:: Jen tak zlehka ::

:: 16.4.04 ::

Hitler se musel blbě stravovat, to mi nikdo nevymluví

Rozhodl jsem se, že dva týdny pauzy je dost a opět Vás obtěžovat nějakýmy svými bláboly. Ovšem jak už titulek jistě napověděl, tentokrát to nebude z přítomnosti, ale z nedaleké minulosti, konkrétně z minulého prodlouženého víkendu. Co četr nechtěl, dozvěděl jsem se až na poslední chvíli, že se budu odebírat na daleký severovýchod a to v brzké (nechutně brzké) sobotní ráno. Samozřejmě, že když to bylo tak narychlo, nestihl jsem informovat o svém příjezdu ani svou drahou sestru, která ihned po zjištění (tamtamy na lince Matka - Válečná fungovaly opravdu rychle), provedla kontrolní telefonát:

Já: "Ano?"
V: "Jako můžeš mi říct, kde jsi? Jsi na Moravě?"
Já: "Mnoooooo..." (zrovna jsem se nacházel v Řepiště City, což je již ve Slezsku)
V: "No tak jsi na Moravě?!"
Já: "Mnoooooo...jsem." (zde jsem trochu posunul své určení zeměpisné polohy asi o taaaaaaaaakový kus jižněji za řeku)
V: "Hmmm, pěkné! Stavíš se?"
Já: "Mnoooooo...asi mi to nevyjde.." (prostě chápejte, že ten víkend je strašně krátký a hned zabitý)
V: "Hmmm, pěkné...tak pěkné velikonoce.."

Samozřejmě, že přeháním, tak agresivní ten rozhovor nebyl :). Ale o čem jsem chtěl především psát, byl můj první, silný, ale opravdu silný gurmánský zážitek. Sestřenka slavila narozeniny (věk prozrazovat samozřejmě nebudu) a vzala rodinnou sešlost do restaurace Hacienda Mexicana, která se nachází v místě bývalé nádherné kavárny, ve které jsem nikdy nebyl, v paláci Elektra. Byl jsem trochu unaven z nedělního večera, ale to se mnou nic nezamávalo. Pěkně v klídku jsem si popíjel třetinky plzeňské dvanáctky a studoval jídelní lístek. Nakonec mi do oka padl 300 gramový Tabasco Carmen Steak z uruguayské kravičky, který jsem si objednal medium rare a k němu steakové hranolky. Přátelé, to bylo něco neskutečného co se odehrávalo. Ani ne tak, když jsem to jedl (to byla sice taky síla), ale poté, co už jsem měl vše v sobě. Musel jsem totiž brzo z restaurace zmizet na vlak a tak, když jsem seděl v tramvaji (ano máme v Ostravě tramvaje, dokonce i trolejbusy), jen jsem vzdychal štěstím a vyluzoval zvuky jako áááách, úúúúch, óóóóch. Ještě do Olomouce se mě držel tento požitek z jídla, který si budu muset někdy brzo zopakovat. Večer mi sice trochu naboural Líná Noha, který mě ještě přesvědčil, ať s ním jdu v rámci free mondays na Roe-Deer do Roxy, ale i to jsem zvládl se štěstím (to když jsem propašoval dovnitř batoh plný jídla a pití z domova) a večer šťastně ulehl do postele.

Nashledanou

:: zprznil: Karl 10:31 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...