:: Jen tak zlehka ::

:: 9.9.04 ::

Znám benzín co nehoří

Taky bych dneska mohl psát o něčem jiném. Třeba o tom co se mi dnes zdálo. Byl jsem odsouzen k smrti za vraždu, kterou jsem nespáchal a dotyčná osoba dokonce žila. Rozsudek měl být vykonán useknutím hlavy gilotinou. Zatímco jsem čekal v cele na vynesení rozsudku, chodili za mnou známí a říkali ať jsem v pohodě, že to nic není. Já byl ale stále víc a víc nervózní, až konečně nadešel čas popravy. Na popravišti stál jako velitel Miloš Zeman, pokuřoval a čekal, až bude moci dát pokyn katovi. Já se k němu se slzami v očích rozběhl a žádal jsem o zmírnění trestu, protože jsem nevinný a nic jsem nespáchal. Miloš mě chvíli poslouchal, pak blahosklonně pokýval druhou bradou, vzal do ruky mobil, zavolal Klausovi a ten souhlasil s tím, že místo usmrcení budu vykonávat nucené práce v zemědělském družstvu. Odvezli mě tam, já spokojeně kydal hnůj a liboval si, že nejsem po smrti, když tu přijela sanitka, vyskákali z ní děti a zapálili stodolu, ve které bohužel žila rodina s malým dítětem. Vrhl jsem se do plamenů, chytil jsem batole a vytrhl jej ze spárů smrti, načež mě to dítě kompletně pomočilo. Po tomto incidentu bylo rozhodnuto, že mě letecky přepraví na bezpečnější místo, s tím, že pokud se pokusím o útěk budu zastřelen. Na letišti se mi však mí strážci ztratili a já zoufale běhal letištní halou, abych je našel. Naštěstí se mi to povedlo a já odcestoval letadlem do Mošnova, kde nás čekala limuzína, kterou řídil bývalý trenér Ostravy v házené. Jel s námi jako prase a tak nebylo divu, že nás rozšmelcoval kamión a my všichni zahynuli. Ale o tomhle opravdu psát nebudu. Mám totiž na starosti daleko důležitější věci.

Kontaktovala mě před časem jedna slečna, která na tyto stránky víceméně zabloudila a usoudila, že stojím za to, aby mě měla v kontakt listu. Dokonce mi přes icq napsala a já s ní začal komunikovat. Z proběhlé konverzace mi bylo naprosto jasné, že jsem narazil na někoho, kdo je nejenže úžasně vtipný, ale zároveň i kouzelný, nebál bych se říct i okouzlující a komunikace s ní povznáší ducha, oblažuje mysl a obšťastňuje srdce. K dovršení všeho mi poslala i svou fotku. Skoro se mi zastavil dech, když jsem na ni pohlédl a také jsem jí to napsal. Nevěří mi však, hmm.

Tak co, líbí? :)

:: zprznil: Karl 15:49 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...