:: Jen tak zlehka ::

:: 26.4.04 ::

Tento způsob Jara aneb Kruciprdel, choroba...

Minule jsem tuná ubekavala, že je Jaro a poletující pylový bordel mi činí utrpení. To jsem , já bláhová, netušila co mě ještě čeká. Ne nadarmo se říká, že: když čert sere, tak na jednu hromadu. A pak taky, že: neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Takže v sobotu si čert ukáknul a mě rozbolela pravá půlka ksichtu. Jen tak zlehka. Večer jsem si vařila odvar z heřmánku, přikládala vlhký klůcek, napařovala obličej, žvýkala listy jitrocele, no blbla jsem. Pan Válečný s výrazem vymýtače ďábla dával najevo svou nevoli. Ať si prý zajdu na pohotovost a nechovám se jako hysterická babka kořenářka. Dokonce použil i tak expresivní výraz jako "hypochondr" a svůj monolog uzavřel větou:"Vem si Brufen a běž spát!". Polkla jsem růžového přítele a zalezla do postele s jistotou, že nedožiju rána.

V neděli ráno jsem při pohledu do špiglu zařvala hrůzou. Vypadala jsem totiž, jako bych si pravou půlku tlamičky na noc odložila do včelího úlu. Pod uchem boule, vedle ucha boule. Krasavice inteligentní. Boha jeho, co to je toto? Příušnice jsem měla. Na zánět středního ucha to taky nevypadá, protože mě ucho nebolí. Že by uzliny? Ale proč mě to bolí až do obličeje? Zuby? Sakra, jen to ne!! Ale , kdyby to bylo od zubů, tak to by mě snad nějaký ten tesák bolel, ne? Starosti s diagnózou jsem nechala koňovi a jala se přikládat obklady, žužlat dubovou kůru, dokonce jsem kloktala odporným olejem z australského Čajovníku a navrch jsem polkla Brufáč. Do večera mi sice huba splaskla, ale ten nepříjemný tlak a pocit napětí zůstal.

Dnes ráno jsme s boulí pod pravým uchem a tlakem v pravé půli čuně usedla ke compu a začala hledat co by to tak asi mohlo být. Kromě své značně se prohlubující debility jsem také objevila příušní slinnou žlázu. Pročetla jsem všechno. Od invazního zánětu slinné žlázy až po rakovinu. Sevřela se mi prdelka. Že bych teda jako fakt šla do dochtora? Ne, ne. Nejdřív zavolám tchýni-lékařce. Mno, prý to vypadá opravdu na zánět slinné žlázy a mám jít urychleně na ORL. No, na poštu bych s tímhle problémem asi nešla, ale...představa, že mi nějaký MUDr. vrtá do mé malé milé slinné žlázy mi nedělá moc dobře. Byla jsem uklidněna, že dnes se to přeléčí antibiotiky a teprve až pak se tne do živého. Mamušenko moja, pojď si pro mě! Bojím, bojím!! Já nechcu!!!

Jako správná hysterka jsem začala sepisovat závěť. Pak jsem volala svému muži, že bude bzro mladý a krásný vdovec:"Ty, tatušku, včil se idu umyč, pa še obleknu pogřibovy anzug a lehu še do loža, bo sicher dněskaj natahnu špary. Čemu? No bo mam tum slintavku!". Manželovu odpověď mohu pouze a jedině pro - píííp - nout. Jedniná publikovatelná věta byla:"Nechovej se jako idiot a zavolej Igorovi!!!". Mým zatěmnělým mozkem prosvitla naděje. Jasně, Igor. Můj oblíbený ušně-nosně-krční lékař. Ihned jsem zvedla telefén a volala odborníkovi. A víte co? Na osmdesát procent je to zánět slinné žlázy. Potvrzení diagnózy proběhne zítra, po sonu dutin, či čeho. Může to prý být reakce na tu moji pylovou alergii. Takže zítra si nechám uděla fotočku své žlázy slinné a snad to nějak dopadne.

Slintám svobodně...

:: ohezkla: HK 14:46 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...