:: Jen tak zlehka ::

:: 29.9.04 ::

Nežer, sviňo aneb Tlustá dcera tesaříka...

...jedla ve dne, jedla v noci,
tak ať si teď nenaříká,
že ji auto neveze,
že poláme každou hračku,
že nemůže na houpačku,
že se smějí všichni broučci vypasené Tereze...
...tak tahle dětská říkánka z leporela "Broučci na pouti" mi duní v hlavě dvacetčtyři hodin denně. Když si místo jména Tereza dosadíte nick Válečná reportérka, zajisté pochopíte tíživost situace, v níž se právě nacházím.

Pobyt u mé drahé matičky zvelebil mé těleso do tvarů víc než plnoštíhlých. Před odjezdem jsem u mámy stoupla na váhu a...ručička se kývala, já hrůzou dech tajila a přivírala oči a když jsem je otevřela...néééé, to není možné, ta váha sichr váží blbě. V intimitě vlastního domova jsem šla donaha a instalovala svůj obří břich před velké zrcadlo. Musela jsem si třikrát flustnout za levé rameno, bych sama sebe neuhranula a ze rtů se mi linula slova: jsi hnusná, tlustá, ty prasnice jedna vyžraná. A co včil s tym, že?

I obvolala jsem všechny své kamarádky, posedlé hubnutím, zdravou výživou a cvičním. Vypůjčila jsem si nepřeberné množství chytrých časopisů, v nichž se praví jaká dieta je ta pravá, jaká strava je zdravá a jaké prostocviky vás zaručeně zbaví špeků. No, to jsem si pěkně nakakala do vlastního hnízda. Považte, všichni doporučují omezit příjem tuků, jíst málo, ale pravidelně, dodržovat pitný režim...a to je ta lepší zpráva. Objevila jsem i drastičtější metody, jak se rychle a zaručeně stát špekuprostou. Tak třeba dieta modelek - po tři dny jíst pouze kiwi, ananas a hroznové víno. Nebo dieta úplňková - za úplňku nežrat vůbec a pouze pít bylinkové čaje a minerálku. Eee, tudy cesta nepovede. Zřejmě bych i zhubla, ale nedožila bych se toho. Musím na to jít od lesa a vytvořit si nějakou vlastní dietku, při které zhubnu a zároveň nebudu mít pocit, že se týrám.

Jak tedy na to? Inu, vyberu si z těch všech diet to, co mé špeky nebudou považovat za příliš razantní útok. Takže: bílé víno je prý výborný spalovač tuků. Jo a Veltlínek bude ze všeho nejlepší. K tomu báječný jemně perlivý Rajec a šups, antišpekový střičínek je na světě. A protože jsem se rozhodla, že teda jako omezím ten příjem tuků (au, au, au), ukuchtila jsem si "Chabovicu" a v poledne se výtečně nacpala. Jenže. Za dvě hoďky bych už zase jedla. Posbírala jsem poslední zbytky pevné vůle a udělila si přísný zákaz cokoli pozřít. A jak jsem do toho popíjela ten střik, byla jsem opilá a šťastná představou, jaký to mám morál. Večer jsem padala pyskem na tvář a statečně žužlala syrovou papriku. V noci se mi zdálo, že jsem na nějakém výborném rautu a můžu sežrat co chci.

Taky jsem zjistila, že nejhorší nejsou trpaslíci, nejhorší je, přinutit své líné tělo k nějakému výraznějšímu pohybu. Inspirována Hankou Kynychovou (či jak se ta žena jmenuje) jsem zvolila několik zaručených cviků, které mi dopomohou k postavě laně. Ještě že manžel není doma. Kdyby viděl, jak se tady každý den dvacet minut válím po podlaze s grácií rochnícího se hrocha, potím se jako hovádko a vydávám zvuky značně nelibé, puknul by smíchy. Po dvou dnech mě bolí doslova každý milimetr mé svalové hmoty. Ale taky jsem přišla na to, že budu-li cvičit večer, po požití litru Veltlínu, půjde mi to tak nějak radostněji. Včera jsem se krásně křápla do lebeně a bylo mi to celkem putna. A mále bych zapomněla na hrazdu, kterou máme umístěnou mezi futrama kuchyňských dveří. Tož to je teda něco. Vyvěsila jsem se a chtěla přitáhnout kolena k bradičce (posilování břišních svalů, víte). Šlo to sice ztuha, ale dokázala jsem to. Pak mi povolily ruce a já chrápla na zadek. To byste nevěřili jak příšerně bolí, když si narazite prdel o práh.

Obrněna pevnou vůlí a zhrozena svým břišním obložením se pomalu ale jistě blížím postavě obstaróžní zmatené bulimičky. Pantáta bude zírat jakou má šlank ženušku. Pokud však nezemru hlady a vyčerpáním. Držte mi palce, přátelé.

Až tusty budě hubeny, tak hubeny budě studeny...

:: ohezkla: HK 14:13 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...