:: Jen tak zlehka ::

:: 21.5.04 ::

Revoluční řešení aneb Jsem herečka...

Včera jsem půl dne hledala "revoluční řešení pro své žehlení". Jako nejrevolučnější se mi jeví nežehlit vůbec a tak to odkládám a odkládám, až se po celém bytě válí zmuchlané prádlo a můj muž velmi nenápadně upozorňuje, že, sakra, nemá ani jedno čisté vyžehlené triko. Jako další revoluční řešení žehlení se mi zdá být to, že by pan Válečný popadnul "teho bygla a vybygloval se to sam, bo šak něsu barzjaka pokluda". Ale nakonec to stejně dopadne tak jako vždy. Se značnou nechutí trávím mnoho hodin u žehlícího prkna, kleju jako pohan, sleduju jakési tupé příběhy v TV a slibuju si, že příště vyžehlím hned jak vyperu. Mé utrpení má však jisté, i když velmi zanedbatelné výhody. Že jsem celý den tak hezky robotovala, mohu se dožadovat vyvenčení. Jak se říká, po práci legraci. Přemluvila jsem svého pána a vůdce k návštěvě restauračního zařízení. Součástí přemlouvacího manévru byla i nabídka kvalitního manželského sexu. A asi proto, že jsem se tvářila jako Paula Wilde, manžel neodolal (sexu i návštěvě hospůdky).

Překročením prahu nálevny se datuje mé utrpení, prohloubení komplexu méněcennosti a poznání, že jestli to včera bylo "holaj duša, piekla nimo", tak dneska je to opět posraným navrch. A to vše kvůliva jedné postarší dámě s diagnózou: učitelka. Hned ze startu se tvářila jako "tak tobě, děvče to dneska pěkně nandám". Jsem slušně vychovaná, mám úctu k šedinám a pochopení pro potíže v menopauze. I mlčela jsem a nablble se culila. Moje asertivita zapůsobila na madam asi jako červený hadr na býka. Nelenila a žačala tokat s mým chotěm. No co, mají společné známé, které já neznám, tož jim nebudu vstupovat do hovoru, že. Bavila jsem se s dalším spolustolovníkem o koncertu pana Lipy. Ve chvíli, kdy bába uslyšela slovo jazz, dala mi jasně najevo, že takový spratek jako já hudbě vůbec nerozumí. To ona pamatuje swing a Armstrong se jí podepsal do památníčku. Pro mě, za mě, kdyby se jí podepsal třeba na pravou hýždi, žíly mi to nerve. A to, že je o sto let starší než já, ji ještě neopravňuje k tomu, dělat ze mě vola. Tak to jsem si teda pěkně nakakala do vlastního hnízda.

Cokoliv jsem řekla, bylo vzápětí použito proti mně.A když mi sdělila, že jsem herečka, která je tak akorát trapná, přestala jsem komunikovat a značným tempem jsem do sebe lila alkoholické nápoje. Bo jak še pravi: střizlivum mě nědostanum. Přiožralá jsem potom doma brečela svému muži na rameni. Proč mě ta baba urážela a ponižovala? Jistě, bývám občas trapná, ale herečka??? Pan Válečný se hluboce zamyslel a řekl mi, že jsem zbytečně přecitlivělá a vztahovačná a že ta dámy byla docela MILÁ. Kurňa, všichni jsou proti mně, i můj milášek. To jsem si fakt nezasloužila.

Hoďku jsem si pobrečela a rozhodla jsem se, že teda příště se nebudu chovat slušně. Babě to vrátím i s úrokama. Nejsem totiž žádný fakoš, nějaký ten pátek už mám odžitý a dokonce mám i své vlastní názory, které od teď budu důrazně prosazovat. A začnu hned zítra. Tak.

Nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme...

:: ohezkla: HK 14:50 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...