:: Jen tak zlehka ::

:: 9.5.04 ::

Zelený čtyřlístek aneb Páteční chutě...

V pátek jsem si přečetla úžasný a velmi inspirující článek Krysenky. Byl opravdu natolik sugestivní, že jsem dostala chuť. Na pivo. Ne na můj oblíbený Gambáč desetistupňový, ne na plnotučnou Plzeň, ne na Holbu, Radegast, Litovel, Zlatovar, Krušovice, Staropramen...dostala jsem chuť na Guinness. Přečtěte si a věřím tomu, že stejně jako já ucítíte na patře ten báječný buket, uvidíte tu jantarověhnědavou barvu, ucítíte tu hebhkost pěny. Prostě mňaaaam, slina se spojí se slinou, oko se zamží a vy toužíte vyběhnout do nejbližšího irského pubu a polknout pivo, zajíst ho čtyřlístkem a pokecat s nejbližším Patrikem.

V Opavě máme originální irský pub, jež zove se Dublin. Mají tam nejen příjemno a neustále plno, ale co hlavně, mají tam Gynďoše (velmi důvěrné oslovení pro pivo Guinness). Nabuzená, plná chuti a nadšení jsem v pátek odpoledne vyzvala pana Válečného k výletu do Dublinu. Tedy do hospody, ne města. V podvečer jsme vyrazili. Prošli jsme centrem, gulnuli jsme párkom, nakoukl do nově otevřeného jazzového klubu a zdárně dorazili do pubu. Samo, že bylo narváno. Ukořistili jsme stolek pro dva, který byl velmi šikovně ukryt za veeeelikým nápisem "Dublin". Musím říct, že pub je moc příjemný a útulný. Plný žluté a zelené barvy, čtyřlístků a Patriků. Atmosféru vhodně doplňuje irská muzička (kterou mám dost ráda), obsluhující personál je stylově oděn a je, kupodivu, milý a úslužný. Aniž bych koukla do nápojového lístku, zahlaholila jsem:"Dva Guinnessy, prosím.", a těšila se jako malé děcko na ten jantar ve sklenici, na tu chuť, na tu sametověhebkou pěnku...

I přinesli nám pivko. Barva byla, ó ano, jantarověhnědavá až rubínová. Pěna? Tak toto jsem si představovala poněkud jinak. Pěna byla taková celá "vymečená". Říkám si:"To nic, barva je báječná, voní to krásně, nebuď puntičkář.". Musím se však přiznat, chutnalo to jako obyč černé pivko. Tedy ne jako to naše, třeba krušovické. Bylo to, pravda, lahodnější. A rozhodně má ten Guinness víc voltů (obsahu alkoholu). Dali jsme ještě jedno a chtěli platit. Úslužný personál přinesl účtenku a já měla najednou pocit, že teprve TEĎ jsem v tej Evropě. Za čtyři pivka jme tam nechali 230,-Kč (podotýkám, že to byly čtyřdecovky).

Nemůžu říct, že by mi "Gynďoš" vůbec nechutnal. A vlastně jsem na to, že nebude jako od Patrika, byla připravena (viz komenty u Krysčina článku), ale ta cena, ta cena. Za čtyři decky piva skoro 60 kaček? Jasně, asi namítnete, že se to pivo dováží, že jsme v tej Unii a barz co ine. Chápu, rozumím, vnímám, ale...právě proto, že jsme ti evropani. Proč bych měla za své prachy mít menší luxus než třeba Němci, Angličani, Irové? Chci snad příliš??? A třeba jsem fakt blbá a je to jinak. Třeba se k nám dovezený Guinness jinak ošetřuje, aby mohl být čepován po dloudobé přepravě. Ok. Ale v tom pripadku řešme cenu.

Docela by mě zajímal váš názor. Jsme jen prostá děvucha a ekonomice zbla nerozumím a vlastně ani pivu. Ale. Ale závěrem bych chtěla poděkovat Krysce za inspiraci i když výsledek nebyl tak dokonalý. Avšak včera jsem si v Bille koupila lahváč Gynďoše a ten fakt byl vy-ni-ka-jí-cí. Tož tak.

Napiiime sa nazdraviii...

:: ohezkla: HK 13:59 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...