:: Jen tak zlehka ::

aneb co všechno víme o praní/přání ponožek - bulvární rodinný párek (deníček pro každý okamih)
:: FUCKING WEATHER :: MAIL: Redakce :: MAIL: Karl :: MAIL: HK :: TESILÍ DOMOV ::
ICQ
[::.rss a jiné kydy.::]
:: RSS 2.0
:: Atom site feed
:: GUESTBOOK
[::..zlinky..::]
:: VYFOCENÝ TESIL
:: DEBIL TESIL
:: TESILÍ RÁDIJO
:: NEKONEČNÝ TESIL
:: CHUTNÝ TESIL
[::..súdruhovia..::]
:: Čmelda [Pato(b)log]
:: Lobo
:: A EÁÁ
:: Tam je...
:: AIF
:: Pivní varník
:: PlayForever
:: Brünn Lindwurm
:: Stanice ZOO
:: VfB
:: Chachar
:: PŠT?
:: TSOG-360
:: MP za vodou
:: OV blokuje
:: Kotchka
[::.nějaké obrázky.::]
Tak trochu lepší rádio
Tak trochu jiné rádio
Opera
[::..ARCHIV..::]
[::PROSTE ARCHIV::]
[FAKT JE TU ARCHIV]

:: 20.9.04 ::

V nohách mám už tisíc mil...

Toto svědectví sepsal Karl, syn Karla, syna Karlova, 20. září léta Páně 2004, v Městě Komínů a doufá, že bude sloužit jako ponaučení dalším generacím.

Opava je krásné město. Opravdu, navíc, ve kterém jiném městě byste vyměnili základní desku, procesor s chladičem a grafickou kartu za dvě kila jelitového prejtu? No, kde? Ale popořadě. Pátek byl hektickým dnem. Nejprve jsem se vydal, po ranním probuzení v sedm ráno, k zubákovi, abych od něj v deset dopoledne vypadl, sprintem doběhl do práce, kde jsem naložil notebook a sprintem opět běžel na Hlavní nádraží, odkud mi v jedenáct odrážel vlak směr Ostrava. Vlak to byl vskutku neadekvátní, neboť polské vagóny neměly v první třídě zásuvky a český vagón zase kuřáka. Rozhodl jsem se správně a šetřil své tělo a zároveň oblažoval filmy svou mysl, abych o půl čtvrté mohl vystoupit na Svinově, dát si pěkné cígo a přesedat na osobák, který vyrážel ku Opavě, domovu Válečné reportérky. Válečnou i pana Válečného jsem našel v jejich zákopech, kterak hrdinně brání pozice proti vnitřním i vnějším nepřátelům, provést směnu, chvíli poklábosit a za necelé dvě hodiny se opět přesouvat směr velkokapacitní nádraží Opava východ, dle mého názoru, nádraží s nedrsnějšími hajzly ve Slezsku. Tam jsem nasedl na osobní kodrcák, vezoucí mě nazpět ku Ostravě, neboť jsem měl domluven sraz o půl deváté na brutálním sídlišti Dubina. Za zmínku stojí cestující otec se synem, vystrojení jak na pohřeb, kteří za celou cestu nepromluvili, asi dvoumetrová slečna, která na mě celou cestu hleděla a když jsem na ni mrknul já, tak stydlivě klopila zrak a pak čtyři děti, které mi seděly za zády a zkoumavě pohlížely na barevné změti, odehrávající se na monitoru mého notebooku. Celkově jsem za pátek nacestoval s ČD 414 km.

Po sobotním ranním probuzení u kamaráda, vydal jsem se cestičkou k Řepiště City, kde jsem již byl otcem netrpělivě očekáván na oběd. Byl vskutku vynikající a tak nebylo divu, že jsem odpoledne v podstatě prolenošil a až k večeru se vydal za kulturou. Avšak, jaká byla má chyba, že jsem si předem nezjistil podmínky k pobytu. Cestou busem jsem zjišťoval nastavení kamarádů vzhledem k pivu a takový byl výsledek: Ing. Tlustý - rodinná oslava, ze které volal v děvět, řka: uhhmm, ehhm pyčo, sem azi ožraly, Ing. Chlupatý - noha v gypsu a nepohyblivý, Frank Lavor - zvracející doma po pátku, Ivokar - nedostupný, zřejmě již v Anglii, Gumiš - na Bečvě, Hrnek - plavící se ve Středozemním moři jako steward. Zkormoucen nad touto situací, zakoupil jsem si sobě Reflex, s tím, že si dám jednoho Ostravárka u Stodolní a pak se odebéřu do lože. Co čert nechtěl, v té hospodě jsem narazil na týpky, které jsem neviděl přes dva roky, jmenovitě Samka a Panáčka a dopadlo to tak, že jsem si ve dvě v noci musel vzít jako podporu na cestu ze Stodolní taxi vůz, abych se dopravil domů.

No, nekup to!


:: zprznil: Karl 22:00 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home


...

This page is powered by Blogger. Isn't yours? [Co tady chces s tim kurzorem?!]

PicoSearch