:: Jen tak zlehka ::

:: 14.5.04 ::

O mé rodině a jiné zvířeně aneb Ty ale vypadáš...

Už jsem tady na sebe napráskala kde co. Avšak, asi z jakéhosi podivného pudu sebezáchovy, jsem nehovořila o své rodině. Hýčkajíc si své smutky a podléhajíc citové otupělosti, jsem však schopna čehokoliv. Navíc dnes mám dobrý důvod se jen tak zlehka rozepsat o některých členech našeho klanu. Svou návštěvou mě totiž poctila má rodička.

"No ty teda vypadáš!!!", děla má matka na uvítanou. "Jo, mami, taky tě ráda vidím.", rozhodně nemám nejmenší chuť vysvětlovat mamušce, proč jsem jí s písní na rtu nevytančila v ústrety a cestu neposypala okvětními plátky růží. "Tak co ti, sakra je? Vypadáš, jako by tě právě vytáhli z hrobu, nebo se tam snad zrovna chystáš vlézt?". Jasně, duševní nepohoda jednomu na fyzické kráse nepřidá. Teď přijde něco o tom, že jsem zhubla. Máma se nadechuje a..."Jsi nějaká hubená, jíš vůbec?". Inu, jím. Trochu. Ale vzhledem k tomu, jak jsem za normálních okolností pažravá, mi to jen prospěje. Zhubnout jsem potřebovala jako prase podrbat. "Ještě, že jsem včera upekla tu buchtu, udělej kafe a pojď si vzít pár kousků.". Pár kousků buchty z pohledu mé mateřídoušky znamená, že pokud nespasu celý plech, nevstanu od stolu. "Mami, uvařila jsem asi šest litrů "segedínu", kdo to bude jíst, když se teď nacpeme buchtama? Sama jsi přeci vždycky říkala, že před obědem se nesmím cpát sladkostma.". "To zvládneš, jsi hubená jako lunt!".

Popíjíme kafe, já si nacpávám gagol buchtama a máma mě zahrnuje historkama ze záhrobí. Je důležité vědět, že ten hrob, který si před pár týdny koupila je moc hezký, jen má prasklou tu žulovou desku. No jo, no. To se dá zalepit sanitárním tmelem. A koupila si takovou tu skříňku na svíčku. Fak je moc pěkná. A..."Byla jsem v Beskydech na chalupě a víš kdo umřel?". "Mami, prosím tě, nemáš tam něco veselejšího? Víš, já mám opravdu náladu pod psa.", zastavuji proud chmurných informací. "Prosím tě, neblbni a radši si vem ještě jednu buchtu.". Jasně, buchta, ta mi zvedne náladu. "A práci už máš?". Mám kulové a depku. Automaticky šahám po dalším zdroji kalorií. "A co autoškola?". "Ale jo, jde to. Už se mi během hodiny podaří jen asi tak třikrát blbě zařadit.". Vše podstatné o své osobě jsem tímto sdělila a volně přecházíme k jiným tématům.

Aby to snad nevypadalo, že svou matičku nemám ráda. Mám a velmi, ale jen někdy prostě nemám náladu nechat se oprašovat jako by mi bylo deset. Zvlášť když vím, že moje rodička je žena nesmírně vtipná, zábavná a přestane-li na mě koukat jako na chudáčka malého neduživého, je s ní třeskutá sranda. V takových chvílích jsme jako dvě kámošky. Takže, mami, omlouvám se za to nepříliš vydařené dopoledne a až příště budeme spolu, nachystám si pro tebe nejen kotel guláše, ale i jednu ze svých nejlepších nálad.

Mateřídouško vlasti naší milé...

:: ohezkla: HK 14:32 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...