:: Jen tak zlehka ::

:: 25.5.04 ::

People Can Fly (My letci máme ocelové ptáky)

V neděli, kdy jsem jen tak zlehka bojoval se svou přítomností v nekonečnu, jsem v záplavě „ovocných“ cédéček nalezl IL-2 Sturmovik a vzpomněl jsem si na slova pana G., že s tím běžně lítá i po síti. Řekl jsem si, že na tom tedy nemůže nic být (letecký simulátor jsem letěl naposledy, když byl na vrcholu prastarý F-29 Retal :) a zmíněnou hru nainstaloval. Hlavně žádné složité studování manuálů a briefingů a rovnou jsem skočil do kokpitu letadla stojícího na letišti. Chvíli jsem jen tak hleděl na obrazovku, mačkal různé kombinace kláves až mi došlo, že bez toho, aby se ta vrtule začala točit, asi fakt nevzlétnu. Zpět do nastavení ovládání, kde jsem zjistil asi šest nejdůležitějších kláves, usoudil, že mi tyhle stačí a hop do kokpitu. Jakou já jsem měl radost, když se ta vrtule roztočila. Přidával jsem power, letadlo se rozjíždělo, nabíralo rychlost a já drtil klávesy na stoupání a vyrovnávání směru. Najednou jsem byl asi metr nad zemí, vzal mě nějaký divný balanc doleva a už jsem byl zase dole, tentokrát s patřičnými vybuchujícími efekty. Pátý keř, pytlákova smrt, vzpomněl jsem si na staré přísloví a šel do toho ještě jednou. Tentokrát jsem po velkém boji dostal tu kraksnu do vzduchu a dokonce ji tam i udržel. Chvíli trvalo než jsem se dostal do patřičné výšky a letadlo trochu stabilizoval, mezitím jsem si pomyslel něco o fušce válečných pilotů a začal se rozhlížet po nebi. Objevil jsem nějaké tečky, ze kterých jsem usoudil, že to je zbytek mé eskadry a nastala divoká honička. Poté, co jsem málem zavařil motor, jsem ty nebožáky dohnal (a taky jednoho málem srazil :). Po nějaké době nerušeného letu jsme se ocitli nad místem určení. A začal rej, kolegové cosi bombardovali, řvali nějaké příkazy, kterým jsem nerozuměl, tak jsem zkusil aspoň kulometem rozstřílet most. To mi logicky moc nešlo a to už nás napadli němečtí stíhači. Já fakt chtěl bojovat, ale dopadlo to tak, že jsem se ocitl úplně mimo mísu, se snahou, alespoň se vrátit na bojiště. V tu chvíli mě zasáhla, jako blesk z čistého nebe, depresivní myšlenka. Do prdele, vždyť já s tím neumím přistát, řekl jsem si a spáchal sebevražedný nálet na továrnu.

Mimochodem, tady najdete ilustrovaný manuál pro sovětské letce k IL-2 (sprostě jsem si jej dovolil stáhnout odtud)

:: zprznil: Karl 16:40 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...