:: Jen tak zlehka ::

:: 19.9.04 ::

Herzliche Willkommen aneb Deníček slaměné vdovy...

Tak, jako se neodvratně blíží podzim, tak se také přiblížil odjezd pana Válečného za prací do daleké ciziny...do kraje horských velikánů, modravých jezer, hradů a zámků. Do kraje, kde muži nosí kožené kalhoty s padacím mostem a ženy hrdě oblékají své drindly, kde folklór začíná jódlováním a končí (kupodivu) jódlováním. Do kraje, kde každý správný muž je majitelem tisícihektarového sadu a každým podzimem je ochoten pustit chlup a za účelem sběru jablek najme nemajetné šílence, kteří jsou zase ochotni lozit několik týdnů po stromech a všechno to ovoce sesbírat. Pokud stále ještě netušíte, kde leží tento ráj na zemi vězte, že onou zemí zaslíbenou je Jižní Tyrolsko, přesněji sever Itálie a ještě přesněji jde o desátou prdel světa asi patnáct kilometrů od Merana.

Pan Válečný se už těší na jiskrná tyrolská rána a večery, kdy Slunce skloní hlavu za nejbližší Dolomit či Alpu. Já naopak propadám hysterickým záchvatům a můj chorý mozek vytváří katastrofické scénáře. Tyto začínají tím, jak manžel padá ze žebříku se zlomeným vazem. Uzavírá je pak scéna, kdy mi velmi ošklivá, velmi stará a velmi bohatá tyrolská Gertruda odloutí (za použití südtyrol woodoo) mého muže. No a já tady umřu buď smutkem, nebo vztekem, nebo kombinací obého. Mou hrůzu ještě stupňuje skutečnost, že pantáta neumí ni kváknout německy. A tyroláci, ač italové, šprechtí pouze a jedině germánsky. A podle mých zaručených informací je to ještě němčina s nějakým příšerným dialektem (asi tyrolským, že). V obavách o manželovu existenci jsem oprášila své značně vyčpělé jazykové znalosti a sestavila pro něj soupisku několika životně důležitých německých frází. Pečlivě jsem vyselektovala věty typu "ich liebe dich" a "ich möchte sex machen". Na čelní místo jsem vtipně umístila fráze " ich möchte etwas zum essen und trinken", "welche tabletten sind gut gegen kopfschmerzen" a "ich bin an der frischen luft". K seznamu frázi jsem ještě mužíčkovi do baťůžku přibalila slovník, ze kterého jsem černým fixem vyškrtala všechna nevhodná slůvka. Že bych však byla nějak klidnější, to se opravdu říct nedá.

Na klidu mi nepřidává ani můj nejlepší kámoška Bob, který je ostříleným sběračem a letos vyjede do Tyrol podeváté. Krmí mě historkama o retardované sestře sadařově, která sice neumí do pěti napočítat, ale šukala by o stošest. Prý pod záminkou nějaké drobné výpomoci láká nebohé sběrače do svého hausu a tam se na ně vrhá a vilně chrčí. Uvažuji, jestli sborníček germánských frází nerozšířím o větu "ich bin krank, ich habe AIDS". Otázkou je, zdali Geti (tak se ta záchtivná holubička jmenuje) o Aids vůbec slyšela a zdali by nebylo lepší vybavit manžela několika prezervativy. Bože, já se z toho zcvoknu.

Všichni se mi smějou a klepou si na čelo. Prý bych měla být ráda, že se pantáty na pár týdnů zbavím. Nemám prý panikařit a užít si svého slaměného vdovství. Jasně. Řekla bych, že tak týden budu strachy tumpachová a pak to přejde. V nejhorším případě zajedu za svou rodičkou, týden pobudu a pak se budu převelice těšit domů na klid a samotu. Tož asi tak.

Wir treffen uns um halb acht...

:: ohezkla: HK 11:53 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...