:: Jen tak zlehka ::

:: 8.4.04 ::

Insomnie aneb Já bych spalo až bych plakalo...

To máte tak, občas se mé staré těleso rozhodne, že není třeba spánku. Spát se prostě nebude a když už, tak jen velmi málo a blbě. Záchvaty nespavosti se opakují v poměrně pravidelných intervalech. Proč tomu tak je nevím a netuší ani odborní lékaři. Mozek nejeví nejmenší známky spánkové poruchy, ani nejsem nějak mimořádně stresována, jen tak nějak nespím. Nespím už pátý den a věřte, že tyto řádky píšu pod vlivem extrémní dávky kofeinu a je mi docela šoufl.

Když se asi před pěti lety tyhle nespací stavy objevily, přičítala jsem je stresu z brzkého ranního vstávání. Nejsem takové to ptáčátko, které radostně, plné elánu a energie vyhopne v pět ráno z pelechu. Naopak, budidlo, nechutně ječící v pět ráno ve mně vyvolává nauseu. Tož jsem si myslela, že sice brzo a bez problémů usnu, ale stres z toho, že zaspím, způsobí mé probuzení v jednu v noci. Ano, probudím se něco málo po půlnoci a už nezaberu a nezaberu. Je to fakt na pytel. Jednu noc se to dá ještě vydržet, ale po týdnu už by šibalo i jogínovi.

I rozhodla jsem se, že je třeba tento problém řešit. Ber kde ber. Na prostředku nezáleží, hlavně že budu spát. Jako první z řady možností jsem zvolila barzjake bylinky. Uvařila jsem si odvar z Babího ucha (či co to bylo za sajrajt). Mělo to sice barvu hodně tmavé moči a páchlo to jako rasův pytel, ale sere pes na oves. Hlavně když to zabere. Po vypití lektvaru jsem upadla do komatu, ze kterého mě za tři hoďky probudil močový měchýř, který volal po urgentním vypráznění. Čůrla jsem si, vlezla zpátky do loža a...do rána jsem nezamhouřila oka. Nu co, nasadíme prostředky silnějšího kalibru. Nějaká dobrá duše mi poradila, že prý spolehlivě funguje pivo. "Hele, vypiješ před usnutím tři Plzničky a spíš jako mimino.". Pro jistotu jsem vypila Plzničky čtyři. Lehce ožralá a fakt ospalá jsem se zasunula do postele. Za tři hoďky se ozval močák a dál už to znáte. Nezabralo ani teplé mléko s medem ani polštářek, naplněný vonnými bylinami.

Zničené těleso jsem předala do péče své tchýně lékařky a vyfásla jsem Rohypnol. Báječné to hypnotikum, pokud ovšem nemusíte vstávat v pět ráno do práce. Můj mozek, oblblý medikamentem, odmítal fungovat ještě ve tři odpoledne. A tak jsem začala experimentovat s různými produkty farmaceutického průmyslu. Po všech jsem byla více či méně domotaná a kýžený výsledek v podobě kvalitního spánku se ne a ne dostavit. Proto jsem pojala zásadní rozhodnutí. Než si vypěstovat závislost na spacích patácích, popíjení lektvarů a piva, raději ten týden bezesných nocí nějak protrpím a o víkendu pozřu jeden Rohypnol, bych se alespoň trochu prospala. Ony tyhle stavy stejně trvají tak maximálně deset dnů a pak už zase spím normálně. Jen tiše doufám, že se z toho nezcvoknu.

Sladké sny...

:: ohezkla: HK 13:15 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...