:: Jen tak zlehka ::

:: 28.5.04 ::

Strč prst skrz aneb Pro otrlce...

Su jakási melancholická. Nevím přesně proč, ale zavzpomínala jsem si dneska na dobu těsně porevoluční, na dobu, kdy jsem se přestěhovala z "města komínů" do "kulturní metropole Slezska", na dobu, kdy jsem byla mladá, krásná a děsně svobodná. Na dobu, kdy opavské pivo Zlatovar ještě chutnalo jako pivo a ne jako samoser. Na dobu, kdy jsem zpívala v bigbítové kapele a chodila hrát mariáš do "Army". Zkrátka...nikdy se nevrááátííí pohááádka mlááádííí. Ne, že by to teď bylo horší, jen je to jiné.

Hlavně ty mariášové věčurky, to bylo teda něco. V "Armě" (hospoda, která byla kdysi vojenským klubem, proto ten název) jsme každý čtvrtek měli bloknutý stůl. Byli jsme sehraná čtverka, tři chlapi a já. Hráli jsme "pauzíráka", protože na mariáš ve čtverko jsem příliš blbá. Občas jsme přibrali mezi sebe i nějakého toho přihlížejícího, který se kasal, že teda jako fakt ten mariáš hraje dost dobře. Zpravidla se mu to stalo osudným. Jak říkám, byli jsme dost sehraná partička. Finta byla v tom, že...hele, baba, ta ty karty asi neumí moc hrát. Nic netušící křen přisedl a já to ze startu jakože hodně orala. Týpek párkrát vyhrál. Teď nastal ten správný okamih a já předvedla několik svých dobře naučených podvůdků. Tak jsem třeba nahlásila, že uhraju "malého", ale karty jsem na to neměla. Pokud se na tohle holoubek chytil, byl náš a oškubali jsme ho na kost. A zbytek večera jsme měli na pivko. Já vím, podvádět se nemá, ale co s trdlem, které si ani neumí spočítat karty?

Ale to není to o čem jsem chtěla hovořit. Jedním ze spolukarbaníků byl i...no, říkejme mu třeba John. John se vyznačuje tím, že mu na pravé ruce chybí ukazováček po nějakém úrazu v dětství. Kdo ho nezná, ten si toho nevšimne, protože John pravou rukou příliš negestikuluje. Navíc "kartoř" drží většinou karty v levé ruce, aby pravou mohl v klidu vynášet. Na tom jsme založili náš fórek č.2, pro případ, že by se nám křena nepovedlo obrat při hře. Přeci nebudeme chlastat za svoje, že. Ke konci neúspěšné hry jsem ledabyle prohodila:"Hele, chlapi, pojďme se vsadit o stovku, že si tady John strčí ukazovák do nosu až po ten poslední kloub.". Kumplové, aby vyhecoval oběť, říkali takové to:"Tak to není možné. To se nedá, tomu nevěříme.". "Hele, nebuďte volové a pojďte se vsadit!", na to okamžitě reagoval John, jakože teda dneska neví jestli to půjde, že není ve formě, ale když každý dáme stovku, že to pro něj bude motivace. Týpek se po tomhle většinou chytil a na stole se za chvíli válely čtyři stovky. "Jo, ještě vás musím upozornit, že je to nechutné, John si musí ten ukazovák nejdřív naslinit, ale i tak mu někdy docela teče z nosu, já bych to teda radši neviděla. Johne, víš co, strči si při tom radši hlavu pod stůl, fakt bych se nechtěla poblít.".

Tamtadadá, komedie začíná. John s hlavou pod stolem heká, skučí a lehce si přiloží svůj pahýlek k nosní dírce. Napětí stoupá, křen se uculuje, protože z logiky věci plyne, že tato akce je neproveditelná a on odejde bohatší o tři stováky. Situaci jsem ještě okořenila větou:"Ty vole, musíš u toho vydávat tak nechutné zvuky? Mně se chce blít!". Po chvíli se John vynořil zpod stolu a...prst až po poslední kloub v nose. Týpek čumí jako vrána, oči protočené dozadu. Já shrábnu prachy se slovy:"A ty jsi mi nevřil.", a snažím se křena co nejdřív odlifrovat, aby si nevšimnul, že John nemá prst a nechtěl se třeba rvát o své peníze. Ikdyž...vyšlo nám to pokaždé. Johnuv výkon byl naprosto přesvědčivý a někteří málo otrlí jedinci radši nechali ležet stovku na stole a prchli.

Docela mi dneska tyhle poťouchlosti chybí. "Arma" už neexistuje, mariáš dneska hraju hůř než ponocný a vůbec. Ale na druhou stranu, blbnu jinak. Tenkrát by mě ani ve snu nenapadlo, že o téhle příhodě jednou budu psát na párku.

Sedí liška pod dubem, hraje karty s holubem...

:: ohezkla: HK 13:46 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...