:: Jen tak zlehka ::

:: 6.9.04 ::

Takové přízemní radostě aneb Třistazmista ateista...

Kdo prý má židli, ten bydlí. Židlí mám několikero, tedy bydlím...bydlím v přízemí. Kdo někdy obýval, nebo obývá přízemní byt, dá mi jistě za pravdu, že bydlení pár metrů nad ulicí má své jisté půvaby a výhody, jenže...První nespornou výhodou je, že vůbec bydlím a pan domácí je poměrně slušný člověk. Dalším kladem je fakt, že když něco stěhujete a v baráku není výtah, tož se moc nenadřete. Co můžete vyvalíte oknem a co oknem neprojde, to přes těch pár metrů chodby už nějak přesmýkáte. A když si doma zabouchnete klíče a máte otevřené okno, "ohne problem" tím oknem do kvartýru vlezete.

Teď přijde na řadu to "jenže" a to jsou nevýhody přízemních bytů a s nimi spojené radosti. Bydlení v přízemí je pro "přízemníky" tím pravým pošušňáním obzvláště v letním období. Venku je vedro a dusno jako v prádelně a proto musíte mít furt pryč otevřené okno. Což je docela fajn, pokud bydlíte na nějakém odlehlém měststkém konci. Ovšem bydlíte-li v centru na rušné ulici, na levoboku jedna hospoda, na pravoboku nálevna číslo dvě a přes ulic zastávka autobusu??? Joj, cigan!! Že musím denně utírat prach a jsem lehce sjetá z výfukových plynů, tak nato jsem si už asi zvykla, tož co už tež. Zvykla jsem si i na to, že když na zastávce zastaví bus, třesou se mi šiby v oknech a na stole poskakuje monitor. Ale co mě fakt dost vytáčí, jsou ožralí spoluobčané, vracející se, nejlépe ve tři ráno, z knajpy. Situace zpravidla vypadá takto. Válečná kolem půlnoci ulehne a snaží se usnout. Přichází spánek a já ve snu slyším:"V zahraděěě, na saděěě sedííí Boooženááá...". Válečná se probírá a zjišťuje, že pod oknem (opřeni o parapet) stojí partička alkoholem upravených borců. Jeden řve jako na lesy, druhý potupně blije a z dalšího padá tato slovní perla:"Kurva, ja su najebany jak cip.". No nekupte to. Mít v té chvíli palnou zbraň...

Další chuťovkou jsou prázdninami znudění fakoši. V sedm ráno, za šíleného tůrování motorů, zaparkují své fichtly pod našimi okny. Zapálí si cigárka a začnou slovníkem dlaždičů probírat hrudní koše svých spolužaček. No nic proti, ať se třeba uhulí a ukurvují k smrti, ale ať u toho, do prdele, neflustají všude kolem, především však na moje okno. Mívám nezřízenou chuť vyběhnout před barák, profackovat je na druhý konec města a cigára jim narvat hořícím koncem do huby. Ovšem, kdybych toto měla aplikovat pokaždé, mám dneska nohy ošoupané až k zadku a ruce otlučené jako píšťaličky.

Naprosto záhadným přízemním fenoménem jsou však zvonky. V baráku máme nainstalovaného elektronického vrátného, či jak se to jmenuje. Takový ten hubafon a bzučák. Někdo zazvoní, vy zvednete hubafon, zjistíte koho to k vám čerti nesou, zmáčknete čudlik, ono to bzukne a Sezam otevře dveře. Tohle je mi jasné. Co mi však není jasné, proč všichni odečítači plynů, elektrik a vody zvoní zásadně na nás? Na baráku je přeci naťápnutých osm zvonků. Zvoní na nás taky sousedi, kteří se ve tři ráno vracejí z hospody a jejich právoplatná je neprobuditelná. Zvoní na nás vhazovači reklamních letáků, zvoní na nás pošťačka, když se potřebuje dostat do baráku, zvoní na nás nabízeči různých výhodných nákupů, zvoní na nás jehovisti i křesťané a nabízejí spásu našich duší. Proč, ptám se? Že by nějak intuitivně vycítili, že ten zvonek vlevo dole patří k bytu v přízemí? Nebo je snad nějak magicky přitahuje naše příjmení? Chtěla jsem pod náš zvonek nalepit ceduličku: "Zvoňte jen v případě ohrožení života!", ale obávám se, že by se u nás zvonek netrhnul.

Ne, neříkejte, že mám přestat jargat a vyměnit byt za nějaký, který je blíž nebesům. To už jsem mnohokráte zkoušela. Problém je totiž v tom, že naším bytem protekla v 97´řeka a bývalou povodňovku fakt nikdo nechce. Takže tady přežiju ještě zopár roků a radostně se přestěhuju na chalupu do Beskyd.

Pod našima okny teče vodička...

:: ohezkla: HK 13:37 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...