:: Jen tak zlehka ::

:: 23.8.04 ::

ydykseB aneb Vzduch je prima a to klima...

Z kraje minulého týdne jsme s mojí rodičkou strategicky plánovaly. Výsledkem byla dobře promyšlená akce - společná víkendová návštěva naší horské kůči. Start expedice Apalucha byl nasměrován na páteční dopoledne. Už ve čtvrtek jsem se probudila s lehkou žaludeční neurozou a pocitem, že něco není v pořádku. Pod vlivem tohoto jsem přinutila pana Válečného provést kontrolu naší pojízdné rakve. Světla svítila, klakson troubil, stěrače stíraly. Pravda, vozidlo nepůsobí příliš esteticky, neb je zasrané jako jetel. Má to však svůj důvod. Kastle kvete jako jabloň z jara, a to co ji drží pohromadě je právě ta špína. Rozhodla jsem se alespoň trochu očistit espézetky. Zaklekla jsem k zadní SPZ a ...no, jestli ta barevná kolečka znamenají to co si myslím, je náš páteční odjezd lehce ohrožen. Doma jsem koukla do techničáku, hmm ano, propadlá technická. Tož a včil mudruj co s tym. Manžel pravil, že raději učiní hrubý dopravní přestupek, než náš přesun do Beskyd absolvovat pod křídly Českých drah. Prý za jízdu bez platné technické dostaneme akorát tak pokutu. Nerada překračuji zákon, ale představa, že strávíme (s ohromnou bagáží a čubou) čtyři hodiny ve vlaku (nechutném), mě děsí víc než několikatisícová pokuta.

Pátek 05:00. Probudila mě velice výživná migréna. Vykulila jsem se z postele, polkla růžového spasitele, připlácla si mokrý hadr na hlavu a snažila jsem se myslet na rozkvetlou louku, plující oblaka a znova usnout.

Pátek 07:00. V lebeni mi běsní živly, mozek se přelívá zleva doprava. Počtyrech se plazím do kuchyně, vařím si kafe extra strong, polykám další růžovku a nechci žít. Snažím se nemyslet na nic.

Pátek 07:30. Je mi blbě. Vařím si druhé kafe. Do kuchyně se vplížil manžel s oteklým ksichtem a ptá se po Brufenu, šíleně ho bolí zub. Do tohoto panoptika radostně poštěkává čuba, protože cítí, že se pojede na výlet a to ona ráda.

Pátek 8:00. Volá matička jestli už vyjíždíme. Má vzácnou schopnost některými svými dotazy zcela narušit mou křehkou duševní rovnováhu. Začínám být mírně hysterická. Pan Válečný taky.

Pátek 9:30 Pořád mám hlavu jako pátrací balón a manžel hubu jako žaba, nicméně vše je sbaleno a nacpáno v autě. Čuba se vesele válí na zadním sedadle. Choť startuje a já prosím bohy ať stojí při nás. Ovšem naše vozítko se rozhodlo stávkovat. Baterka je v hajzlu. Volá matička jestli jsem UŽ na cestě. Nacházím se na pokraji nervového zhroucení, pan Válečný nahlas a s chutí kurvuje.

Pátek 9:45. Sháníme autonabíječku. Volám své rodičce, že nejdřív budeme vyjíždět tak za tři hoďky. Matka začíná být hysterická a já s chutí a nahlas kurvuju. Manžel rezignuje.

Pátek 13:45. Startujeme, vyjíždíme. Jsem lehce připosraná strachy kvůli té neplatné technické. Poprvé jsem zařvala:"Bacha, policajti!!!", když jsme předjížděli sanitku. Podruhé, když nás předjíždělo bíle auto s nápisem "POLI - plastová okna". Potřetí zařval manžel, ať už držím ústa. Za hrobového ticha jsme dojeli do Ostravy. Kdo se někdy pokoušel v pátek po 14-té hodině projet městem tisíce komínů a dostat se na výpadovku na Frýdek už jistě tuší co bude následovat. Absolutně ucpané silnice. Posunovali jsme se krok sun krok a trasu "Báňská" - "Rudná" jsme ujeli za krásných 30 minut (normálně to dát tak max. 10 minut). Po dalších třiceti minutách už konečně děláme Ostravě pá pá a to nejhorší bychom měli mít za sebou. Pár kilometrů před Frýdkem jsem pochopila, že není radno chválit den před večerem. Vjeli jsme do té nejhorší průtrže mračen jakou jsem kdy zažila. Příroda dala volume doprava a roztočila kohoutky na plnou knedlu. Nebylo vidět na metr a já třeštila svůj krátkozraký zrak do té vodní spousty. Během pikosekundy bylo na silnici tolik vody, že by snad bylo rozumnější vyhodit z autečka motor a vytáhnout pádla.

Nebudu vás déle napínat. Dojeli jsme. Dala jsem si panáka, cigárko a uklidnila nervy. Padla na mě únava a ukrutný hlad. Po akci "Calex open", kdy jsem sežrala všechno co nebylo obito plechem a označeno lebkou se zkříženým hnátem, jsem si vlezla do postele. Konečně klid a pohoda. Pod okny zurčel potok, stromy šuměly, v dáli řvaly noční pticy...dobrou noc, milé děti...

...dobrou noc, strýčku Fido...

:: ohezkla: HK 13:48 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...