:: Jen tak zlehka ::

:: 2.7.04 ::

Bez pláče nejsou koláče

Inu rozhodl jsem se po delší době napsat sem nějakou řádku. Řádka. Tak a můžu pokračovat. Včera jsem se vypravil na Staromák. Jako každý Polák, teda Šlonzák, sakra Čech jsem nemohl nesledovat včerejší fotbal. Nutno dodat, že zapáleným fotbalovým fanouškem jsem již drahnou dobu, ale to už jistě všichni víte. Velkoplošnou projekci na Staromáku jsem absolvoval už na čtvrtfinále s panem G. a nutno dodat, že atmosféra byla skvělá, sedmička vína nám taky chutnala a lidí nebylo až tak moc. Vyzvedl jsem tedy o půl deváté Línou Nohu z práce, vzal do ruky litřík červeného a pohodlným krokem jsme došli na Staroměstské. Už z dálky nás vítalo hromové „Kdo neskáče není Řek“ a tak jsme věděli, že jsme zde správně. Ale toho lidu. Nebylo se ani kam postavit, aniž by člověk bez problémů viděl na projekci. Museli jsme vzít zavděk menším plátnem, protože před tím velkým nebylo k hnutí, natožpak k vidění. Já věděl, že v někde v davu se ukrývá i kolega Ovoce s přítelkyní, ovšem uznali jsme, že se zkusíme potkat až o poločase. Líná Noha byl celou dobu otrávený, furt cosik mrmlal a těsně před koncem půle odkráčel domů. Prý tam na něj bylo moc lidí a bolely ho nohy. V neklidu jsem se dodíval první půli, trochu si zanadával na ta kopyta, trochu pochválil některé úžasné akce a pak se jal vyhledat Ovoce. Dali jsme si sraz za pódiem, které bylo hned vedle většího plátna a jak si tak jdu na místo určení, podívám se doprava a dva metry ode mne tak stál Vaška Klausů. Usmál jsem se na něj, nonšalantně mu pokývl pravou rukou a pokračoval dál v cestě. S Ovocem jsem se potkal, ten mi sdělil, že nás za chvíli vyzvedne náš spolupracovník Šaša, který nás prý odvede do hospody, kde nám drží místo. Jak Ovoce řekl, tak Šaša učinil. Usedli jsme U Kata právě včas, abychom chytli začátek druhé půle. A už začly nervy. Co budu napínat, všichni víme jak to skončilo, jen nutno dodat, že v okamžiku gólu jsem zrovna stál na WC, poklidně prováděl odtok a najednou uslyšel smutné zahučení. A je to v prdeli, pomyslel jsem si a taky že bylo. Smutně jsme seděli u poloprázdných půllitrů, já stále nevěřícně koukal na televizi, kde dávali záběry přešťastných Řeků, nikdo nemluvil, a tak jsme si dali ještě jedno smutné pivo na spláchnutí a šli domů. Už se nebudu nikdy rouhat, slibuju. Každopádně už cestou jsem se rozhodl jak si spravím náladu. Od úterka začínám šetřit a pojedu s Baníkem na předkolo Ligy Mistrů. Třeba to bude na Manchester United nebo jiný slavný klub. A proč až od úterý? Protože zítra odjíždím na Rock for People do Brodu a tam to o šetření určitě nebude. Ani peněz ani těla.

Kdo pozdě chodí, ten druhým škodí

:: zprznil: Karl 13:05 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...