:: Jen tak zlehka ::

:: 31.8.04 ::

Zub dvanácté kategorie aneb Ty mě nějak sereš, chlape...

Kurnik, kurnik, kurnik, hraješ jako Hurnik. Jako Hurnik Ilja, za dvě za tři kilja. Nasrat a namalovat. Do prdele práce. Kurvašteluňg...jejda, to jsem zase ujela. Se omlouvám všem nezletilým a mladistvým, že jsem je uvedla do rozpaků. Ale su taká nasratá, plná vášní a imoušnů, že si to kuuurva ještě jednou povím. A čemu? Tož bo.

Můj muž již druhým týdnem trpí bolestí zubů. Já mu říkala ať nečeká a valí do dochtora. Ale to on ne. Nejdřív jsme jeli na chalupu do Beskyd a tam bylo třeba zrobit to dřevjane obloženi a pořnuť barzco na cirgule. Potom bylo třa zajet do Jindřichova (lokalizace: Opičí hory, dům tchánovců) a zrobit ty schody, ne. A dneska...skučí bolestí, plazí se po zdech, krmí se růžovkama a sere mě jako smrtelný hřích. Stačí přeci říct:" Ne, nemůžu bolí mě zuby a k zubaři jsem objednaný až na 1.9.". (Tohoto roku, zaplať bůh). Je přesně ten hrdina, jichž stovky leží na hřbitovech. A přitom má pár sourozenců, kteří by eventuelně mohli...no nic.

Proč su ale nakakaná. Dneska můj choť i po třech Brufenech a dvou Vodkách stukal bolestí jako starý Magdon, kinklal si v hubě zubem, převracel oči v sloup...no, mám se já na to dívat??? Zavelela jsem: "Jde se na pohotovost, a to hned!!!". V osm večer jsme vyrazili k prvnímu zubaři, o němž jsem byla přesvědčená, že drží pohotovost. Přes půl města. Bezva progulka, pokud jste mladí, neklidní a romantičtí. A nebolí vás zuby. Troubila, ehm, zvonila jsem jako na poplach, avšak odpovědí mi bylo hluboké ticho, akorát baba odvedle zařvala, že:"Pan dochtor tu něni a stejnak večer něrobi!". Tož tramtadadá, přes osm ulic a dva parky k dalšímu možnému nočnímu dentistovi. Tam nás čekal nápis:"Zubní pohotovost mimo provoz.", nebo tak něco. Já začala zběsile kopat do futer, manžel se bolestí složil na práh. Hupla, do špitálu jsou to jen dva kilásky. Pár metrů před cílem jsem si vyslechla:"Pojď domů, mě už to vlastně ani nebolí.". To mě ale neznáte, jak mého nejbližšího něco bolí nebo strádá, su jako lvice Elsa. Boj do poslední kapky krve.

Ani snad nemusím dodávat co jsem si vyslechla ve špitále: "Paninko, vy ste se zblaznila, zubni pohotovost?? To se tym doktorum něvyplati. Ezli ho to tak fest boli, tož zajeďte do Ostravy a nebo si tudyk v lekarni kuptě Brufen". Kurnik, kurnik, kurnik...Su nasrana a myslim to važně (viz. bilbordy pana Grosse). Kam jsme se to sakra dostali??? To už fakt nejsou prachy na to, abychom mohli mít zubní pohotovost? Ministerstvo zdravotnictví sice varuje, že kouření škodí zdraví, ale co takový zanícený tesák??? Já sice uznávám, že pantáta měl do dochtora vyrazit ihned a nečekat na poslední akutní chvíli, ale....mám takový pocit, že za pár let se nám dostane velmi milosrdné anestezie-rána kladivem do hlavy, ono je to totiž nejlevnější a může to dělat i řezník, že.

Jsme už doma, manžel polknul dalšího růžového spasitele a spí. Čuba mi leží u nohou a smutně kouká. Ono totiž, když čert sere, tak na jednu kupku. Dneska jsme byli na veterině. Ta naše bambula má silný zánět dělohy (není se co divit v jejim věku). Zatím je to na inijekcích a pokud do středy nezaberou...operace. Vezmou jí dělohu, vaječníky...no nic, končím, začínám být zase lítostivá.

....Jitko, krávo...

:: ohezkla: HK 00:48 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...