Já ten hokej neviděla aneb Není nad zdravý spánek...
Vážení přátelé, ano. Je to neodpustitelné, je to hodno zavržení, ale je to tak. Usnula jsem při tak vypjatém a rozhodujícím zápase, kterým bylo včerejší střetnutí našich s Amíky. Ale posuďte sami. Na oběd jsem spásla svíčkovou se třemi knedlíky. V podvečer jsme si s panem Válečným zašli "na jedno" do naší milé hospůdky. Z jednoho byly hnedle tři a vzhledem k tomu, že nejsem příliš zvyklá na plnotučnou Plzeň, měla jsem jednak lehce v pale, druhak jsem se neprozřetelně zapojila do sázení na výsledek hokejového mače. Lupla jsem 50,-Kč na vítězství našich 1:0. Nu což, já umím prohrávat a zvlášť tuto prohru se snažím nést statečně. K hokeji jsme si objednali tvarůžkovou pizzu a ještě před tím, než ji dovezli, spapkala jsem žemlovku. Ano, jsem hovádko, ale ta plnotučná Plzeň je nejen výborné diuretikum. Probouzí ve mně neutuchající žravost. Plná dojmů, piva a žrádélka jsem usedla k obrazovce...a do deseti minut jsem byla tuhá jako veka a chrápala jako starý havíř. Neprobral mě ani manželův řev.
Každý zločin zasluhuje tres. I já byla po zásluze ztrestána. Lehce po půlnoci mě ze snů vytrhnul rachot nebývalé intenzity. Co vytrhnul, doslova mě ten kravál vystřelil ke stropu. Z hlubokého spánku do stavu naprosté bdělosti, jako když z nuly zrychlíš během pikosekundy na stovku. "Táto, ku*va, mobilizace!!!", zařvala jsem, třeštila oko do tmy a snažila se zjistit co se to, kurňa, děje. To jen armáda ČR měnila strategické pozice a přesunovala svou bojovou techniku skrze město. Chápu, že nepřítel nikdy nespí a je třeba tyto taktické kroky podnikat pod rouškou tmy, ale, do prdele, proč jezdí s obrněnými transportéry středem města? To si ti genrálové fakt sedí na hlavách??? Zřejmě jednají dle logiky "cestou nejmenšího odporu" a "tato cesta je sice kratší, ale za to horší". Že probudí a vystresují 99% poklidně spících civilistů (tedy, kromě mého chotě, ten by zaspal i válku) je vůbec nebere. Deset minut jsem tupě zírala z okna na kolosy valící se ulicí a nechala se oslepovat blikajícími majáčky.Že jsem pak až do rána nezamhouřila zrak je snad jasné.
Ráno jsem si připadala jako bych celou noc skládala uhlí. Uvažovala jsem o tom, že zavolám na posádku, nechám se přepojit na náčelníka a předvedu hysterický výstup. Nebo že bych poslala stížnost přímo ministrovi války? Po zralé úvaze jsem dospěla k tomu, že bych s největší pravděpodobností dopadla jako hubkař. V tomhle Kocourkově, kde pravá neví co dělá levá, kde si vlastně kdo chce dělá co chce, by se mi zdejší náčelník vysmál do ksichtu. A ministr? Tomu je sichr šumafuk nějaká potrhlá baba, která si stěžuje, že jí vprostřed noci jezdí pod oknama tanky.
Tož do zbraně, válečníci...
:: ohezkla: HK 13:07 :: [odkaz trwaly] :: |
...
0 Komenty popularne:
Přidat komentář
<< Home