:: Jen tak zlehka ::

:: 15.4.04 ::

Ve víru vášně aneb Su uchyl?

Že s chutí sežeru kde co je o mně všeobecně známo. S mými kulinářskými experimenty je důvěrně seznámen můj statečný muž. Ale svou úchylku jsem doposud držela pod pokličkou. Je čas jít s kůží na trh...s nadšením sleduji pořady o jídle a vaření. Je to má vášeň a závislost, díky níž se začínám podobat trojbradé paňmámě, která má přední část tělesa vybavenu kaskádou prsů a břichů. Ale nešť, až "tlusty budě hubeny, tak hubeny budě studeny". Skrze tuto skutečnost začíná být pan Válečný velmi majetnický. Ve chvílích, kdy mě láskyplně objímá a náruč mu nestačí, vesele ševelí:"Toto všechno je moje!".

Jeho veselé ševelení se mění v bohapustý řev, když koukám na pořady, ve kterých se vaří a následně konzumuje. Prima vařečku mám povolenu sledovat jen když ji uvádí Zounar. Na kuchařský pořad na Markíze se dívám jen v době manželovi nepřítomnosti. Ovšem nejvíce pantátu irituje můj nej nej nejoblíbeně pořad, ve kterém kuchtí angličan Jamie Oliver. Abych však svému muži nekřivdila, vstoupí-li božský Jamie do našeho příbytku je to vskutku prekérka.

Když se přiblíží hodina H a minuta M, upadám do jakohosi podivného duševního rozpoložení. Radikálně sjednávám ab-so-lut-ní klid a omámeně usedám k bedně. Objeví-li se mistr Oliver na obrazovce, dostaví se u mě něco velice podobné hypnotickému spánku. Slintám. Roztouženě olizuji ekran a vášnivě šeptám:"Áj láv jú, Džejmí.". Ten hoch je prostě skvělý. Mladý, pohledný a hlavně, kurňa, báječně vaří. Chápu, že muž tak trošku žárlí. Ale já mu taky nevyčítám, když slintá na Sandru Bulock, že.

Nejhorší situace však nastává, když Jamie dovaří a já přejdu z vnímání Alfa do stavu naprosté střízlivosti. Ihned, za dobré paměti, si letím zaznamenat anglánův recepis. Pak asi půl hoďky zadumaně zírám střídavě do ledničky a špajzu. Další půlhodinu hystericky jargám, že se tady v tom brajglu prostě nedá pracovat. Jak mám kuchtit různé cudzokrajné specialitky, když máme lednici narvanou toliko vepřovým, bůčkem a uzeným?! Proč, do pekel, nemáme půlku lososa, Parmskou šunku, čerstvý fenykl, limetky a mangold, když je teď tak a-kut-ně potřebuji?! Okamžitě, ale opravdu okamžitě, musíme vyrazit do hyper-super marketu a vše potřebné zakoupit!! Manžel, v té chvíli už natlakovaný jako Etna před výbuchem, mě velmi důrazně upozorní, že jsem před hodinou upekla půl kila bůčku a že se tudíž pro žádné exotické sračky nepojede a žádný losos s mangoldem nebude!!

Inu, trošku si popláču, nacpu si gagol bůčkem a svatosvatě si slíbím, že zítra dopoledne si zaběhnu pro toho lososa. A víte jak to dopadá? Druhý den dopoledne mě můžete zastihnout, kterak krájím hovězí na guláš.

Hrnečku, vař...

:: ohezkla: HK 11:12 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...