:: Jen tak zlehka ::

:: 18.5.04 ::

Bohovský Peter aneb All that Jazz...

Jsem plná dojmů, plná pozitivní energie, radosti a zvláštního napětí. A kdo to byl, kdo to byl, kdo to všechno způsobil? Peter Lipa, prosím pěkně. Včera mi bylo potěšením navštívit jeho koncert.

Musím se však přiznat, že jsem z celé akce měla trochu obavku. Jak známo, určití lidé se účastní určitých koncertů, filmů, představení. Mnoo a přesně to jsem očekávala. Nově otevřená příjemná jazzová kavárna až po střechu narvaná snobama. Pusinky, které jazz nikdá neposlouchaly, ale myslí si, že návštěva takovéhoto koncertu všem dokáže, jak jsou děsně na úrovni. A nám, jazzovým fajnšmekrům, pokazí svými potlesky mimo mísu a hohó intelektuálnimi vsuvkami celý kulturalny zážitek. Navíc u Petra Lipy by mě to docela nakakalo. Naštěstí snobíci asi o koncertu nevěděli a zůstali doma. Tím jsem samozřejmě nechtěla říct, že neuznávám lidi, kteří jazz neposlouchají. Ne, stokrát ne. Já ho kdysi taky nemusela, ale měla jsem pár známých, kteří mě velmi nenásilnou formou upozornili, že jazz existuje a pak stačilo málo a já téhle muzičce naprosto propadla. Co ráda nemám, jsou takoví ti rádoby znalci, kteří doma poslouchají Karla Gotta a na jazzové koncerty se chodí předvádět jak jsou, óóó, děsně in.

Takže, když jsem s radostí zjistila, že snobové snobí barzgde inde, uložila jsem své těleso ke stolku, objednala si pivko, zapálila cigárko a pokukovala na "chutné" mlaďochy, kteří chystali scénu. "Hele, táto, ten Lipa má ale mladé kustody.", pravila jsem svému muži. Za chvíli jsem poznala, jak hluboce jsem se pletla. Nee, žádní kustodi, ale výborní mladí hudebníci (v čele s Petrem Lipou jr.), kteří hráli s takovým nasazením, že jsem si místy málem učurnula do textilu. Moc se mi líbilo, že pan Lipa se je nikterak nesnažil zastínit (a že na to má). Připadal mi velmi skromný, milý, vtipný. Takový taťka, který dal velký prostor mlaďochům a má radost z toho, jak jim to bezvadně hraje. Bylo úžasné, že tuhle pohodu a energii "lipovci" přenesli i na posluchače. Seděla jsem, oči zatvorené a mé těleso se vlnilo do rytmu. Dokonalý rauš. A když začali hrát jazzové úpravy starých beatlesovek (CD-"Beatles in blue", 2002), uchcávala jsem blahem. Některé songy bych snad ani nepoznala a můžu říct, že třeba piosenky "Day tripper", nebo "I wanna be Your Man" a nebo "With a little help from my Friends" se mi snad i víc líbily než v broučím podání. Mangelila jsem tak dlouho, až to pan Válečný vzdal a CD "Beatles in blue" zakoupil.

Koncert mě tak dostal, že bych sem chtěla nacpat tu energii, tu radost a atmosféru souznění. Ten pocit, že vás muzička pohltila a rezonuje každým pórem vašeho těla. Žel, nejde to. Tak aspoň malé doporučení. Bude-li někdy Peter Lipa se svým bandem hrát u vás, běžte si ho poslechnout a užít si stejně, jako si já užívala včera. Že jazz neposloucháte? Stejně běžte, nejde o to tuhle hudbu chápat, rozumět jí. Jde o ten pocit. O radost. A té se vám dostane v míře vrchovaté.

Na srdce jsou Poděbrady, na radost je Lipa...

:: ohezkla: HK 13:37 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...