:: Jen tak zlehka ::

:: 13.5.04 ::

Nálada kvality nevalné aneb Bezcestí...

Jsou dny, kdy slunce svítí, ptáci pějí a nám je bez větších důvodů báječně. Jsou i dny, kdy slunce sice svítí, i ti ptáci zpívají, ale nám je z naprosto neznámých příčin mizerně. Je nám pod psa, nic se nám nechce, jen sedět a tupě zírat. Někdy pocit bezvýchodna trvá jen jeden den, jindy se "den blbec" okotí a nálada nevalné kvality se nás drží déle, než bychom sami chtěli. Mně špatná nálada jednoho dne otěhotněla a já teď mám depresi na každý den. Lhostejno, zda svítí slunce nebo prší.

Normální jedinec potrefený takovýmto duševním rozpoložením si pustí veselou muzičku, čte něco sakra rozverného, nesleduje zprávy, zkrátka dělá vše pro to, aby se depky co nejrychleji zbavil. My magoři to máme přesně naopak. Ponořila jsem se do četby "prokletých básníků", pouštím si songy Nicka Cavea a s chutí si hýčkám své smutky. Ani jíst mi nechutná a v rámci probdělých nocí zírám do stropu a v duchu sepisuju příručku pro ženy v krizi středního věku.

Nechci vás obtěžovat svým fňukáním nad nepřízní osudu, nad marností bytí a nechci na vás přenášet svou blbou náladu. Snad bych si však mohla dovolit napsat pár veršů, které přesně vystihují můj současný duševní stav:

Bezcestí
Má nečinnost se mně již k smrti hnusí
a k práci své jsem vždy byl bez lásky.
Ó moci rázem roztrhati v kusy
své cíle, poměry a závazky!

Však nově začít - je to bezvýsledné,
když zklamání mé všecko proklíná,
a ruka moje, sotva že se zvedne,
již znavena mi padá do klína.

A to vím jistě: Kdybych dnes byl ženou,
tak slinám světa nastavil bych líc
a s drzým smíchem, sukní vyzdviženou
své tělo šel bych prodat do ulic.
František Gellner: "Básně", v roce 1957 vydal Československý spisovatel

Ne každý den je posvícení...

:: ohezkla: HK 14:31 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...