:: Jen tak zlehka ::

:: 15.3.04 ::

Právě jsem se vrátil z Kaprunu, slunce všechny mé požadavky spálilo

Tak sedím zase v kanceláři, totálně spálený obličej, nohy bolavé, ale zážitků spoustu. Došlo i na fotodokumentaci, kterou jsem nepořizoval sice já, ale mí prozíravější (?) kolegové. První část je už natáhlá na tesila, zbytek bude po vyvolání klasického filmu a pokud tam bude něco zajímavého, tak to sem samozřejmě přihodím. Ale popořadě.

Vyrazili jsme v pátek odpoledne (1) za krásného slunečného počasí, které mě mělo pronásledovat celý víkend. Náš tranzit, ve kterém nemohl chybět Čmelda a Ovoce, byl obtěžkán větší částí zásob tekutých a chlazených, a proto jsme samozřejmě nelenili a pustili se do nich. Čmelda s Ovocem povětšinou slivovici, což já jsem nepil (jako ostatně žádný tvrdý alkohol, pokud mě nebolí v krku :) a já se Čmeldou jsme se mazali ochranným faktorem 10 stupňů G zevnitř (2,3,4). Nic netrvá věčně a také cesta, která byla přerušována pouze recyklací vypitých ochranných faktorů, byla u konce. Po vyložení zásob (5) a rozdělení osádek na pokoje jsme s Čmeldou nějak nevěděli roupama co dělat a proto jsme navázali družbu s německými instruktory lyžování, kteří tam pobývali s bandou uřvaných pre-pubescentů se silným německým přízvukem. Tuším, že říkali, že jsou od Pasova. Jelikož už příjezd nebyl nijak brzo, i družba se protáhla do časných ranních hodin (6,7,8,9,10,11,12,13). Čmelda s instruktorem zmizli nějak dřív a já s instruktorkou jsme si večerku (nebo spíš raněnku) dali okolo půl čtvrté nad ránem.

Bohužel budíček byl pro mě krutý a to v sedm ráno. Po nezbytné dlouhé horké sprše, snídani, vklopýtání do tranzitu a odvozu k lanovce nastal čas k přestrojení do lyžníkových úborů. Samozřejmě, že mi to slušelo nejvíc i přes mé nevyspalé oči, které zakryly sluneční brýle (14). Lanovka byla naprosto strašná, jímala mě závrať (15) a nebylo divu, že jsem nevypadal zrovna ready (16). Nahoře bylo naprosto skvělé počasí, nádherná panorámata, viď mámo, a já si samou radostí, zapomněl potřít obličej nějakým přípravkem proti obtížnému slunci. Jak to vypadalo po celodenním lyžovaní můžete posoudit sami (17). Po večeři jsem silně cítil spánkový dluh ze včerejší noci a tak jsme si krátkou chvíli krátili Train simulátorem (18), upili něco ze skromných zásob a upadli do horečnatých snů (já tedy určitě, protože ta držka pálila jak sviňa).

V neděli jsem se již neodvážil nic riskovat a na zlobivé slunce si našel úkryt (19,20). Poté opět skvělé lyžování, všichni kdo mě viděli, byli naprosto uchváceni mými lyžníkovými kreacemi (21), goulashsuppe, tranzit a směr naše krásná vlast. Cestou jsme ještě zažili nádhernou frontu na hranicích, pár zastávek na recyklování ochranného faktoru 10 stupňů G a příjezd do Prahy. Tady jsme s Čmeldou dorazili poslední zbytky ochranného faktoru a to byl konec tohoto, myslím, velmi podařeného víkendu.

Naskle

:: zprznil: Karl 13:31 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...