:: Jen tak zlehka ::

:: 16.2.04 ::

Uvazalíí kóózu u trtrtr aneb Plesový trojboj…

Ano, ani mně letos neminulo plesání. Šla jsem do toho s trochou obav, ale nakonec vše klaplo na výbornou. Jedna nejmenovaná, poměrně významná papírenská firma našeho regionu pořádá každoročně ples pro své zaměstnance. Je poměrně složité na to jejich tany tany sehnat vstupenky, nicméně máte-li patřičné známé, splašíte i nemožné. I tentokrát pantáta zafungoval a lístky sehnal a já dostala příkaz udělat ze sebe repre dámu a vydat se do víru zábavy.

Musím bohužel přiznat, že výroba krasavice inteligentní mě rok od roku stojí více a více úsilí. Ona jen změna ksichtu na nějaký pěkný obličej za pomoci dekorativní kosmetiky trvá tak asi hoďku. A tvorba čači účesu dá taky pořádně zabrat ( no jen si zkuste vytvarovat pomocí fénu a natáček dráty do betonu). Dalším úskalím je výběr vhodného oblečku. Po několika minutách marné snahy a jogínských prostocviků jsme pověsila své atraktivní, velmi vypasované, šatičky zpět do skříně a pátrala po něčem, z čeho by mi nelezly špeky a hluboký dekolt nehrozil obnažením mého dmoucího se poprsí.. Jediné, co splňovalo všechny tyto podmínky byl kalhotový kostýmek. Dlouhé sáčko vkusně a milosrdně zakrývalo mé faldy a dekolt nabízel příjemný pohled, leč nehrozil žádným extempore. Po mnoha hodinách urputné snahy jsem si připadala nesmírně sexy a doufala, že mi tento pocit vydrží až do rána.

Je jasné, že na ples se nechodí ve stavu naprosté střízlivosti. Je vhodné se tak trochu předupravit. V mém případě spolehlivě fungují takzvané „míchačky“. Za účelem vytvoření patřičné nálady jsme hópli do nedalekého baru a já polkla dva míchané drinky té nejdivočejší kombinace, pantáta dal přednost vodce s tonikem. Dobře naladěni a vkusně oblečeni jsme dorazili tak akorát včas do místního Domku kultury.

Uvítali nás cimbáloví hudci, dámy obdržely kytičku a pro všechny byl připraven přípitek. Po krátké rekognoskaci terénu jsme zjistili, že náš stůl se nachází hnedle na kraji tanečního parketu, což slibovalo velmi zajímavou zábavu. A taky že jo. Pokuste se vést vtipnou konverzaci, když vás ohlušuje milión decibelů, pokuste se upít ze své sklenky hlt vína, když vám za hřbetem hopsá asi tunová manda a co chvíli si odloží některý ze svých špeků na vaši hlavu. Po půlhodině těchto radovánek jsem vyhlásila rychlý ústup do Pekla (osvěžovna, nacházející se v suterénu). V Pekle bylo opravdu jako v pekle. Vytopeno asi na 50°C, diskoška rvala boltce, lidí jako opic. Rozhodla jsem se, že v rámci zachování zdravého rozumu budu do půlnoci korzovat s flaškou v ruce. A opravdu to bylo to nejlepší řešení. O půlnoci vypukla tombola. Pak už byli všichni tak akorát, že i na parketu vybyl prostor a my mohli jít v klidu skočit něco málo krok-sun-kroků.

Domů jsme se vrátili pozdě k ránu, vytančení, opilí a šťastní. Po probuzení jsem pila Kofolu a polykala Paraleny. Čím jsem starší, tím hůř snáším ty plesací akce. Kdysi jsem mohla pařit tři dny a stačily mi tři hoďky spánku, dneska pařím tři hoďky a spát musím tři dny. A cítím, že bude ještě hůř.

Přeji vám pěkné plesání…

:: ohezkla: HK 12:59 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...