:: Jen tak zlehka ::

:: 2.3.04 ::

Masakr v údolí kunratického potoka

Povedlo se mi přestěhovat. Celá velkolepá akce proběhla v sobotu ve složení já, Ovoce – jako spolunakladatel, přítelkyně pana Ovoce – jako spolunakladatelka a spolehlivá šoférka a majitelka domu jako hrozící prst při předávání bytu. Díky těmto osobám proběhla akce bez větším výtržností a i s nějakou tou legrací. Byl jsem bohužel nucen zanechat některé věci ještě ve Vysočanech, protože fábka prostě všechno nenaložila. Ovšem co mě zamrzelo bylo to, že jsem byl Ovocem donucen tam zanechat ty nalezené lyže. Nezdvořák o nich prohlásil, že jsou tak na dvaapůlmetrového chlapa, což prý mé fyzické dispozice nesplňují, a atˇ je vrátím k té popelnici, u které jsem je našel. Jistě pochopíte, že jsem neměl daleko k slzám. Líná Noha mi však přislíbil, že o ně bude s láskou pečovat a každý den je natírat vonnými oleji. Poté co jsme všechno naložili (do teď nechápu, kde jsem mohl nabrat takové neskutečné množství věcí, když jsem do Prahy přijel s jednou větší taškou), rozjeli jsme se vstříc mému novému domovu v Krči. Cesta nám příjemně ubíhala, počasí bylo příjemné a tak jsme již za krátký okamžik vystupovali před obrovským krčským domem. V ruce, která se mi třásla rozrušením z tak velkého životního kroku jsem úpěnlivě svíral kaktus (můj věrný společník na cestě životem – už mi jednou uschnul a jednou zhnil a stále žije) a pátravým zrakem projížděl okolí. Bylo to dobré – Mainl hned naproti a po delším pátráním jsem našel i hospodu s Gambrinusem točeným do kryglu. Fabie byla vysypána, věci vyneseny, já zabydlen, takže jsem oběma poděkoval za skvělou nezištnou pomoc a oddal běžnému životnímu koloběhu.

Čest

:: zprznil: Karl 15:47 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...