:: Jen tak zlehka ::

aneb co všechno víme o praní/přání ponožek - bulvární rodinný párek (deníček pro každý okamih)
:: FUCKING WEATHER :: MAIL: Redakce :: MAIL: Karl :: MAIL: HK :: TESILÍ DOMOV ::
ICQ
[::.rss a jiné kydy.::]
:: RSS 2.0
:: Atom site feed
:: GUESTBOOK
[::..zlinky..::]
:: VYFOCENÝ TESIL
:: DEBIL TESIL
:: TESILÍ RÁDIJO
:: NEKONEČNÝ TESIL
:: CHUTNÝ TESIL
[::..súdruhovia..::]
:: Čmelda [Pato(b)log]
:: Lobo
:: A EÁÁ
:: Tam je...
:: AIF
:: Pivní varník
:: PlayForever
:: Brünn Lindwurm
:: Stanice ZOO
:: VfB
:: Chachar
:: PŠT?
:: TSOG-360
:: MP za vodou
:: OV blokuje
:: Kotchka
[::.nějaké obrázky.::]
Tak trochu lepší rádio
Tak trochu jiné rádio
Opera
[::..ARCHIV..::]
[::PROSTE ARCHIV::]
[FAKT JE TU ARCHIV]

:: 27.5.04 ::

Středa, jazz ho tam třeba aneb Jura and company...

Jestli teď čekáte, že vám odhalím tajemství velmi tajné, že Jura Šňůra je kromě známého blogera také známým jazzmanem, tak to jste na omylu. Teda já to vlastně nevím, ale vím, že Jura Wajda si jazz zahraje rád a s chutí. Ano, ano, Válečná si opět včera vyrazila za kulturou do oblíbené kavárničky "Evžen".

Nevím, zda to způsobilo nízké vlezné nebo popularita Wajda Bandu, ale tentokrát tam bylo ludí jako psů. Velmi neprozřetelně jsme si nezakoupili lístky v předprodeji, takže jsme celý koncert dali nastojáka. Ale na výjimečnost zážitku kulturalneho to nemělo žádný vliv, ba spíš naopak. Trsala jsem do rytmu jako o život. A že to teda byl rytmus s velkým R. Hudbu Wajda Bandu si netroufnu zařadit do nějaké škatulky. Je to fantastická muzička hraná s velkou živelností a nebála bych se říct, že i s jakousi animálností. Instrumentálky podkreslené výkřiky, scatem a, s prominutím, prděním na hubu. Jazz volně přecházející do funku, etna, latin a groove. Zběsilé vytleskávání flamenga, které strhne posluchače a celý sál plácá pacičkama jako o dušu. Pětiminutové sólo na bicí, kdy fascinovaně sledujete bubeníka, kterak chvíli tříská do bubnů paličkama, ty pak odhodí a do škopků mlátí rukama jen proto, aby vzápětí popadl mandolínů, drnkal na ni a bušil nohama. Prostě mazec.

Snad ani nemusím dodávat, že zakochalam še. Do bubeníka. Fakt, slintala jsem na něj jako psík pana Pavlovova. Pan Válečný si mého vlahého pohledu samozřejmě všimnul a po konci produkce trval na okamžitém odchodu do chalupky, neb měl velmi opodstatnělou obavku, že si budu chtít s bubeníkem pokecat a budu po něm házet okem. Pro vážené čtenářky tu však mám jednu dobrou zprávu. Přestože složení Wajda Bandu je mezinárodní (Čech, Francouz, Němec a dva Poláci), tak bubeník se jmenuje Bodek Janke, je mladý, velmi jedlý a hlavně je to Polák, takže pokud si zajdete na jejich koncert (což vřele doporučuju), tak ho můžete klíďo sbalit. Nebude vám bránit jazyková bariera, s Polákem se domluvíte. Máte-li však pocit, že ne, dejte vědět. Teta Válečná vám bezplatně dá několik lekcí jenzyka polskiego.

Tluče bubeníček, tluče na buben...


:: ohezkla: HK 14:16 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home


...

This page is powered by Blogger. Isn't yours? [Co tady chces s tim kurzorem?!]

PicoSearch