:: Jen tak zlehka ::

:: 10.7.04 ::

Kdo žebráka holí chce být, psa si vždy najde

Seděl jsem dneska doma a uvažoval nad svým neveselým příběhem (původně jsem chtěl napsat smutným, ale na to má patent Lobo). Český Brod a předcházející akce mě finančně naprosto vyčerpaly a co teď já nebohý? Výplata ve čtvrtek a dnes sobota. Kdyby tak kamarádi na mě si vzpomněli a navštívili mě v mé skromné chýši za účelem vytáhnutí mě do hospody. A jak kdyby to ti čerchmanti tušili, sešli se mi dnes hned tři nabídky k sňatku s pivem a pěkně rozložené do tří dnů. V klidu si hraji MOHAA Breaktrough, když tu mi volá Líná Noha, že má takovou divnou žízeň a že večer radši vyrazí za mnou do Krče, abychom zašli na místní Gambrinus. I zaradoval jsem se. Ve chvíli, kdy žaludek už začal vydávat ohyzdné zvuku hladu, vydal jsem se za stravenku zakoupit chléb svůj vezdejší, abych trochu těch poživatin do bachoru nandal. V tom mi volá –zp-, který byl na nějakých autobusových závodech (nebo snad automobilových?), že si zrovna říkal, jestli bychom v pondělí nezašli na pivo. Má situace mu nijak nevadila a tak jsem se zaradoval podruhé a koupil sobě špagety v konzervě. Zrovna když jsem tuto nechutnou krmi ohříval nad táborovým ohněm v kuchyni, volal mi pan D., že v neděli jede za babičkou na Chodov a že prý jestli by mi nevadilo, kdyby se cestou zpět zastavil za mnou a zašli bychom na pivo. Nevadilo. I zaradoval jsem se potřetí a zhltnul ten odporný pokrm na jedno polknutí. A teď ještě rychle postřílet nějaké Němce.

Tolik dnů v jednom štěstí

:: zprznil: Karl 15:58 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...