:: Jen tak zlehka ::

aneb co všechno víme o praní/přání ponožek - bulvární rodinný párek (deníček pro každý okamih)
:: FUCKING WEATHER :: MAIL: Redakce :: MAIL: Karl :: MAIL: HK :: TESILÍ DOMOV ::
ICQ
[::.rss a jiné kydy.::]
:: RSS 2.0
:: Atom site feed
:: GUESTBOOK
[::..zlinky..::]
:: VYFOCENÝ TESIL
:: DEBIL TESIL
:: TESILÍ RÁDIJO
:: NEKONEČNÝ TESIL
:: CHUTNÝ TESIL
[::..súdruhovia..::]
:: Čmelda [Pato(b)log]
:: Lobo
:: A EÁÁ
:: Tam je...
:: AIF
:: Pivní varník
:: PlayForever
:: Brünn Lindwurm
:: Stanice ZOO
:: VfB
:: Chachar
:: PŠT?
:: TSOG-360
:: MP za vodou
:: OV blokuje
:: Kotchka
[::.nějaké obrázky.::]
Tak trochu lepší rádio
Tak trochu jiné rádio
Opera
[::..ARCHIV..::]
[::PROSTE ARCHIV::]
[FAKT JE TU ARCHIV]

:: 4.5.04 ::

Debil korunovaný aneb Paní řidičko, vystupte si...

Ještě před dvěma hoďkama jsem si myslela, že se tu budu chlubit svým řidičským umem. Prdlajz budu. Naopak. Musím, ač nerada, konstatovat, že su debil korunovaný.

To máte tak. Loni jsem byla donucena svým zlým mužem k absolvování Autoškoly. Prosila jsem, plakala jsem, hrozila rozvodem. Všechno marno. Tak se tedy, značně otrávená Válečná, přihlásila do kurzu. Něco mi však říkalo, že to bude očistec. Že jsem technický antitalent, že si pletu levou a pravou stranu, to ví pan Válečný a dnes i pan autoškolní učitel. Navíc jsem v sobě objevila další (ne)schopnost, o které jsem neměla ani potuchy. Mám asi nějaký zvláštní blok v mozku, protože nejsem s to zároveň točit volantem, šlapat na pedály a k tomu ještě řadit. Prostě, nejde to. Buď se soustředím na jedno nebo na druhé, ale na všechno dohromady? No ty vole! Asi po deseti hodinách jízd, mém nervovém zrhoucení, nervovém zroucení učitele, jsem se jakž takž naučila udržet auto v chodu a, světe div se, přeřadit z dvojky na trojku. Málem jsem se pokakala od radostě a dmula se pýchou. Těšila jsem se na řidičák a na to samostatné ježdění. Avšak žádné stromy nerostou do nebe, pýcha předchází pád a tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až...no prostě, místo ježdění autem jsem se odebrala na dlouhodobou nemocenskou.

Včera, po čtyřech měsících, kdy jsem neseděla za volantem, jsem měla jízdy. Patřičně vystresovaná a polomrtvá hrůzou jsem se vsoukala do auta. Nevím přesně jak, ale podařilo se mi ten cirkus rozjet, přeřadit na dvojku, odbočit na křižovatce...byla jsem fakt dobrá. Pan učitel mě chválil, já se tetelila radostí a měla sama ze sebe dost dobrý pocit. Dnes dopoledne jsem se i docela na to ježdění těšila a neměla obvyklé zažívací potíže. S písní na rtu jsem vhópla do autečka a...temno, zkrat. Nebyla jsem schopna nastartovat a zařadit jedničku. Rozklepala se mi kolena a málem mi i povolili svěrače. Co to je totok? Pak už jsem zdupala na co jsem šáhla. Na každé křižovatce mi to chcíplo. Potom následoval rozjezd na "klokaní benzín". Z jedničky jsem si elegantně přeřadila na čtverku, málem jsem sejmula týpka na kole a že jsem vlítla na každý kanál snad ani nebudu říkat. Musím obdivně smeknout před panem učitelem. Vydržel to se mnou a ani moc nekurvoval. To spíš já. Ve finále jsem se už ani nesnažila předstírat zájem o věc. Místy jsem i zavírala oči a modlila se, ať už je to všechno za mnou. Tož tak, dobrý řidič ze mě nikdá nebude, to spíš začne prase kokrhat. Protrpím si to až ke zkouškám a pokud se mi podaří absolvovat a já dostanu řidičák, velice pečlivě ho ukryju a nikdo mě nedonutí sednout do auta coby řidič. Teď si jdu dát panáka, bo zítra jezdím zase. Stůj při mně, paněnka Švěnta čenstochovska.

Drn, drn, drrrnnn...


:: ohezkla: HK 13:23 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home


...

This page is powered by Blogger. Isn't yours? [Co tady chces s tim kurzorem?!]

PicoSearch