:: Jen tak zlehka ::

:: 8.7.04 ::

Rock for People po desáté: „Prosím Tě, mohl bys mi nalít trochu piva do mého chleba s vínem?“

Uff, tak další ročník RFP je za mnou a já si teď budu snažit sesumírovat si zážitky, které mě tam potkaly. Bude to trochu těžší, protože dny se poněkud spojily do jednoho většího celku, ale vezmu si na pomoc program, který stále žmoulám v kapse.

Sobota. Sraz s Línou Nohou a panem A. u jejich hotelového baru. Čekání na pana A., který poněkud zaspal. Poté co konečně dorazil, jsme se vypravili na nádraží a radostně odkvačili vlakem do Českého Brodu. Chlapci sebou měli stan, který jsem jim trochu pomohl postavit, i když jsem ještě netušil, že v něm nestrávím ani minutu. Jak se nakonec ukázalo, není nad můj starý dobrý spacák, který byl vyroben ještě v dobách socialismu a zdědil jsem jej po své sestře. Ano je to ten zelený. Byl jsem celý nedočkavý než jej dostaví, neboť na Stadion Stage probíhal veselý punkový blok. Když jsme konečně vyrazili do areálu, hned jsem je ztratil, chlapci se zastavili na Priessnitz. Jen jsem se postavil do fronty na pivo, už mi na rameno klepal Katan, pak Hrnek, Boďa a Gumiš, což byla ostravská část naší domluvené sešlosti. S Katanem jsme se shodli, že já budu ředitel a on nejchytřejším, čehož jsme se drželi po celou dobu trvání festivalu, až na epizodu s Kouzelnými večerníčky, ale o tom až za chvíli. Po nějakém nezbytném bloudění a dešťové přeháňce, narazil jsem na slečnu A., se kterou jsem se odebral od The Vibrators na 2v1, aby ona po chvíli usnula.Vrátil jsem se zpět na UK Subs, aby pak ještě další skvělý koncert, který stál za zmínku, bylo představení Znouzecnosti. Něco se ještě dělo, ale zmáhala mě únava, a tak jsem opět našel slečnu A., abych ji v praxi dokázal své tvrzení, že do mého úžasného spacáku se vlezou lidi dva a usnuli jsme spánkem spravedlivých.

Neděle. Po probuzení jsme se slečnou A. odebrali posnídat pivo, aby se mi ona hned ztratila a nechala mě sedět před stánkem u stolu plného punkáčů. Měl jsem z toho takovou radost, že jsem je všechny zval na piva, cíga a stolní fotbálek, abych pak v pokročilejší hodině, ještě s jedním, kterému jsem říkal pan Majer, odešel dovnitř areálu. Tam jsem ho samozřejmě ihned ztratil, ale našel jsem slečnu A. Ta již byla opět poněkud unavena, což jsem pociťoval taky a šli jsme si na chvíli lehnout do trávy, kde nás drsně pokousali mravenci. Vzbudil jsem se právě včas, abych se podíval na to, jak mě zklamou Spermbirds a radši si šel poslechnout Nahoru po schodišti dolů band. Samozřejmě jsem opět ztratil slečnu A. Tak jsem tak hodinkou jen tak bloumal kolem pódií, až jsem samozřejmě narazil na Línou Nohu s panem A. a jak jsem měl takovou radost, nechtěně jsem je oba kopl do tváří. Drželi si před nimi totiž balón. Měli radost. Poté co jsme zjistili, že Ill Ňino a Life of Agony, zas až takové pecky nebudou, šli jsme se mrknout na fotbalovou projekci finále ME. Cestou chlapce napadlo, že by tam nemuseli dojít, ale to mi až tak nevadilo, protože jsem před plátnem potkal Gumiše, Katana, Boďu a Hrnka. O poločase, jsme se samozřejmě opět všichni poztráceli, ale já jsem potkal pana Majera a měli jsme z toho takovou radost, že jsme si dali ještě nějaké piva a tuším, že jsem pak usnul vyčerpáním.

Pondělí. Jak to tak bývá, poslední den bývá vždycky nejdrsnější a ani teď tomu nemělo být výjimkou. Ráno jsem se vzbudil na obvyklém místě a vydal se na tradiční snídaňové místo. Pana Majera jsem zapomněl asi o pět metrů vedle a už jsem jej neměl potkat. U snídaňového piva jsem našel v pohotovosti všechny členy naší skupinky, kromě Hrnka, který odjel do Ostravy. Samozřejmě kolem spousta punkáčů a tak jsme opět navazovali družné rozhovory. Našli jsme tam jednu punkovou děvu, která uměla nejlépe na světě říkat „ty vym*daná pi*o“ a tak jsme museli přetahovat o to, kdo ji pojme za ženu. Děvče bylo ovšem trochu rozverné a než odešlo od našeho stolu, pokousala mě a pana A. Nutno dodat, že mě víc, heč. Tady taky zazněla pro mě největší hláška celého festivalu, kdy k nám přišel punkový týpek, které mu jsem celou dobu říkal jak je škaredý a zeptal se nás jestli bychom nenalili trochu piva do jeho chleba s vínem. Nalili jsme. Ale to už byl čas vydat se na Tornádo Lue a cestou se všichni hromadně poztrácet, kromě mě a Gumiše. Kdo jste četli mé příběhy s ním na loňském Trutnově, už teď víte, že to nemohlo dopadnout jinak než skvěle. Po TL jsme se odebrali na punkový blok do Club stage, kde se mi povedlo potratit svou tradiční festivalovou bejsbolku a tak jsme si s Gumišem vyrobili papírové večerníkové čepice. Na té mé bylo napsáno PORNO. Ovšem opět mi začala trochu padat hlava a tak G. přivedl sličnou blondýnku S., která na nás již delší dobu koukala, abych se zabavil. Taky že ano. Měl jsem na sobě tričko MF DNES a S. se mě nevinně zeptala, zda tam pracuji. To byla voda na můj mlýn. Vzal jsem ji na dvě hodiny stranou a tam ji líčil překotné zážitky z redakce, kde dělám ušlápnutého sporťáka a píšu pouze o lukostřelbě, vodním pólu a občas mě pošlou celý den do Chuchle. No a pak jsem zase vyhledal zpět Gumiše, abychom se vydali vstříc davům a jako kouzelní večerníčci plnili přání slečnám v našem dosahu a pan A., kterého jsme potkali cestou, nás u toho fotil. Brzy jsme našli i zbytek a dorazili právě včas před Stadion stage, abychom si zazpívali společně s Mňágou a Žďorpem. Dál už jsme si radši zpívali sami naši tvorbu, aby se snad umělci neurazili. A pak jsem se co? Ztratil. Takže jsem si nejlepší ska z Plzeňska i z Česka Tleskač prostál sám v první řadě, možná i proto, že tam bylo zábradlí, kterého jsem se mohl držet. Jelikož to byla poslední kapela tohoto fesťáku, věděl jsem, kde se opět potkám s Gumišem. Sedl jsem si před Hare Kršňáky a zanedlouho se G. objevil i s Bóďou a už to šlo ráz na ráz. Závěr byl tak zběsilý, že si jej tady snad ani nedovolím popisovat a radši napíšu, že jsem šel hned spát.

Úterý. Smutné ráno. Balení věcí. Odchod s Línou Nohou a panem A. ke snídaňovému stanu, kde jsme zřeli obrovský kontejner plný odpadků a v něm asi deset punkáčů, kteří řvali něco o tom, že to je jejich kontík. Nutno dodat, že jsme tam vydrželi až do zavření posledního výčepního stanu a až pak se vydali na unavenou cestu domů. Jistě chápete, že se nedá obsáhnout a ani zapamatovat, vše co se prožilo, ale i tak bych řekl, že to byla slušná práce. Pokud mi dorazí ona večerníkové fota, také se zde objeví, ale teď už konec.

Bez pláže nejsou koláže

:: zprznil: Karl 12:00 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...