabého turka. Druhá již objednáno měla a moudrý muž s jizvou přes celou tvář (ten číšník vy nechápající obludy) vydal se tedy zahlásit objednávku a po drahné chvíli se vrátil s požadovanými nápoji. Poté co jimi elegantně třísknul na stůl, vzala druhá baba lžíci a když s ní chtěla zamíchat onu substanci, kterou zasypala slušnou dávkou cukru, zjistila, že je poněkud hustší než očekávala a jala se na moudrého muže křičet: „Poslouchejte, Vy jste mi říkal, že mi uděláte slabého turka a ta lžička v tom kafi stojí!“ Zjizvená tvář se nenechal vyvést z klidu, položil prázdné krýgly na stůl a odvětil babě: „Podivejte se pani, já vám udělám slabýho turka a vy mě obviníte, že na vás šetřím, to tak.“ A odkráčel směrem k zařízení, z něhož tekly litry zlatavého moku proudem. Na to se paninka uklidnila a zřejmě se jala přemýšlet, čím by mohla vrátit úder. Já jsem přestal sledovat a opět upřel zrak na tv, když jsem však zahlédl udiveného číšníka u našeho stolu, znovu jsem nastavil své ušní boltce jejich směry a zachytil jsem otázku Zjizvené tváře: „Vy chcete jednu porci guláše zabalit? A máte na to něco?“ Odpověď paninky se nesla ve velmi vítězné tónině: „Ne.“

Víte, jak to skončilo? Nevíte, ale Baník vyhrál 4:0!

Jíte chřest?

:: zprznil: Karl 16:40 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Slezské derby aneb Opava do tego Opava

Včerejší odpoledne bylo doslova bratrovražedné. Proč? Protože byl fotbal. A ne ledajaký. Slezské derby. Opava proti Baníku!!!

Naši stálí čtenáři jistě ví, co to znamená. Bratr můj rodný, skalní to fanoušek Baníku sledoval fotbal v TV. Dokonce i já jsem se přesunula do naší hospůdky za účelem shlédnutí tohoto mače, neb jak je známo jsem opavským patriotem. Fotbalu vůbec nerozumím, takže jsem své spolufanoušky neustále rušila otázkami typu: „ A kteří jsou naši?“, „Proč jich je na tom hřišti tolik?“, „Proč nemá každý svůj míč?“, „Jé, hele, on ho nakopnul!“… Mezi Prahou a Opavou lítaly SMS-ky: „ Tak ja jsem rozhorcena, s evidentne slabsim souperem se takto nebojuje“, „Pockame si na volny kop…a tesne vedle!“, „To je ufair a nesportovni!“, „Jak unfair? Plati? Plati! Nic se neboj, jeste dostanete tri fiky a bude – nastesti to mate blizko domu.“.

Když mi po absolutním fiasku opavských borců (dostali nakládačku 4:0 ) poslal bratr poslední SMS-ku s oslavným popěvkem : „Mooodrou krev a bílé srdce mám…“, pochopila jsem i já, že opavští čutálisti jsou jelita a Baník je nejlepší. Ale co, je to jen hra a pokud nejde o život, tak jde o …no však víte.

Zelená je tráva, fotbal to je …

:: ohezkla: HK 11:00 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Konstruktivní kritická reflexe psychopatického nočního stolku

Ráno po probuzení a vypáčení usilovně sevřených očních víček, zkoušel jsem se zorientovat v prostoru a v tu chvíli patřil můj zrak na věci, které se mi poflakují na stolku u postele: bomboniéra (hmm), kniha Mein Kampf (člověk musí znát názory nepřátel), papírové kapesníky, které nepoužívám (dar od D., která je po mě hodila při svém rychlém úprku z Prahy), bílá čokoláda Orion (nezbytný doplněk noční stravy), kniha 120 dnů Sodomy (no, ani nevím jak se tam dostala), oříšky, které zbyly po ocucání darované oříškové čokolády (chabá náhražka v době, kdy nebyla bílá čokoláda), staré vydání deníku Sport (je důležité znát výsledek utkání Klimkovice – Uničov i po pěti měsících), a umělohmotný budík s ocelovými střevy (jediná věc, která je svým lomozem schopna mne po ránu probudit) – není to nádhera?

Eeeeee

:: zprznil: Karl 17:10 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Nejen prací živ je člověk aneb Svérázné tralala…

Má včerejší pracovní aktivita se nesla v duchu jednotvárné otupující činnosti. Spustit prográmek, který vygeneruje cosi z čehosi. Potom to cosi nakopírovat do jakéhosi adresáře a následně obsah jakéhosi adresáře vypálit na CD. A pořád a dokola. Tisíce CD-ček.

Večer jsem byla tak nablblá, že jsem neměla ani sílu mluvit. V těchto chvílích jsem akorát tak schopná vlézt pod horkou sprchu, nalít si dvojku červeného, zalehnout k TV a koukat na nějaký nenáročný film, který mi vymaže mozek. Jako vhodný film večera se zdál být „Slunce, seno a erotika“. Asi po deseti minutách sledování tohoto uměleckého díla jsem zjistila, že to opravdu nedám. Snad jen po ráně kladivem do hlavy. Takže – cvak – a je tady „Svérázný rybolov“. Sice jsem tuhle výbornou věc viděla už dvakrát, ale opět jsem řvala smíchy a vám všem, kteří jste ruskou lahůdku neviděli vřele doporučuji. A koukněte taky na „Svéráz národního lovu“. „Rybolov“ mě probral natolik, že jsem vydržela až do 23:00, kdy ČT2 dávala skutečný skvost – živý koncert Davida Gilmoura z londýnské Royal Festival Hall z roku 2002. Vážení přátelé ano. Bylo to úžasné, jedinečné, báječné. Pro nás, fanoušky Pink Floyd, to byla taková intimní vzpomínka. Floydi totiž již několik let nekoncertovali živě.

Pravda, koncert pana Gilmoura nebyl takovou spektakulární záležitostí jako koncerty Pink Floyd. Bylo to velice komorní, nechyběly akustické kytary a smyčce. Můj muž obdivoval dámu hrající na violoncello. Moudře pravil, že baba, která má mezi nohama cello je značně erotizující. Na mě sice žena s violoncellem nikterak eroticky nepůsobila, nicméně uznávám že byla dobrá. I když se nakonec vymazávání mozku tupým filmem nekonalo, byla jsem přesto nadmíru spokojená, plná dojmů a plná „Rulandského modrého“. A ti z vás, kteří ví jak je příjemné usínat lehce přiožralý, asi tuší o čem mluvím.

Přeji hezké kulturní zážitky…

:: ohezkla: HK 16:40 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Ach Jardo, kdybych nebyl medvědem, chtěl bych se stát hlupákem

karl23 (3:16 PM) :
tohle je masakr:
http://www.pocitac.cz/
karl23 (3:16 PM) :
je to jetel
chatte (3:17 PM) :
ty vole ...... to je nášup :-)
karl23 (3:18 PM) :
uz jsem si projel i jardovo cv - je to naprosty jetel :)))
karl23 (3:21 PM) :
http://www.pocitac.cz/jkzone/markyslk/index.htm
fajne fotky
chatte (3:21 PM) :
no já už jsem cv také prosvištěla ..... je to takový interesantní ... nudný blbec .... a ty fotky .... pane bože ..... :-)
karl23 (3:22 PM) :
jarda....myslim, ze mam noveho hrdinu pro svuj svet
chatte (3:22 PM) :
:-) ta baba a mercedes ... tomu říkám životní hodnoty.... zájmy .... můj web.... on je prostě k sežrání
chatte (3:23 PM) :
asi budu blinkat :-)
karl23 (3:23 PM) :
ale docela se bojim, on taky bydli v praze...to by si me mohl najit, prijet za mnou ve svem cervenem mercedesu slx30009+258484 a prorazit mi lebecni dutinu svou vystouplou bradou :)
chatte (3:23 PM) :
já se ti nedivím.... tohle v člověku zanechá trvalé následky .. trošku se bojím abych si to nezapamatovala :-)
karl23 (3:24 PM) :
musis, tohle si proste musis zapamatovat!!!! jina cesta neexistuje...
chatte (3:24 PM) :
:-) já raději ty medvědy od Kolína :-)
karl23 (3:25 PM) :
nech si sve medvedy, pro me uz ted je jedine on...meho srdce sampion...

Dnes jsem místo krematorium řekl spalovna

:: zprznil: Karl 16:23 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Vážená paní Betty MacDonaldová aneb Adresa: Nebe…

Vážená paní Betty,

snad mi prominete to důvěrné oslovení. Vaše knihy totiž ovlivňovaly a stále ovlivňují můj život. Asi to zní nadneseně, ale je to tak. Ve chvíli, kdy mi není lehko, kdy mám pocit, že nemůžu dál, beru do ruky Vaši knihu a čtu. Váš lidský humor, se kterým popisujete ta nejhorší období Vašeho života mi dává jistotu, že kdokoliv může zvládnout cokoliv. Tedy i já.

Nedivte se proto, že jsem poněkud s nelibostí nesla srovnávání Vaší tvorby s jakousi kuchařskou knihou. Ano, máte pravdu, onu kuchařskou knihu jsem nečetla a tudíž mi nepřísluší ji takto od pasu posuzovat či odsuzovat. Nicméně bych si dovolila malým úryvkem z Vaší knihy poukázat na to, že takto napsanou Kuchařku bych nejen že přečetla jedním dechem, ale dokonce bych podle ní i vařila:

„…Don taky rád vaří, ale právě tak jako všichni mužští v kuchyni chová se i při přípravě míchaných vajíček jako chirurg-absolvent vídeňské university operující průdušnici novorozeněte: „Podejte mi tu pánev! Kde je máslo? Nahřejte ty talíře! Už jste uvařili kávu? Podejte mi tu špachtli, tu ne, tu velkou. Hněte sebou, stydne to!“. Prohání personál a sám se oddává činnosti, která proměňuje čistou kuchyň v něco, co vypadá jako po nájezdu mladistvých delikventů zešílivších po nadměrném požití drog…“
zdroj: Betty MacDonaldová „Co život dal a vzal, nakladatelství Vyšehrad v roce 1987, strana 558

Pravda je také to, že srovnávání Vás a paní Hrachovcové starší (to by měla být „údajně“ autorka oné Kuchařky) není hlavním důvodem proč Vám píšu. Velice mě překvapilo a rozlobilo, že v době vyspělých komunikačních technologií jsou mezi námi i tací, kteří zkomolí jméno tak světoznámé autorky jako jste Vy, paní Betty. Promiňte, ale poplést jméno ženy, jejíž knihy jsou prodávány po celém světě v několikatisícových nákladech, jsou překládány do mnoha jazyků a znají je snad i malé děti, mi připadá poněkud zarážející. Ale kdo ví, možná existuje i nějaká PETTY MCDONALDOVÁ, o které netuším. A? jsem pátrala sebevíc, nenašla jsem spisovatelku s tímto jménem. Takže doufám, že ta zkomolenina Vašeho jména byla jen jakási nepovedená humorná nadsázka. Pokud se však mýlím a Vaše jméno nebylo popleteno záměrně, nezbývá mi než si pomyslet cosi o naprosté neznalosti literatury, diletantství a ignoranci.

Drahá paní Betty, pokud jste přečetla můj dopis až k těmto řádkům, děkuji Vám. Děkuji Vám také za tu radost a potěšení, které mi přinášejí Vaše knihy. Lituji jen, že už nikdy nenapíšete nic pro radost mé (a určitě nejen mé) dušičky. Snad to není příliš neskromné přání setkat se s Vámi až jednou přijde i můj Den.

S úctou Vaše obdivovatelka Válečná reportérka

„Svůj drobný stín já mám,
jde se mnou sem i tam,
proč činí to, je víc, než znám.“ R. L. Stevenson

Za inspiraci děkuji Máje, Filipovi Rožánkovi a Černovlásce

:: ohezkla: HK 15:49 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Vilné dny v Kluži

Čest práci, opět se hlásíme z našeho horkého pracovního křesla. Řeknu Vám, ty tři vilné dny, tedy volné samozřejmě, byly moc pěkné. Sice jsem se nemohl hnout od osmi rána do osmi do večera z bytu, protože jsem měl pohotovostní E.T. telefon, ale kompenzoval jsem si to jinými věcmi. V pátek, jak už jsem avizoval, bylo posezení v hospodě s ah a dalšími veselými lidmi a jelikož pivo měli jenom Plzeň, má nálada rychle stoupala, bo ty dvanactky mi nějak víc motají hlavu. Měl jsem to štěstí, že jsem byl odvezen autem, nebotˇ trmácet se z Jiřáku až do teplých vysočanských krajin nočními tramvajemi se mi opravdu nechtělo.

Sobota začala vesele – v devět ráno probouzející telefén oznamující mi nutnost nějakého mého zásahu. Nastartoval jsem tedy notebook, chtěje se připojit na firemní sítˇ. Avšak ouha, volané číslo neexistovalo. Vyzkoušel jsem veškeré běžně doporučované postupy, konzultoval problém s předními světovými odborníky, vyloučil možnost nefunkčního modemu, stále nic. Až díky mé prudké inteligenci mě napadlo, vyměnit simku v mobilu. A taky že jo, přeci jen, zkoušet se připojovat se simkou, která nemá aktivovány datové služby bylo trochu kontraproduktivní. No a pak už zbyl čas jen Mafii, kterou se mi podařilo ve dvě ráno dohrát. V neděli jsem si jen tak blbnul, instaloval nově přinesené hry, ovšem co mě naprosto dostalo, byla ta nejstarší. Max Payne jednička. Takže výsledek? Šel jsem spát ve čtyři ráno. V pondělí mě naštěstí nechali telefonáty na pokoji, takže jsem se mohl pořádně vyspat. A dnes? Vzhůru do dalšího pracovního týdne.

Zduř

PS: AH, tady máš ty slíbené věci: bomba1, bomba2, bomba3, bomba4, bomba5, bomba6, bomba7, bomba8. Jo a jdu se dneska ostříhat přátelé – to je ale podnětná informace, co?

:: zprznil: Karl 13:44 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Nevhodnost velkého pozadí pro práci s počítačem aneb Umřelá palírna

Nejsem žádný počítačový génius. Obstojně ovládám své geografické prográmky, nějaké ty tabulkáče, občas svádím boj s Map Cadem. Něco málo zvládnu i na internetu. Rozeznám monitor od klávesnice, klávesnici od myši a disketovou jednotku od CD-romky (tím nemyslím cigánku, prodávající cédéčka). Pak taky už vím, že otevřená cd-mechanika není podložka na kávu, že kancelářská sponka může solidně zablokovat klávesnici. Své znalosti jsem nedávno rozšířila o poznatek, že pokud mi nejde napsat číslo, je nesmírně vhodné si zapnout numerickou klávesnici.

Dnes jsem opět bohatší o další zkušenost. Je dobré nenechávat otevřenou cd-mechaniku sedíte-li za stolem a máte tendenci se na židli vrtět a k tomu ještě jste štˇastnou majitelkou objemnějšího pozadí! Tato kombinace nastala u, ehm, ehm…Já nemohu být příliš konkrétní. Prozradím jen, že onou dotyčnou osobou nejsem já. Takže ta, o které nemohu mluvit, se vrtěla na židli, cd-romku měla otevřenou a hups. Musela to být pěkná prda, neb vypalovačka se se skřípěním rozlomila vedví a to, co vypadá jako podložka na kávu, zůstalo tak nějak podivně trčet z té šachty (odborníci mi prominou mé laické výrazivo). Přiznám se, že jsem na to koukala jako z jara a potajmu se pokoušela o totéž. No co si budeme, můj útlý bok a štíhlá nožka tuto likvidační akci nezvládli. Faktem ovšem zůstává, že naše jediná báječná kancelářská palírna je nenávratně v háji.

Pěkné tři dny volna Vám všem…

:: ohezkla: HK 12:38 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Spravedlnost, jak bráchovo nohy

Dnes do Pragy dorazila ah, přičemž můžeme zítra očekávat veselou pařbu. Každopádně se ale musím šetřit, nebotˇ jsem se za úplatu šesti nových her uvolil k tomu, že na sobotu, neděli i pondělí, vezmu si služební telefon a budu mít pohotovost. Pravda, případnou práci budu vykonávat z domu, ale i tak, co když mě vzbudí v osm ráno?!

Jo a ještě něco jsem vlastně měl na jazyku - dnes se mi přihodila zajímavá věc, můžete mi někdo říct, kolik je tohle hodin?

Čest

:: zprznil: Karl 18:31 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Chmurné mlhavo aneb Já se na to asi…

Připadám si jako nedaleko rybníčku Brčálníku. Určitě to znáte: za mlhou hustou tak, že by se dala krájet… Naše krásné Slezsko je zahaleno od božího rána mlhou, která se ne a ne rozplynout. Venku je kosa a takové to nechutné lezavo. Nějak to působí i na mou náladu, jsem taky taková celá přemrzlá a mrzutá a vůbec. Do toho všeho ta blbá nálada z blížících se Vánoc. Já se na to asi fakt vykakám. Vůbec nemám náladu přemýšlet o vánočních dárcích pro své milované, ani o tom, zda začít péct vánoční cukroví v listopadu, nebo to nechat až na prosinec.

Jsem jako ten medvěd, který chodí zasněženým lesem, nasraně kope do smrčků a lesních zvířátek a nadává si, že v září pil to kafe. Náladu mi ani nezlepšuje vize víkendové rodinné oslavy. Všichni příbuzní se tak nějak blbě narodili v listopadu. Kromě mého bratra Karla a mě, máme totiž rozum. Tímto přeji vše nej k narozeninám máti, babičce, svým dvěma švagrům, dále pak švagrové a v neposlední řadě svému muži. A mám pro vás, moji milí oslavenci, radostnou zprávu. Dárky nebudou. Jak praví klasik: není peněz, není lásky. Ale zkrátka nepřijdete, budu na vás milá, hodná, budu se usmívat, uvařím vám něco dobrého, prostě budu taková, jakou mě neznáte. To je nade všechny hmotné dary.

Jen co se vyhrabu z hromadných rodinných oslav jsou tu ty Vánoce. Letos nebudu uklízet, nebudu péct, nebudu se honit, šílet po kšeftech a nakupovat jako kdyby mělo přijít vyhladovění národa. Kašlu na to a odjíždím 19. prosince do Beskyd na chalupu a vrátím se až někdy z kraje ledna. Já si to volno a nicnedělání letos opravdu zasloužím. Tak. Z výše uvedeného je zajisté váženým čtenářům jasno, že nelze mít dobrou náladu. Minimálně do půlky prosince. A k tomu ještě ta mlha.

Váš Rákosníček

:: ohezkla: HK 13:04 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

(Po)(do)Tiky

Včera mi jedna kamarádka říkala, že se ji moc líbilo, když v televizi viděla ty baníkovské fanoušky, jak tak hezky poskakovali a u toho něco křičeli. Když jsem ji prozradil, že křičeli Baník pi.o, Baník pi.o, FCB, už se jí to tak kouzelné nezdálo.

Před časem jsem četl, že lidské uši rostou celý život. Od té doby si je každý den kontroluji v zrcadle a mám důvodné podezření, že článek nelhal. Jsou nějaké větší.

Když už jsem zmínil ta zrcadla – při průchodu kolem zrcadla, není síly, která by mě zastavila v tom, abych se do něj na sebe nepodíval. Minulý týden se mi to stalo osudným. Našel jsem šedý vlas. Mám ho vyrvat?

Nazdar

:: zprznil: Karl 15:08 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Válečná reportérka je prostě anděl...

Nemohu jinak. Okolnosti a Karel mě nutí zveřejnit své oficiální foto. Takže zde jasně vidíte, že zprávy o mém, ehm, Božském původu jsou pravdivé. Ano, jsem anděl. Divný sic, ale jsem.

:: ohezkla: HK 12:23 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Krojované jídlo aneb Šmačnego…

Jak jsem si jen tak zlehka procházela náš párkový archiv, zjistila jsem, že jsem Vás, moji milí, dlouho neoblažila nějakým tím recepisem. Je tedy nutno tuto trestu hodnou záležitost urychleně napravit. Už sám titulek napovídá, že dnes to bude slezská krajová specialitka. Tedy, abych byla upřímná, recepis původně pochází z Polska a řekla bych, že přátelé Poláci tohle jídlo považují za svůj národní pokrm. Takže ke strojům!

Celá ta dobrůtka nese hrdý polský název BIGOS a musím podotknout, že je poněkud složitější na přípravu. Na druhou stranu se musí vyrobit ve velkém množství, vydrží tedy dlouho a tak třetí, čtvrtý den chutná přímo fantasticky. Pro přípravu potřebujete asi kilčo masa a to 1/4 vepřového, 1/4 hovězího, 1/4 drůbežího a 1/4 uzeniny. Máte-li doma nějaké masové zbytky (pečené vepřové, dušené hovězí, pečené kuře…) směle je použijte. Pokud zbytky nemáte, prostě a jednoduše syrové maso upečte, nebo poduste s kořením (bobkový list, nové koření, pepř, sůl) , ono je to celkem šumafuk.

Dalším důležitým krokem je příprava kysaného zelí (1 kg – tj. 1 pytlík). Můžete ho buď jen propláchnout, zalít vodou, přidat sůl a kmín a uvařit, nebo ho uklohnit po slezsku – na špeku osmahnete cibuli, přidáte propláchnuté zelí, sůl, kmín, zalijete vodou a dusíte. Když je zelí téměř měkké, připravíte si k zahuštění dva najemno postrouhané brambory, které osmahnete na sádle.

Takže maso máme podušené, zelí uvařené a jdeme dál. Do velkého hrnce dáte nakrájenou slaninu (nebo špek), přihodíte nakrájenou cibuli, na kostky krájené maso a zelí a dusíte. Asi tak po 15 minutách přidáte sušené švestky (já dávám jen málo, pantáta to nerad) a houby (sušené, mražené nebo čerstvé, jak je ctěná libost) a pokračujte v dušení. Bigos chutná úžasně, když ho při dušení podléváte červeným vínem. Já si to ještě trošinku vylepšila tím, že ve finále celou bigosovou dobrotu lehce zapeču v troubě.

Co dodat závěrem? Že za bigosový receptík děkuji své „koležonce ze Šlonskej“. A pak taky, že pokud jste jedli koleno, či bůček pečený s kyselým zelím a chutnalo vám, budete Bigosem naprosto uneseni.

Tuž šmačnego…

:: ohezkla: HK 10:07 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Jó – to se ti to spí

Přátelé, nejen chlebem je člověk živ. I hry si musí někdy dopřát. A proto já jsem se v sobotu vypravil k podivné stavbě jménem Tojota aréna, kde hraje své utkání prapodivný klub jménem Sparta Praha a hostila náš milovaný Baník Ostrava. No co Vám budu povídat, jedním slovem skvělé. Ta atmosféra byla neskutečná. Já to prožíval tak, že jsem sebou na té sedačce, která jen tak mimochodem nebyla homogenizovaná dle Projektu Stadiony 2003, vrtěl, kopal, střílel, chytal..no prostě hrál jsem s nimi. Dopadlo to dobře, tu remízu jsme uhráli, ale co mě nejvíc pobavilo, bylo to, když spartˇanský hlasatel začal hulákat, aby spartˇanští fandové ukázali kdo je doma a povzbudili svůj tým. Odpovědí mu bylo hromové „BÁÁÁNÍÍÍK“. Moc pěkné.

Samozřejmě, že jsme se museli poté odebrat do hospody, kam doputoval i Líná Noha, potkali se tam s Katanem a Čmelákem, na kterých bylo emoční vypjetí, které museli krotit koholovými nápoji, již značně znát, zahráli si pár utkání ve fotbálku a odebrali se do home sweet home.

V neděli dopoledne, když jsem si v klidu seděl u Mafie, zazvonil mi zničehonic telefén a v něm se ozval můj papá, který se neočekávaně zjevil v Praze, chtěje okouknout barák, který si zakoupila má sestra (ne Válečná zpravodajka, jiná). Naobědval jsem se tedy v rodinné společnosti, shlédl barák v Horoměřicích, tiše si trošilinku pozáviděl a pak jsem se potuloval po centru a sháněl Dunu od Franka Herberta. Nikde jsem ji nenašel, koupil jsem si tedy alespoň Restaurant na konci vesmíru, který jsem za tři hodiny přečetl. No, tak takový to byl veselý víkend. A propos, nevíte někdo kde tu Dunu v Praze mají?

Tuhé mrazy se nečekají

:: zprznil: Karl 17:30 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Obraz Doriana Graye

Jak jsem zjistil, zachvátila net horečka zpodobňování svých maličkostí jako postavičky z Teletubbies. Teda chtěl jsem říct ze South Parku. A jak jsem si tak prohlížel některé autoportréty, přišlo mi, že se všichni zpodobňují tak nějak mírumilovně. Hmm, řekl jsem si, chlapče, je čas to změnit. Takže, pozor - Karl.

Zatial

:: zprznil: Karl 14:41 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Tref ten střed aneb Šipkovaná…

Asi to nepůjde jinak a já budu muset při dnešku kápnout Božskou. Nerada, přátelé, nerada. Ale bohužel, tohle téma si to vyloženě žádá.

Takže tedy, ehm, jsem hospodským povalečem. Ne jinak, takhle to zní blbě. Jsem restauračním sportovcem. To už vypadá líp. A je to pravda. Miluju restaurační sporty, kulečníkem počínaje, přes bowling, konče šipkami. Člověk si docela protáhne těleso (obzvláště u bowlingu), pokecá s lidma, popije něco málo lahodných nápojů a pokud ještě vyhraje mač, je to bezvadně prožité odpoledne či večer. Díky této „zabavce“ jsem v sobě objevila netušenou vlastnost. Vždy jsem si myslela, že nejsem soutěživý typ a že mi vůbec nevadí, když prohraju. Jak hluboce jsem se pletla. Hrůza, já fakt NEUMÍM prohrávat.

K tomuto zjištění jsem dospěla už v začátcích svého restauračního sportování – u kulečníku. Nás restauračních sportovkyň bylo tak před sedmi lety poskrovnu. Tudíž jsem štˇouchala kulec s chlapama. Byli tak překvapeni když viděli babu s tágem, že mě galantně nechávali vyhrávat. A mně to samozřejmě lichotilo. Ovšem měla jsem intenzivní pocit, že jsem stejně dobrá jako ti chlapi a pořádně jsem se do toho obula. Časem se pánové nestačili divit jak mi to vyhrávání i bez té jejich „galantérnosti“ jde. No a začali mě brát jako sobě rovného chlapa. I přišly mé prohry. A já se vztekala. Po jedné kromobyčejně ostudné prohře jsem, vzteky bez sebe, přetáhla jednoho pana spoluhráče tágem přes hřbet. Zjistila jsem, že neumím prohrávat, že jsem přišla o kamaráda a že už kulečník hrát nebudu.

K mým dalším oblíbeným restauračním sportům patří hra v Mariáš, který zas až tak dobře nezvládám a tudíž jsem se naučila podvádět. Faktem je, že pánové jsou hóóódně nakakaní když mi na moje podvůdky přijdou, takže s Mariášem raději moc neriskuju.

Semo tamo zajdeme na bowling. Báječný sport. Při vrhání koulí vypadám jako debílek a druhý den mě bolí celé mé ošklivé tělo, dokonce i ty svaly, o kterých jsem netušila že je mám. Při poslední Karlově návštěvě v Opavě jsme dali pětihodinový mač, já si olámala všechny nehty, prohrála jsem a tři dny jsem se nemohla pohnout. Nicméně bylo to fajn a kdybyste viděli bratrův vybroušený styl, no „čači“.

Favorizovaným restauračním sportem jsou však šipky. Bez falešné skromnosti musím říci, že v šipkách jsem opravdu dobrá. V naší hospodské lize občas porazím i vyhlášené borce. Avšak zjištˇuji, že čím víc vyhrávám, tím hůř nesu prohry. Myslíte, že se to dá nějak změnit? Jen mi, prosím, neraďte, abych se místo šipek věnovala vyšívání a pletení.

We are the Champions…

:: ohezkla: HK 11:09 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Čistota - hnůj - zdraví

Dnešek byl poněkud zmeteným dnem. Teda zmateným. Nejprve jsem se o půl jedné v noci stěhoval z postele na podlahu, kam mě dohnala má nenasytnost. Abych to objasnil, asi před měsícem jsem zatoužil po širší posteli, nelenil jsem a vyměnil svou dosavadní za novou (bylo to v rámci čacher spojených s bydlením, spolubydlícími atp. viz totok). No a včera, když jsem se vzbudil, zjistil jsem, že mé záda absolutně nezvládají novou měkčí postel. Dnes v noci, jsem už na ní absolutně nevydržel ležet a jediné řešení nápravy zad byla podlaha. Někdo mi na to řekl, že prý už nejsem nejmladší. No co to má znamenat, ptám se já?! Do toho jsem musel být brzy ráno v práci, kde jsem zjistil, že nejdou včera přidané komentáře, takže jsem dopoledne mimo jiné šaškoval s oněmi komenty, když jsem měnil jedny za druhé a naopak. A teď mám jít s Katanem a Čmelákem na pivo, kteřížto přijeli z Ostravy na zítřejší fotbal, akorát, že bloudí někde po Praze, ale neví kde. Hmmm, ale zítra ten zápas! Jdete na Sparta - Baník? Já jo. Držte Baníčku palce.

Povolit makra?

:: zprznil: Karl 18:20 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Zlogan na dnešní den

"Někdy se mi to trochu vleče ...!" ... Meresiev

:: publygoval: Wal de Mar 17:47 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Komentáře na Váš hrob

Pod tlakem různých okolností a donucen událostmi, které již nešly nijak ovlivnit, jsem přidal na Jen tak zlehka komentáře. Máte co jste chtěli. Jo a pokud se někomu nelíbí ty polské popisky, může mi to napsat do komentáře! Jen si to zkuste ničemníci, uvidíte takový tóčo...!

Čest

Doplněno 7.11.2003 7:51: ech, enetation.co.uk, u kterých jsem komentáře vytvořil, poněkud, jaksi, už zase....hmmm, co k tomu dodat...neběží...no nic...ještě se nebudu ukvapovat a vyčkám jako správný starý poustevník pár hodin, než provedu nějakou (mohla by být unáhlená) změnu.
Doplněno 7.11.2003 9:30: achjo, tak enetation.co.uk nepředvedlo zlepšení, takže jsem zde prubnul komentáře od haloscan.com, ale ty my nevyhovují! - upravovat template komentů za 10$ mi přijde krapet..no jak to říct....sakra
Doplněno 7.11.2003 11:46: ufff, tak enetation.co.uk mě přesvědčilo, že se jedná o krátkodobý výpadek, takže se opět vracím k jejich komentářům a haloscan.com si nechávám v záloze....takže jsem se zase neprojevil jako správný starý fousatý poustevník, ale jako třeštící šílenec....hohoho

:: zprznil: Karl 17:18 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Zlogan na dnešní den

"hlavní je zachovat si tvar ...ehm ... chci říct tvář" ... V.I.Lenin

:: publygoval: Wal de Mar 16:44 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Nevídané, neslýchané!

Naprosto šokantní! Nic drsnějšího jste nikdy v životě nečetli! Horor na vlastní koži! Děsivější než ranní sprcha! Hebčí než Vaše kočka! Byl to Yetti?! Masokroidnější než Masokombinát Martinov! Žlutější než ranní moč! Naprosto neskutečné! Další díl Nekonečné ságy je zde!

:: zprznil: Karl 17:49 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Ho-či-minovo městečko aneb Pání, tó móc dóbrý…

Padla na mě předvánoční deprese. Ostatně toto se mi děje každý rok touhle dobou. Kolegyně v práci si náruživě vyprávějí jak shánějí vánoční dárky. Řeší, jestli babičce pořídit bačkory nebo vlněné ponožky. Zda dítko víc ocení nějakou naučnou literaturu nebo vodní pistolku. Pak přijde ta otázka: „A co ty? Už máš něco nakoupeno?“. No, nemám. Hrůza. To je trestuhodné. Ihned propadám davovému šílenství.

Přesně toto byl důvod mého včerejšího zmateného pobíhání městem. Prolezla jsem několik kšeftů a s pocitem absolutního zmaru a beznaděje jsem se vydala k domovu. V zamyšlení jsem prošla kolem obrovské vietnamské tržnice, které s manželem důvěrně říkáme „Ho-či-minovo městečko“. Jasně, holka, to je přesně ono! Když už nic, alespoň si dáš něco dobrého k snědku. V Ho-či-minově městečku je totiž i výborná vietnamská restaurace. Tržnice mě okamžitě pohltila. Botičky „Abibas“ za 350,-Kč, svetříky za stovku, ponožky za dvacku, hodinky za 200,-Kč…a takový ten všudypřítomný odér. Něco mezi vůní hlíny na rýžovém poli a naftalínem. Roztomilé štěbetání a pobíhání malinkých lidiček. „Šó tý čéš? Tó móc dóbrý bótá. Čérná né dóbrá, šérvéný lépší.“. Juhú, to je paráda. Dostala jsem chu? koupit si nějaký ten „švéčík“ nebo „búndíšků“.

Přistála jsem u jednoho krámku a zálibně okukovala takovou prima mikinu se zipem za, považte, pouhých stopade. „Šó tý čéš?“. „No já bych … Kriste, kdo to na mě mluví?“ Koukla jsem asi o metr níž a spatřila drobounkou křehounkou ženušku. Vypadala jako perokresba žlutého motýlka, jako lísteček, který odfoukne větérek. Já se nad ní tyčila jako obryně Stáňa. Nechtěla jsem jí ublížit svým burácejícím hlasem, proto jsem jen mlčky ukázala na mikinu. „Móc dóbrý, móc pěkný, ty kušíš?“. Jasně, vyzkouším si ji. Zblblá drobností té vietnamské ženušky jsem si začala zkoušet mikinu velikosti XL. Do malounkých rukávků jsem nacpala své veliké horní okončetiny. I chtěla jsem zapnout zip. Hluboce jsem vydechla. Zip se nekompromisně zasekl pod mým hrudním košem. Ne že bych byla nějaká Dolly Buster, nicméně jsem vybavena takovým tím klasickým slovanským poprsím. Řekla bych, že spíš průměrným. Vietnamští výrobci oblečků mají zřejmě velice zkreslené představy o velikosti XL běžně užívané v Evropě.

Za zády se mi ozvalo: “Chi, chi, chi…“. Jako když myška škrábe drápky o zeď. „Tý být móc félká TADY.“. A drobounká ženuška zvedla své malinké ručičky a připlácla si je na svůj ptačí hrudníček. Z výšky svých 173 cm jsem pohlédla na ta její prsíčka po tatínkovi a hrdě odkráčela k vietnamské restauraci. Dala jsem si skvělou polévku s bambusovými výhonky a pořádnou porci smažených nudlí se zeleninou a kousky kuřete. Pak jsem přesunula své „félíké“ slovanské poprsí domů a zařekla se, že už nikdy, nikdy, nikdy nebudu nakupovat u malinkých vietnamských ženušek.

Zdraví vás obryně Stáňa

:: ohezkla: HK 15:16 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

A tak jsem tu čokoládu za noc celou sežral…

Pan D. opět na scéně. Včera jsem se po strašně dlouhé době (pro některé opakuji ještě jednou: po strašně dlouhé době :) vydal s panem D. do stolovny U Kozla. Pan D. totiž řeší určité životní situace, kdy je každá rada dobrá a já jako jeho starý dobrý fousatý přítel ho v tom nemohl nechat samotného. Snad jsem mu poradil dobře. Mimoto jsme probrali spoustu dalších věcí, ale to sem nepatří. Když jsem dorazil domů, byl jsem tak unavený, že jsem skoro rovnou padnul do postele a usnul. Měl jsem totiž menší spánkový dluh. V neděli jsem se nějak zabral do Mafie a než jsem se odhodlal vypnout počítač bylo půldruhé ráno. No takže jsem vysílený spal a jak jsem si nestihnul nachystat večeři a vedle postele ležela bílá čokoláda, tak…ale to už víte. Btw. dostal jsem včera Softwarové noviny a v nich byla jako příloha „CD pro kancelářské myši“. Mám to brát jako urážku?

Včera Hubert, dneska Karel

:: zprznil: Karl 09:55 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Chci průmyslově jíst z Tvých intimních talířů

Ach jo, svět je nespravedlivý. Zatímco bývalí spolužáci ze střední paří v Ostravě na srazu, ja dřepím v Praze v práci. Taky jsem nedostal ani jeden kondolenční mail či telegram ke smutnému výročí jednoho roku trvání tohoto párku. Aspoň, že ten Baníček mi dělá takovou radost. Viděli jste to dnešní utkání proti Olomouci? No nic, ségra, těch 50 mega mi stačí, na ten Nový Zéland letím s Vámi!

Kino salát života - Dnes jsem dostal lístky do Aera na Kukušku. Já, který jsem nebyl v kině už nejmíň dva roky, jsem překonal svoji nervozitu a nedůvěru a rozhodl se tyto lístky přijmout. Pln odhodlání jsem si řekl, že tedy opět usednu do první řady a budu nevěřícně zírat na ty obrovské titulky přede mnou. No jo, jenže do Aera se dostanu nejdříve v devět, takže na lidi, se kterýma jsem měl jít, budu čekat v místním baru. Nic, na druhou stranu můžu být klidný. Kulturní šok jsem zase oddálil.

Felixovi navzdory

:: zprznil: Karl 20:02 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...