:: Jen tak zlehka ::

:: 26.7.04 ::

Víkend v přírodě s výpočetní technikou

Na tento víkend byla plánována chata s Ovocem a jeho přítelkyní J., jenž je vlastníkem onoho objektu. Zde je ovšem nutná odbočka. Jelikož se Doom 3 blíží nezadržitelnou rychlostí, musel jsem, jako správný kapitalista, upgradovat svůj počítač (co na tom, že když zaplatím nové díly do stroje a generálku zubů, bude se má provozní hotovost pohybovat pod bodem mrazu). Konkrétně nový disk a hlavně novou grafiku. Disk už mám zakoupen delší dobu a ona grafika dorazila v pátek. Po poradě s Ovocem bylo rozhodnuto, že můj nebohý comp jede s námi. Konec odbočky. V pátek jsme dorazili do místa bez signálu ku večeru a jali se vybalovat věci. Po naskládání armády lahvářů do ledničky, vrhli jsme se, tedy Ovoce se vrhl, já jen tak přicmrndával, na rozebírání a zase skládání pecka. Nutno říct, že se to i s reinstalací povedlo v rekordně krátké době, za což patří Ovoci můj dík. Tak jsme tak seděli, popíjeli piva, já instaloval hry na odzkoušení nové grafiky a noc se nakláněla do své poloviny. Najednou už jsem seděl sám, stále popíjel piva a prsty drtil klávesnici, až byly najednou čtyři ráno a já usoudil, že je čas odebrat se na kutě. Tento proces spočíval v tom, že jsem se z polohy sedu, skulil do polohy lehu a usnul.

V osm ráno Ovoce s přítelkyní vyrazili na houby a provedli pokus o mou resuscitaci. Neúspěšný. V deset jsem otevřel oči, vypravil se do koupelny na osprchování nebohé hlavy a s hrůzou zjistil, že tam není zrcadlo. Dva dny bez kontroly zevnějšku! Klid, povídám si, tohle Kájo zvládneš. Bez signálu, bez zrcadla, byly i horší věci. Očistil jsem tedy své tělo, poté i kly a to už dorazili naši houbaři. S prázdnou. Tak jsme si dali nějaké pivo, pojedli, já se převlékl do nádherných červených montérek a šli s Ovocem trochu manuálně pracovat. Na večer bylo totiž plánováno grilování a poté návštěva místní vodní plochy za účelem odchytu nějakých plovoucích bestií. Pojďme rovnou k tomu. První část výpravy za rybami se skládala ze mě a Ovoce (komu se dnes podaří jít se šéfem na ryby?) a druhá část, která dorazila asi za hodinu za námi, z J. a jejího švagra. Já jsem se pasoval do role vrchního rybího šéfkuchaře, protože „vim pyčo, co ty ryby žeru, ni?“. Hodně nás povzbudil vedle sedící pán s malým chlapcem, kteří tahali v pravidelných intervalech jednoho šupináče za druhým. My jsme měli taky pěkné záběry, aby taky ne, když jsem rybkám vařil chleba se sýrem a poté došlo na učiněný hamburger, po přidání do směsi i trochy luncheonmeatu. Adrenalin stoupal, endorfiny se vyplavovaly s každým dalším záběrem, ale nic jsme nechytli. To však nevadilo, protože za to kilo to stálo. O půlnoci jsme se vypravili nazpět, já ještě popil trochu piva, pohrál trochu her a šel spát.

V neděli jsme vstávali všichni skoro stejně a tak jsem se tentokrát přidal k houbové výpravě (komu se dnes podaří jít se šéfem na houby?) i já. Musím říct, že teď už jsme měli tip od místních na jaká místa se vydat a tak jsme šli skoro najisto. Taky tam ty mrchy byly. Ovoce, však ke své smůle zvolil po chvíli špatný směr a tak, když se se mnou a s J. setkal, jenom kroutil hlavou, když jsme s J. sypali do jeho košíku huby plnými hrstmi. Vydali jsme se tedy spokojeně na cestu zpět, já se ubránil útoku smrtících včel zabijáků, poté smrtících komárů zabijáků, aby mě poštípala nějaká hovada. Zbytek programu už byl poněkud odpočinkový, dorazili jsme zbylá piva, sbalili své svršky, abychom vyrazili ku Praze, kde po mém vyložení v Krči, Ovoce zjistil, že na chatě nechal batoh s mobilem. Tedy možná jsem jej přehlédl já při nakládání věci. Hmm, sakra.

Howgh

:: zprznil: Karl 19:17 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...