:: Jen tak zlehka ::

:: 12.2.04 ::

Vysavač – nástroj ďáblův aneb Není mi pomoci…

Jak jsem tak na té nemocenské, rozhodla jsem se, že doženu všechny resty, které se mi v domácnosti nakupily v době mé horečné pracovní aktivity. Má páteř se za mocného přispění medikamentů může ohýbat pod patřičnými úhly, centra bolesti jsou dokonale otupena, takže co. Mohu tedy v klidu fungovat jako echtovní hausfrau. Navíc touto zvelebovací aktivitou upevním svůj partnerský vztah, neb pantáta Válečný je nadšen – kvartýr uklizený, prádlo vypráno, nádobí umyto a denně teplá strava. Dokonce i hýřím úsměvy (kdo by nehýřil pod palbou analgetik, že).

Dnes po ránu jsem se, probuzena kávou a otupena farmaky, rozhodla, že ten úklid pojmu tak nějak od podlahy. Tedy spíš od koberce. Beztak ten tepich už dlouho volá po vyčištění dočista do čista. Přiberu k tomu i čubin pelech a vyzkouším ten zázračný přípravek, o kterém se tvrdí, že vás, jako mávnutím kouzelného proutku, zbaví skvrn a špíny. Začala jsem tím, že jsem čubajze vyhnala z pelechu. Sice se, děvečka moje chlupatá, natvařovala, ale já jí politicky vysvětlila, že toto je akce „Za pelech krásnější“ a zcela nepoliticky ji uplatila hrstí piškotů. Za veselého prozpěvování jsem vytáhla vysavač, že teda nejdřív odstraním z koberce i pelechu všechny chlupy a jiný bordel a teprve potom použiju obsah té růžové krabičky na bezvadné vyčištění obého. Jsem šťastnou majitelkou nějakého úžasného nového modelu vysavače (vánoční dar mé tchýně). Ne že by mi ta moje stará dobrá Eta nestačila, ale ten, kdo má doma chlupatou línající potvůrku ví, že na odstranění psích chlupů to chce mašinu s onačejším výkonem.

Pobrukujíc si o tom, že „my máme parní stroj, úžasné síly zdroj“, jsem vrazila vysávadlo do elektriky, zmáčkla příslušný čudlík…a ozval se zvuk nebývalé intenzity. Trochu jsem se lekla, nicméně jsem pokusně přejela hadicí po koberci. Všechny chlupy zůstaly na svém místě a vysavač vydával zvuk startujícího tryskáče. Asi ještě pětkrát jsem celou operaci opakovala, pak jsem jen bezradně stála a přemýšlela, kde má manžel kladivo a šroubovák. Spásný nápad se dostavil záhy. Návod k použití, potřebuju návod k použití. I početla jsem si o rozborce a sborce přístroje, o jeho příkonu i výkonu, o tom, kterak navíjet samonavíjecí šňůru, o kontrolce, signalizující naplnění pytlíku…mrknu na heblo, no jasně ten pytel je plný. Hurá, jsem zachráněna, vyměním pytlík a bude to.

Chvíli jsem hledala náhradní pytlík, pak jsem velmi dlouho hledala prostor, kde je ukryt pytlík plný, pak jsem plný pytlík vytáhla a snažila se tam narvat pytlík prázdný. Po deseti minutách marné snahy jsem klela jako pohan, zuby rozškubala návod k použití a potupně telefonovala svému muži. Moje úvodní věta: „Já ten krám fakt, k**va, rozkopu!!“, ho nesmírně pobavila. Vysvětlil mi jak manipulovat s pytlíkem (cha, cha) a oslovoval mě „miláčku“ (to je synonymum slova „debile“). Poslala jsem svého miláčka i výrobce vysavače do patřičných míst, pytlík jsem za použití hrubého násilí narvala tam, kam asi patří, vzteky bez sebe odchlupila tepich i pelech, polkla analgetikum a suše konstatovala, že vysavač je nástroj ďáblův, speciálně určený k likvidaci mé křehké duševní rovnováhy.

A že náš je, djapapá…

:: ohezkla: HK 15:17 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...